České školství nemůže kráčet do budoucnosti

3. 10. 2019 / Bohumil Kartous

čas čtení 2 minuty

Ze včerejší diskuse o budoucnosti českého vzdělávání s ministrem školství Robertem Plagou, rektorem Univerzity Karlovy Timášem Zímou a dalšími, za účasti Petra Gazdíka, Kateřiny Valachové, Kláry Laurenčíkové a Michala Orsága. Shrnuto za mě: Je dobré že, dochází ke snaze dohodnout se napříč politickou i nepolitickou sférou na tom, co je nutné udělat;  je i dobré, že panuje shoda nad některými tématy, jako je podstatné zvyšování platů učitelů, jejichž úroveň dělá rozdíl mezi dobrým a špatným vzděláváním. Shoda ale nepanuje zdaleka ve všem, jak ukázala i včerejší diskuse. A, zejména, není čas.

České školství je jako pomyslná želva v Zenónově paradoxu o jejím závodu s Achilleem. Ten, reprezentován rapidním technologickým pokrokem, pádí vpřed, ovšem želvu v jejím pomalém tempu nikdy “nedohoní”. Želva se plíží jakoby nerušena v úplně jiném časoprostoru. Její klid je sice obdivuhodný, nicméně její loudání může českou společnost připravit o budoucnost. A na to, jak z želvy udělat koně, nikdo žádný recept nepřináší. Diskuse se vesměs omezují na drobné krůčky, kterých je želva schopna, jako jsou dílčí úpravy legislativy, dílčí změny v obsahu vzdělávání, již je zmíněné (želví) navyšování ostudně nízkých platů učitelů, jenže to je zoufale málo. Čekat na změnu zdola může být sebevražedné.

Pokud se nenajde dostatečně razantní politická síla, která iniciuje progres z pozice u kormidla, pokud Česká republika nezačne masivně investovat nejen do stávajících učitelů, ale zejména do jejich výběru, přípravy, celoživotního vzdělávání, jejich podpory ve školách prostřednictvím psychologů, sociálních pracovníků, speciálních pedagogů v běžných školách, pokud nedojde na strategický výběr a přípravu ředitelů jako pedagogických leaderů, pokud nedojde ke snaze propojovat funkčně formální a neformální vzdělávání, jehož vliv významně roste, pokud ČR nebude dále podporovat inkluzivní přístup, jenž zajištuje sociální soudržnosti, a pokud nebudou klíčové zkoušky (přijímací zkoušky na SŠ a VŠ, maturity) využity k tomu, aby daly českému školství potřebný a žádoucí impuls ke změnám v obsahu a pedagogickém přístupu ve vzdělávání, pak čeká ČR #nofuture.

0
Vytisknout
11130

Diskuse

Obsah vydání | 8. 10. 2019