Je impeachment efektivním řešením, jak se zbavit Donalda Trumpa?

4. 10. 2019 / Daniel Veselý

Ve Spojených státech se v těchto dnech schyluje k dramatickému střetu mezi antitrumpovskými politickými silami a Bílým domem. Objevují se i pesimistické scénáře o společenském rozvratu či dokonce civilním konfliktu. V první řadě je třeba konstatovat, že četné Trumpovy politické excesy a korupční aféry jsou bezesporu zralé na impeachment, na nějž nyní slyší i Nancy Pelosiová. Jenže celý proces impeachmentu s sebou přináší nejednu svízel.

Americký prezident Donald Trump dokázal za tři kroky působení v Oválné pracovně rozmetat americkou politickou kulturu téměř k nepoznání: Nicméně ta podle řady indicií prochází dlouhodobým rozkladem, jak dokládají i průzkumy veřejného mínění. Trumpismus lze charakterizovat jako nevábný, byť logický produkt tohoto procesu. Podle mého soudu Trump ukázal pravou tvář agresivní politické doktríny, jež vždy vycházela z bludu o „nepostradatelném národě“, což vedlo k mnoha destruktivním zásahům ve světě. Jestliže i Trumpovi předchůdci nestydatě ohýbali ústavu a obcházeli Kongres, kupříkladu při bombardování jiných zemí, stávající nájemník Oválné pracovny toto umění dotáhl téměř k dokonalosti.

Proč vlastně nejsou američtí prezidenti popotahováni za bombardování takzvaných darebáckých států a neposlušných režimů, když při těchto zásazích automaticky umírají nevinní civilisté? Vždyť Ústava Spojených států praví: „Prezident, viceprezident a všichni úředníci Spojených států musí být zproštěni funkcí, budou-li obžalováni a usvědčeni z velezrady, úplatkářství nebo z jiných těžkých zločinů a trestných činů“. Netýká se to snad také válečných zločinů? I Trumpův kabinet se navzdory své šikovně dávkované izolacionistické rétorice mohl během svých zahraničních dobrodružství dopustit válečných zločinů v Jemenu nebo Sýrii. Trumpova (a dříve Obamova) administrativa hraje ústřední roli v jemenské tragédii, když Saúdům a spol. poskytuje zelenou při drakonickém tažení, jež si mohlo vyžádat čtvrt milionu lidských životů. Ani jinde si Trumpův Bílý dům nevede lépe. Afghánská armáda a Američany vedené intervenční síly v první polovině letošního roku v Afghánistánu usmrtily více civilistů než obávaný Tálibán. Mezinárodní trestní soud před časem zvažoval žalobu na americkou armádu a CIA kvůli válečným zločinům spáchaným právě v Afghánistánu. Jenže Trumpovi by spíše mohl zlomit krk dacanský nátlak (pro něj tak typické jednání) na ukrajinskou a nově i čínskou vládu, aby vyhrabaly špínu na jeho politického rivala - což o stavu americké politické kultury mnohé vypovídá.

Lze rovněž namítnout, že celý proces impeachmentu zrcadlí pouze velice riskantní souboj mezi dvěma mocenskými bloky uvnitř Beltway, obdobně jako v případě aféry Watergate, zatímco hluboké kořeny společenského neladu zůstanou bez reflexe. Americký novinář Chris Hedges soudí, že impeachment je jen kosmetická záležitost, která vrátí impériu vlídnou tvář v podobě neškodného mandarína Bidena. Impeachment je kontroverzní politický proces mající potenciál ještě více rozdělit americkou společnost: A nikdo též neví, co čekat od často po zuby ozbrojených trumpovských hardlinerů aktivizovaných militantní rétorikou Bílého domu.

Demokratická strana si už předtím vylámala zuby na Russiagate, když vsadila na vyšetřování údajných Trumpových vazeb na Kreml, aniž by přitom dokázala mobilizovat svou frustrovanou voličskou základnu. Kdo zaručí, že proces impeachmentu bude dotažen zdárně do konce, když jej bude republikány ovládaný Senát ze všech sil sabotovat? Nezíská tak Trumpův tým nosné politické téma a sám Trump dokonce gloriolu mučedníka? A zbudou demokratům síly na potentní kampaň - potažmo zásadní volební téma, když je zapotřebí Trumpa porazit v regulérních volbách, aby byl vychýlen kurs vedoucí k občanskému konfliktu? Není ale vyloučeno, že tato riskantní strategie Demokratické straně nakonec vyjde; v opačném případě se s křeslem v Oválné pracovně mohou opět rozloučit.

 

 

0
Vytisknout
2693

Diskuse

Obsah vydání | 8. 10. 2019