Případ Karel Gott: "Idiot hudby a prezident zapomnění"

4. 10. 2019 / Jan Čulík

O mrtvých jen dobré. Původně jsem se k úmrtí Karla Gotta nechtěl nijak vyjadřovat, píše Jan Čulík. Jenže hysterie, která v  ČR po jeho smrti vznikla, mě vede k tomu, že by se přece jen mělo něco říct. Je docela deprimující, že osoba středního až nízkého kulturního proudu se stává pozoruhodně pro mnoho lidí symbolem českého národa a české kultury. Připomeňme si, že už koncem sedmdesátých - začátkem osmdesátých let citlivě zaznamenal Milan Kundera, nejen spisovatel, ale seriozní muzikolog, že se Karel Gott a jeho hudba stali v normalizaci významným prvkem zglajchšaltování české kultury. V kapitole "Idiot hudby [Karel Gott] a prezident zapomnění [Gustáv Husák]" v Knize smíchu a zapomnění napsal Kundera toto, viz níže. 

(Ano, bylo to součástí Kunderovy mystifikační kampaně, jak vysvětluji také níže, a paradoxní je, že když konečně Kundera svolil s vydáním Knihy smíchu a zapomnění v České republice [Atlantis, Brno, 2017, celých třicet šest let! po původním českém vydání knihy v dubnu 1981 u Škvoreckých  v Torontu! a třicet devět let po prvním, francouzském vydání této knihy r. 1978] tuto kapitolu Kundera z knihy odstranil. Bál se snad, že ho bude Karel Gott žalovat? Anebo už nechtěl narušovat v zemi směřující k babišismu oblíbenost lidového zpěváka?  V anglických vydáních, dlouho před českým vydáním v Atlantisu, se "idiot hudby Karel Gott" proměnil v jakéhosi "Karla Lotta".)

Citace z kapitoly, která z Kunderovy knihy v brněnském vydání z roku 2017 zmizela:

Pokračování:

„Idiot hudby a prezident zapomnění“

Ukázka z článku Jana Čulíka "Lze Kunderovo dílo považovat za postmoderní mystifikaci?" ZDE  (Článek vyšel také v angličtině ZDE)

Obdobným způsobem proměňuje Milan Kundera realitu ve fikci tak, aby odpovídala jeho tvůrčím účelům, přitom však čtenáře ujišťuje, že jde o dokumentární fakta, v historii emigrace populárního zpěváka Karla Gotta do Německa v roce 1971 (nikoliv r. 1972, jak píše Kundera). Přispěl tak ke vzniku mýtu, že emigrovavšímu zpěvákovi napsal tehdejší generální tajemník KSČ Gustáv Husák, protože jeho režim tohoto„idiota hudby“ potřeboval:

Když český zpěvák pop music Karel Gott odešel v roce 1972 do ciziny, Husák byl zděšen. A hned mu psal do Frankfurtu (bylo to v srpnu 1972) osobní dopis. Cituju z něho doslova a nic si nevymýšlím: Milý Karle, my se na vás nezlobíme. Vraťte se, prosím vás, zpátky, uděláme pro vás všechno, co si budete přát. My pomůžeme vám, vy pomůžete nám...

Přemýšlejte o tom, prosím, chvíli. Husák nechal bez mrknutí oka odejít do emigrace lékaře, vědce, astronomy, sportovce, režiséry, kameramany, dělníky, inženýry, architekty, historiky, novináře, spisovatele, malíře, ale nemohl snést pomyšlení, že by zemi opustil Karel Gott. Protože Karel Gott reprezentoval hudbu bez paměti, tu hudbu, v níž jsou navždy pohřbeny kosti z Beethovena i z Ellingtona, prach z Palestriny i z Schönberga.

Prezident zapomnění i idiot hudby patřili k sobě. Pracovali na stejném díle. My pomůžeme vám, vy pomůžete nám. Nemohli jeden bez druhého být. ⁴⁰

Ve skutečnosti však zřejmě naopak psal Husákovi opakovaně Karel Gott, údajně z iniciativy svého textaře Jiřího Štaidla (druhý dopis Husákovi podepsali na obou jeho listech kromě Gotta i bratři Jiří a Ladislav Štaidl, kteří s ním r. 1971 emigrovali do Německa). Emigrace „na zkoušku” měla být protestem proti šikanování Karla Gotta v prvních letech normalizace. V dopise se praví:

Vážený soudruhu Husáku!

Pracuji toho času se svými kolegy na území západní Evropy a já i moji přátelé vystupujeme jako občané Československé republiky, kterými chceme také za každých okolností zůstat. Pokud se objevily v západním tisku články, které se vyjadřovaly jakýmkoliv jiným způsobem a v jakémkoliv jiném smyslu, ujišťuji vás, že ani já, ani Jiří a Ladislav Štaidl nezavdali k takovým článkům podněty.

Chceme splnit smluvní závazky, které nás toho času v zahraničí zdržují, a chceme se vrátit před naše publikum v případě, že se přesvědčíme, že zásahy, o kterých v dopise hovořím, byly pouze součástí složitého konsolidačního procesu.

Protože jsem nedostal ještě jasnou odpověď od kompetentních míst a můj první dopis a žádost jsou datovány ze dne 9.5. t.r., obracím se znovu na vás s touto žádostí a pevně věřím, že jak já, tak i oba moji autoři najdeme ve vaší osobě a vaší moudrosti porozumění pro naši složitou situaci, která rozhodně není lehká. ⁴¹

Podle Karla Gotta⁴² Gustáv Husák na jeho dopis reagoval, avšak nikoliv dopisem, ale vzkazem⁴³:

„Husák nás vyzval, to má Kundera pravdu. Ale ne dopisem, přes obchodní misi.

Tenkrát nebylo velvyslanectví, byla obchodní mise ve Frankfurtu, kam si nás pozvali a řekli nám, že je tu od nejvyššího šéfa taková nabídka, že dohadovat se přes telefony a dopisy není dobré. Také řekl, že nám zaručuje, že se to vysvětlí a že nebudou žádné persekuce, že nám nikdo neublíží.“⁴⁴

Milan Kundera vytváří fikční svět ve snaze oživit a názornými příklady vysvětlit svou filozofii. Trvá na tom, že cituje fakta („Cituju z něho  [tj. z Husákova dopisu] doslova a nic si nevymýšlím“, podtrhl JČ), avšak je to zase mystifikace. Paradoxně zachází s fakty stejně ležérně jako „novináři“, které kritizuje za vytváření imagologie.

Původní vydání Knihy smíchu a zapomnění v češtině, 68 Publishers, Toronto, duben 1981:

Možná bychom ale měli být k celebritám mírní. V diktátorských, autoritářských a pokleslých režimech to vždycky jaksi odnesou. Že Karel Gott uměl zpívat, uvidíte zde: