Případ Borise Johnsona a jeho "přítelkyně" oficiálně předán policii, Trumpův ukrajinský skandál sílí

28. 9. 2019


V Británii i v USA je poučení jasné: Bojovat proti populistům je jako prát se s prasetem - oba se zašpiníte, ale praseti se to líbí - přesto je to nutno udělat.

Paralela mezi chováním Donalda Trumpa a Borise Johnsona se v těchto dnech zdá být absolutní. Případ Borise Johnsona byl oficiálně předán policii, ta má vyšetřovat, zda se dopustil nepřípustného chování v úřadu veřejné služby. Je totiž obviňován, že se dopustil střetu zájmů v souvislosti s finanční podporou, kterou poskytl ze státních zdrojů své přítelkyni Jennifer Arcuri. Ta od něho obdržela velké finanční částky a navzdory protestům Johnsonových podřízených ji Johnson bral na své státní návštěvy do zahraničí. Týdeník Sunday Times minulý týden napsal, že v té době Johnson Arcuriovou pravidelně navštěvoval v jejím bytě v Londýně a že ho charakterizovala jako "jednoho z mých nejlepších přátel". ZDE 

V Americe rezignoval na svou funkci Kurt Volker, Trumpův mimořádný velvyslanec pro Ukrajinu, v souvislosti s dopadem šířící se krize kolem Trumpova ukrajinského skandálu.
 
Volker bude muset příští týden vystoupit před Kongresem. Zmiňuje se o něm stížnost whistleblowera - hovoří o něm jako o člověku, který pomáhat ukrajinskému prezidentu Zelenskému "navigovat" kolem Trumpových požadavků na diskreditaci jeho oponenta Joea Bidena. Volker pomáhal organizovat setkání mezi Trumpovým soukromým právním zástupcem Giulianim a poradcem ukrajinského prezidenta. Giuliani naléhal na Zelenského vládu, aby zahájila vyšetřování Bidenova syna.

Dále vyšlo najevo, že Bílý dům utajil a na zvlášť utajovaný server přemístil nejen přepis rozhovoru Donalda Trumpa se Zelenským, ale také přepisy Trumpových rozhovorů se saudským princem Mohammedem a s ruským prezidentem Putinem. Stejně utajen byl záznam rozhovoru z roku 2017 mezi Trumpem, ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem a ruským velvyslancem Sergejem Kisljakem, v němž prý Trump řekl, že mu vůbec nevadí, že Rusko zasahovalo do amerických prezidentských voleb r. 2016, protože USA dělá totéž v jiných zemích.

V pátek vydala Sněmovna reprezentantů soudní příkaz nařizující Trumpovu ministru zahraničí Mikeu Pompeovi, aby třem kongresovým výborům, vydal veškeré dokumenty pro vyšetřování, "do jaké míry ohrozil Donald Trump bezpečnost amerického státu naléháním na Ukrajinu, aby zasáhla do amerických prezidentských voleb r. 2020, tím, že odepřel Ukrajině bezpečností pomoc vůči Rusku, kterou jí poskytl Kongres". ZDE 

Obě hlavní anglosaské země, Británie i USA, se nyní potýkají s rozkladem svých demokratických struktur. Jsou obětí populismu daleko více než většina ostatních západních zemí.

Během minulého týdne poprvé vznikly známky, že se demokratické struktury v obou zemích nyní pokoušejí postavit proti Trumpovi a Johnsonovi do protiofenzívy. Je pozoruhodné, jak podobná je situace na obou stranách Atlantiku, píše Jonathan Freedland. V Británii rozhodlo všech 11 soudců britského Nejvyššího soudu, že Johnsonovo suspendování parlamentu bylo nezákonné a v USA zahájila Sněmovna reprezentantů proces impeachmentu proti Donaldu Trumpovi za jeho ukrajinský skandál.

Skandální situace v USA a v Británii jsou pozoruhodně podobné. Především je pozoruhodné, jak v obou zemích se tribunem pro hněv obyvatelstva proti "elitám" a pro národoveckou zuřivost staly bohatí a rozmazlení muži, kteří kdysi bývali spojováni s ultraliberálními hlavními městy. Když byl Johnson primátorem Londýna, podpořil amnestii pro nezdokumentované imigranty. Když chodil Trump po mejdanech na Manhatanu, podporoval práva na potrat a omezování střelných zbraní. Nyní se oba stali bojovníky "lidu" proti liberálnímu establishmentu.

Vážnější podobností je však to, jak chaos v Británii a v USA hrozí násilím. Během kampaně pro brexitové referendum v roce 2016 v Británii byla zavražděna poslankyně Jo Coxová, o několik dnů později Trump pohrozil, že majitelé střelných zbraní by se mohli vypravit na Hillary Clintonovou a vzít právo do vlastních rukou.

Tento týden byla Dolní sněmovna šokována, když Johnson odmítl jako "humbuk" bolestnou prosbu od poslankyň, aby bral Johnson poučení z vraždy Coxové vážně a přestal užívat konfliktního jazyka o "kapitulaci" vůči EU a "zradě" Británie, protože jeho výrazy přejímají ultrapravičáci, kteří jimi nenávistně útočí na poslance, když jim vyhrožují smrtí. Trump se nepřímo vyjádřil, že whistleblower, který prozradil jeho ukrajinský skandál, by měl být usmrcen.

Jak Trump, tak Johnson tvrdí, že vedou titánský boj mezi "lidem" a nenáviděnou elitou. Tu tvoří všichni, kdo se protiví jejich vůli: soudci, novináři, dokonce i zvolení poslanci.

To vede k dilematu pro ty, kteří se snaží proti Trumpovi a Johnsonovi bojovat. Je moudré se proti nim veřejně postavit, když to právě chtějí a zneužívají toho jako "důkazu", že skutečně jde o spiknutí elit proti lidu?

V Británii to bylo zjevné během děsivého zasedání Dolní sněmovny ve středu. Zdrcené poslankyně, apelující na Johnsona, aby nevyvolával nenávist, na Johnsona neudělaly žádný dojem. Bylo mu to úplně jedno, nonšalantně jejich úzkost ignoroval. Rozčilení uslzených poslankyň přece Johnsonovi vyhovuje. Je to jeho strategie od samého začátku: chovat se strašlivě, provokovat stoupence Evropské unie, vyzývat je, aby se snažili Johnsonův divoký brexit blokovat a pak to zneužít v předčasných volbách, které bude Johnson prezentovat jako "válku lidu proti elitám".

Ani v USA nechtěla Pelosiová zahájit proceduru impeachmentu proti Trumpovi, protože to znamená přesně ten boj, v němž se Trump bude vyžívat. Jsou velmi dobré důvody proč  impeachment neuskutečnit. Americký Senát, jemuž dominují Republikáni, ho nikdy neschválí.

Avšak odpůrci Trumpa a Johnsona nemají jinou možnost. Je jejich povinností postavit se proti jejich útokům na demokracii. Možná to v Americe vyvolá takový boj, který Trump zrovna chce. Avšak kdyby nad nynějším skandálem Demokraté jen pokrčili rameny, znamenalo by to, že když se v červenci Trump chvástal před skupinou teenagerů, "já mám právo jako prezident dělat, co se mi zachce", měl pravdu.

V Británii i v USA je poučení jasné: Bojovat proti populistům je jako prát se s prasetem - oba se zašpiníte, ale praseti se to líbí - přesto je to nutno udělat. Alternativou je být svědkem likvidace demokracie, zatímco neučiníme nic. ZDE
 

0
Vytisknout
3724

Diskuse

Obsah vydání | 1. 10. 2019