Británie: Další sexuální skandál Borise Johnsona - a jeho mccarthyovská strategie

30. 9. 2019

Tři nedělní hlavní zprávy BBC: 1. Budu ignorovat zákon schválený parlamentem. 2. Neosahával jsem ženám stehna. 3. Nemusím při platbě nevhodných státních dotací "blízké přítelkyni" deklarovat žádný konflikt zájmů. - A tak tu dnes žijeme...
Britský premiér bez mandátu a bez většiny v parlamentě Boris Johnson má další skandál - v nedělníku Sunday Times napsala novinářka Charlotte Edwardes, že když se stal před lety Johnson šéfredaktorem konzervativního týdeníku The Spectator, na recepci pro novináře z tohoto listu u stolu při večeři pod stolem osahával nejen ji, která seděla vedle něho, ale i ženu, která vedle něho seděla na druhé straně. Úřad britského premiéra to ovšem popřel, což vedlo Edwardesovou ke konstatování na Twitteru, že "mám zřejmě lepší paměť než pan premiér".

Londýnské úřady se při tom chystají vyšetřovat obvinění, že se Johnson jako primátor Londýna zřejmě dopustil středu zájmů, když své americké milence nechal dát ze státních fondů statisícové dotace. Sunday Times v neděli přinesl důkazy, že Johnson měl s touto ženou sexuální poměr.


Tento další skandál a jeho popření oficiálními kruhy se stal zdrojem všeobecného veselí, neboť o Johnosovi všichni vědí, že má bájnou lhavost, a jeho popírání nikdo nevěří. Johnson zahájil výroční kongres Konzervativní strany, který je letos zkrácený, protože parlament nesouhlasil se svým suspendováním po dobu tohoto kongresu, divokým příslibem, že po brexitu "postaví čtyřicet nových nemocnic"! Byla to, samozřejmě, jako obvykle lež - ukázalo se, že jde o částečnou přestavbu šesti nemocnic.

"Nemohu si vzpomenout na kritičtější týden v britské politice," píše komentátor Simon Jenkins. "Rozhodne, zda bude parlament, soudnictví a veřejné mínění schopno pohnat Johnsona k odpovědnosti, anebo zda se stala britská politika nenávratně toxickou.

To, co je nové na současném chaosu v Británii, je podle Jenkinse pokus destabilizovat politické konvence. To je strategií Johnsonova bizarního poradce Dominica Cummingse, jehož kontrola nad dezorientovaným Johnsonem se zdá být totální. Cummingsova taktika je křehká, konfliktní a vzdorná, ale může být efektivní. Johnsonova Konzervativní strana má v současnosti o 13 procent vyšší volební podporu než labouristé.

Johnsonova teatrální agresivita, píše dále zajímavě Jenkins, je metoda vypůjčená z americké politiky, kde ji nejvýrazněji vidíme v šaškovinách Donalda Trumpa. Ty mají kořeny v taktice používané mccarthyisty v padesátých letech, kdy se všechny oběti Josepha McCarthyho a jeho mladého právníka Roye Cohna staly terčem vzdorně a dlouhodobě opakovaných obvinění z komunismu a z homosexuality. Cohnovou taktikou bylo "vyvolat v mých nepřátelích to nejhorší, tak je přiměju, aby se sami porazili". Cohn byl posléze poradcem Richarda Nixona a skončil jako osobní právník mladého Donalda Trumpa, který se od něho zjevně nadšeně učil.

Jednou z Cohnových metod bylo neustálé, manické opakování lži, která dokáže poškodit protivníka. Trump do zblbnutí všude opakoval heslo  "podvodná Hillary", až ji tím nakonec zničil. Cummings nařídil aktivistům v kampani za brexit, aby ignorovali fakta a jen neustále opakovali "350 milionů liber pro zdravotnictví". Když v nedělním televizním interview tlačil Johnsona moderátor Andrew Marr ke zdi za to, že se Johnson v parlamentě vysmál strachu poslankyň z možného násilí, motivovaného jeho nenávistnými výroky, Johnson jen jako robot opakoval "Musíme uskutečnit brexit" a obviňoval své oponenty opakovaně z kapitulace. "Kapitulace, kapitulace, kapitulace," opakoval Johnson snad desetkrát. Jeho metoda: Nikdy neustoupit, nikdy se za nic neomluvit.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 
0
Vytisknout
2722

Diskuse

Obsah vydání | 2. 10. 2019