Intelektuální záškrt
4. 1. 2018 / Václav Dušek
Autor obrázku: Jáchym Bohumil KartousBodláky Václava Duška
11. 1. 2018 / Václav Dušek
Válka lechtá štábní experty pod pupíky, panstvo se přitrouble špičkuje, kdo má větší spouštěč jaderného zhynutí, měří si mužství, šašouři – a lidičky zírají, kdo že to nemá přístup ke konečnému řešení jejich křehké existence. Zatím můžeš divoce tančit, šklebit se do obrazovek, tahat si tričko v nekonečných debatách zbytečností. Diskusi může řídit chlapík s vepřovou hlavou, chybí mu jen citron do pusy, asparágus, a dokonale naaranžovaná výloha nabízí breptu k hodnocení. Váleční štváči vítají pomnožené drogové kartely, odvádějí slušně pozornost od největšího nebezpečí – přezbrojení. Drogy ze slabých bytostí nadělají ochotné pomahače polodemokracie. Veselí se vznáší k nebesům. Andělské píšťaly vítají odpadlíky.
Zemřít zfetovaný, bohatá denní nabídka.
Dnes si vraždami hlavy nelámeme, kdepak, my si libujeme v teple pokojů při sledování všemožných násilných konců – občas se najde Lulin a napodobí úspěšně hrdinu tupohlavosti, skončí u soudu – konal pod vlivem návykové látky, není plnoletý, náprava jest nožná, a pozůstalí kvílí, kde je spravedlnost!? Hele, zešíleli, čekají odplatu, nejsou stejní jako ubohý vrah?! Zabíjení nepřátel, masové vraždy, prý pomoc planetě proti přemnožení lidského nenasytného druhu, který denně vyhladí desítky tvorů, znetvořuje matku přírodu, připravuje bezelstně katastrofy za mrzký peníz, jeho nenávratné zásahy do rovnováhy bytí jsou smrtonosné. Jedy na zemi i v mořích přibývají, cpeme se plody moře; otrávené potraviny přinášejí vykoupení - v obřadní síni zahrají dvě tři písně, smuteční řečník dožene příbuzenstvo k slzám, obřad skončí, v nejbližší restauraci zapijeme smutek, naládujeme se povolenými jedy – a život nekončí, kdeže, jedeme dál!
Kdo nehřeší, nežije.
V tomto roce stěží očekávat řešení uprchlických exodů; Evropa spí spravedlivým spánkem, neučinila ničeho převratného, aby zabránila útokům zabijáků a násilníků na své občany; výmluvy nejsou nikterak uspokojivé, fešní Břicháčci a kulaté panímaminky slintají nekončící přebujelá moudra. Mafiánské podnikání nebere konce. Připlují lodě do přístavů naděje, pokud se nepotopí, prachy uspokojivě vybrány, uloženy na konta ničemů, ze kterých se financují bohulibé investice do drogových laskomin, vyzbrojování vyhlídnutých dementů, vylepšování kondice sportovních mašin; mafiánské špičky se chichotají, hle, EU se potácí v blahé nevědomosti.
Parlamenty neúčinně za drahé peníze občanů kličkují před konečným rozhodnutím! Hanba!
Organizace naděje selhávají, ale mají jistě stále na mysli potřebné bytosti, nu, nic ve zlém, ale zdarma nepracují, takže financují dobrovolné pracovníky – a nemá velkého smyslu se šťourat v podrobnostech, koneckonců pomáhají! Hájí svěřence před agresí, staví mosty pro ohrožené, nasytí děti, budují hráz před ničemností nenasytných jestřábů, a to není vůbec málo… Otázka, proč nekřičíme, že se u nás vyhlášených holubičích povah vyrábějí a následně prodávají zbraně – ekonomická spirála neúprosně vylučuje ze hry o přežití váhavé blouznily, intelektuálské snílky, postrašené umělce, poznamenané zděšence vírou, nemůžeme čekat zázraky – musíme zázraky tvořit. Otázka: kolik si stvořil zázraků… i mlčení napomáhá k pokroku.
Rotace kádrů moci údajně zpomaluje. Vítězíme ku zdárnému konci.
Diskuse