Bodláky Václava Duška

Vánoční nadílka i pro psy

21. 12. 2017 / Václav Dušek

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Víš, co je to vděčnost, ptal se přítel krvavého tyrana, kterému zachránil život a on ho nechal zavřít a odsoudit k smrti? Tyran odpověděl - choroba psů. Tomu se říká, mrkat na drát. Rada na zlato: Věř sám sobě, nic nepokazíš. Beránek Boží skončil pozemský život přibitý na kříži, zrazen blízkým apoštolem, úplatným bratrem; následovníci označeného lotra se množí, krvavé báby rodí pokleslé květy zla; o svátcích i v posvátčí myslíme na mučedníka – kdejaká čečetka se k němu hlásí, uslzeně vzývá synka ukřižovaného, vydaného na pospas mrzkým lidským touhám. Smrt nás již neděsí, pokud se nás bezprostředně netýká.

Nu, věříme v desatero pouze, pokud nám je ouvej, jinak ho zhusta porušujeme a děláme z něho trhací kalendář, dle denní potřeby. V ústech med, v srdci jed! Vypínáme se k nebi, přesvědčeni, že nás postihla náhlá moudrost; rádi slýcháme utěšené lži a pravdě se štítivě vyhýbáme; pravda je bezcenná tretka. Pýcha se nevyhýbá ani samozvaným katolickým pastýřům, hle, snílek má vidiny – být nejchytřejší ve světě vezdejším těžká dřina, přisluhuje a kárá, sám sebe bezmezně obdivuje.

Hříšnost, veselá pomsta lidstvu.

On chodil mezi potřebné, oblečen skromně, pomáhal uvážlivě, povzbuzoval neúnavně, učil čisté lásce, pravému odpuštění; mnoho vychytralých se chopilo velkého příběhu Páně a rochnilo se v jeho nebeské svatosti – autorští piráti, lačnící po slávě, vydali díla polovičatá i urážející bližní. Bohatství bídy neskonalé. Nevezmeš jména nadarmo! Stíháme jej i materiálními prosbami, navštěvujeme chrámy – lépe navštívit bez nároku na odměnu potřebné lidi v ústavech se stálou péčí, kterou nelze zaplatit penězi, opuštěné bratry a sestry, zatracené nehodnými příbuznými; nemusíme se zajíkavě modlikat a vykupovat hříchy službou – služba je povinnost. Nelze s ní kupčit! Tichá pomoc, pomoc pravá – a mnoho z nás pomáhá bez nároku na cokoli. Nevystavuje se veřejnému potlesku.

Přej a bude ti přáno, dej a bude ti dáno – záruku však nepožaduj.

Vánoce bílé v posledních letech v nedohlednu. Sáně na blátě, pastuškové nemrznou, o svatém večeru nakrmí stáda v chlévech, s naším pojmem svátku svátků nemají ničeho společného ani náhodou. Pod stromečky vršíme usilovně drahé dárky, bezhlavě utrácíme a bereme si lechtivé půjčky, snadno dostupné, nepomyslíme, že si nasazujeme tuhý obojek od bankovních ústavů, který nás může i zaškrtit. Půjčky ujídají z talíře, říkávaly zkušené hospodyně.

Cpeme se kaprem z chovných rybníků s mistrovsky umíchaným bramborovým salátem, popíjíme vaječný koňak, vyhlížíme s nadějí v srdcích ještě bohatší budoucnost; krvavá lidská jatka vídáme na obrazovkách, smrt hladem je však předaleko….vzpomeňme u stolu hojnosti, že kdesi za humny umírají opuštění, nevinní - to není moralizování, nebojte, stačí tichá vzpomínka, ale je-li vám zbídačená cizina lhostejná, potom stačí zajít do ústavů s přestárlými lidmi, těžce nemocnými, naše přítomnost bude darem neobyčejným, i dávat se musí umět, obdarovat bezdomovce, nebát se mu podívat zpříma do očí.

Demokracie má vedle zasloužené svobody také těžké choroby.

Nespěchej, spěch škodí, což věděli prý již staří latiníci. Spočiň sám se sebou, byť jeden den, dozvíš se o sobě mnoho nového i potřebného k dalšímu putování životem s nástrahami a výzvami. Strach z neznáma svazuje. Nemusíme trpět bolestnou moudrostí, pevným zdravím, nechutným bohatstvím, očividnou chudobou, čistou láskou, dokonalou pravdou - ale můžeme trvat na tom, aby političtí vypravěči ráčili sestoupit mezi lid a zjistili s konečnou platností, že zasloužit si božského chleba dostatečně není dáno všem bez výjimky. Máme se údajně královsky, jak jsme se nikdy ještě neměli – v pořádku, přesto buďme obezřetní, básník znal a napsal jednoduchou pravdu, že chudoba z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad.

Duchovního hladu dostatek k rozdávání. Hezké Vánoce.

0
Vytisknout
1836

Diskuse

Obsah vydání | 27. 12. 2017