Všude Kaczyński, přejmenovávání ulic, horentní prémie ministrů a plyšový Ježíš

19. 12. 2017 / Tomasz Oryński

Vtip, který je v poslední době v Polsku docela populární, zní takto: člověk nastoupí do taxíku a křičí na řidiče: "Na Kaczyńského, rychle!" Taxikář se ohlédne a zeptá se, "Ale kam přesně? Na Kaczyńského ulici? Kaczyńského náměstí? Kaczyńského jízdní pruh? Kaczyńského kruhový objezd? Kaczyńského most? Kaczyńského letiště? Kaczyńského nádraží? Nebo snad na Kaczyńského univerzitu?"

Tento vtip se donedávna vyprávěl jako něco, co se děje v roce 2025, někdy v budoucnosti, ale zdá se, že se stane realitou dřív, než kdokoliv čekal. Už jsme se v tomto seriálu článků zmínili o tom, že vláda nařídila místním úřadům, aby změnily všechna jména ulic, která by mohla mít něco společného s komunismem. Jak jsme tu už psali, místním úřadům se do toho moc nechtělo - zaprvé, změna názvu ulice znamená náklady pro lidi, kteří v ní bydlí, a pro podniky, které tam mají registrovanou adresu.

Ale také proto, že svět není tak černobílý, jako ho chce vidět strana Právo a spravedlnost: skutečnost, že někdo byl členem komunistické strany, nutně neznamená, že taková osoba si nezaslouží ocenění za to, co dělala v životě. Ale pro stranu Právo a spravedlnost lze chválit bývalého komunistu jako vlastence jen pokud se přidal do ní, tak jako Stanisław Piotrowicz, v osmdesátých letech prokurátor, který jednal proti demokratické opozici. Takže aby se zajistilo, že nebudou existovat žádná "politicky nesprávná" jména ulic, strana Právo a spravedlnost vypracovala nový zákon, který umožní krajskému hejtmanovi donutit místní úřady, aby jméno ulice změnily. A nadto bude taková změna zajištěna, protože "dekomunizované" jméno ulice nebude smět být znovu změněno bez výslovného svolení vlády. Mimnochodem, jméno, které je nejčastěji navrhováno krajskými hejtmany (kteří jsou představiteli vlády strany Právo a spravedlnost) je, překvapení! Lech Kaczyński.    Uvažuju, jak dlouho to bude trvat, než budou Katowice přejmenovány na Kaczogród (podle komiksů o kačeru Donaldovi, tam postavy žijí také v městě zvaném anglicky Duckburg, tedy Kačeřiště). Nebylo by to poprvé v historii, v letech 1953-1956 se Katowice jmenovaly Stalinogród. Prozatím se Katowice budou muset spokojit s tím, že hlavní náměstí u hlavního nádraží  bylo přejmenováno na "náměstě Lecha a Marie Kaczyńských". Nejenže byla tato změna provedena bez jakýchkoliv veřejných konzultací, ale byla utajena před novináři na tiskové konferenci, kde se jednalo o dalších změnách  názvů ulic. A není divu, protože dosavadní držitel  názvu náměstí, Wilhelm Szewczyk, byl, je to pravda, člen a aktivista komunistické strany, ale byl to také populární spisovatel, básník a reportér. Je také znám svými překlady z německé literatury a zasloužil se o polsko-německé smíření. Prováděl také výzkum kultury Lužických Srbů. Náměstí bylo po něm pojmenováno v roce 1995, což dokazuje, že to nebylo za jeho komunistickou minulost, ale za jeho literární dílo.


Avšak samozřejmě Lech Kaczyński a jeho manželka nejsou jedinými osobami, jejichž jména chce vláda změnou názvů ulic a náměstí oslavovat. V městě Łódź, rozhodl krajský hejtman, že tam nemůže existovat ulice pojmenovaná po Witoldu Wandurském (1891-1934), po spisovateli a komunistovi, který emigroval do Sovětského svazu a stal se obětí Stalinovy velké čistky. Namísto toho bude ulice pojmenována po Kazimierzi Kowalském, obskurním antisemitském aktivistoti pravicové strany, který až do konce třicátých let chválil Hitlera a argumentoval že by Polsko po jeho boku mělo bojovat proti židům.

Celá "dekomunizace" je jedna velká fraška. Zdá se, že členové strany Právo a spravedlnost neměli odvahu něco takového udělat v osmdesátých letech, kdy člověk musel mít na boj proti komunismu koule, a tak se to zoufale snaží si to dnes vynahradit. Reagují hystericky, kdykoliv lze udělat i tu nejvzdálenější vazbu na komunismus (ovšem s výjimkou případů, kdy je komunista jako Piotrowicz, členem jejich strany, pak je jejich reakce opačná a ze všech sil ho hájí), takže v městě Gorzów chtějí "dekomunizovat" jméno ulice pojmenované po Franciszku Walczakovi, dvaadvacetiletém milicionáři, který se snažil zachránit ženu před opilými sovětskými vojáky a koncem čtyřicátých let jimi byl zastřelen.

Ale samozřejmě místní komunální správa také dělá absurdnosti. Například, jestliže chcete vystavit  v městě Myszków  do svého automobilu nápis "NA PRODEJ", budete muset platit 751 zlotých (asi 4500 Kč) denně, protože se tak stáváte pouličním prodejcem. Podivnou shodou náhod vyšlo najevo, že bratr šéfa městské policie v tom městě je vlastníkem podniku, který prodává ojetá vozidla... Nevím, která strana je v Myszkówě u moci, ale musím říci, že existuje určitý druh skandálů, o nichž si člověk může být téměř úplně jist, že je páchají osoby spojené se stranou Právo a spravedlnost. Takovým příkladem je nedávný případ ze Świdnice, kde požadoval jeden z městských radních, aby běžci z Keni byli vyloučeni z účasti na místním maratonu. Podle něho totiž nejsou Keňané praví sportovci, protože vždycky zvítězí, a tak pro ně je běhání v maratonech jen normální prací. "Naše město nedovoluje vstup cirkusům používajícím zvířata, a přesto sem pouštíme Keňany, jejichž představení se nijak neodlišuje od cirkusů s cvičenými zvířaty."  Tato slova vyvolala rozhořčení, avšak Dariusz Sienko nechápe, co je na tom, co řekl, špatně. "Jaký rasismus?" zeptal se. "Slova 'rasismus' jsem vůbec nepoužil. Keňané jsou ve Świdnici vítaní, jen nechci, aby vyhráli jakékoliv peněžní ceny."

Ale to se stalo už před měsícem, takže je to starý příběh. Dnes se oči všech zaměřují na staronovou vládu Mateusze Morawieckého (pokud vám to minulý týden ušlo, Beata Szydło se stala náměstkyní ve své vlastní vládě). Hlavní téma, které všechny vzrušuje, se týká peněz. Přesně řečeno peněz v kapsách jednoho z členů vlády. Mateusz Morawiecki vlastnil akcie v jedné větší polské bance v hodnotě více než 5 milionů zlotých (30 milionů Kč). Tak vznikl  konflikt zájmů, protože za poslední dva roky jeho rozhodování jako ministra financí ovlivňovalo cenu těchto akcií. A nyní, když se stal premiérem, je také přímým nadřízeným finančního ombudsmana, takže má ještě větší vliv. Po kampani, kterou vedla mladá sociálnědemokratická strana "Razem", byl Morawiecki donucen své akcie prodat.  Tento čin shrnul týdeník NIE, časopis, který vydává Jerzy Urban, bývalý mluvčí komunistické vlády, do jednoho memu. V titulku se praví: Polský sen - z milionáře v cídiče bot.




Ovšem přestože jsou vládní platy ve srovnání s platy v bankovnictví malé, není tomu tak, že by ministři hladověli. I když tato otázka vyvolala určitý hluk - ukázalo se, že zpráva, že ministři staronové vlády před svým novým jmenováním do vlády nového premiéra dostanou zlatý padák, je fake news  (a my jsme tuto informaci cituvali i zde, takže to rádi nyní korigujeme), jako obvykle to má háček. Ti staronoví ministři moc nezchudnou, že nedostanou každý ten zlatý padák ve výši 40 000 zlotých (240 000 Kč) za ukončení jejich vládní funkce, protože během deseti měsíců letošního roku jim Beata Szydło vyplácela zvláštní prémie, takže každý z ministrů stejně obdržel asi 38 000 zlotých. Ano, každý z nich bez výjimky, protože podle bývalé premiérky všichni z nich projevili mimořádnou motivaci a efektivnost. Za dva roky vlády Beat Szydło dostali ministři celkem prémie ve výši 87 milionů zlotých (522 milionů Kč). No, v určitém ohledu to činí tuto vládu opravdu výjimečnou...

Jen pomyslete, kolik střelnic by se dalo sa ty peníze vybudovat! Vládní program "střelnici do každého okresu" má podle odhadů stát asi 2,6 miliardy zlotých (15,6 miliard Kč). (Jak všichni víme, polské zdravotnictví je na hranici kolapsu, tak neexistuje lepší způsob jak vydávat v Polsku státní peníze.) Pokud jde o militarizaci polské společnosti, vláda, zdá se, má v tomto ohledu určitý fetiš. Oblíbený projekt ministra obrany Macierewicze, tedy založení teritoriální armády, je podporován "vojenskou výchovou" na středních školách a podporou vlády pro četné polovojenské organizace. A teď celý systém doplní ještě ty střelnice. Připravuje se nový zákon, podle něhož všechny ty polské polovojenské organizace budou mít právo používat samopaly a automatické zbraně. Prezentuje se to jako úspory, protože se tak využije přebytečné munice starých norem Varšavského paktu, která se zatím musela používat a stálo to 5 zlotých (30 Kč) za každou kulku.


Samozřejmě, není tomu tak, že by polské děti byly podrobovány vojenskému drilu jako v Severní Koreji. Také jsou vyučováni o lásce. Na pomoc této výuce vyrábí firma jménem "Katolická distribuce" plyšovou hračku Ježíše:



Dobře, stojí 120 zlotých (720 Kč), není zrovna nejlevnější, avšak jakou jinou hračku může dítě používat při modlitbě, anebo hrát si s ní během mše svaté?

Když už mluvíme o lásce, milují nás velice naši maďarští bratří. Každé dítě v obou zemích ví, že "Polák a Maďar jsou bratři, dobří do boje a dobří na mejdan!" (“Lengyel, magyar – két jó barát, Együtt harcol s issza borát”). Není divu, že Ryszard Czarnecki, europoslanec za stranu Právo a spravedlnost, se na Twitteru vychloubal, že ho interviewoval jeden čelný maďarský deník o nové polské vládě. Konec konců, pro tuto vládu je úspěchem, když o ní někdo v zahraničí napíše něco pozitivního. Ale jako obvykle, škodolibí lidé poukázali na to,   že ani na tenhle maďarský článek nemůže být strana Právo a spravedlnost zrovna hrdá. Údajně výraz “Kaczyński bábszínháza” neznamená "Ať žije Kaczyński, největší státník, jaký kdy žil", ale "Kaczyńského loutkové divadýlko" a v článku se píše, že nový premiér je jen další loutkou a že pro Kaczyňského jsou důležitější fondy z EU než jeho voliči. A tohle přichází z Orbánova Maďarska, ze země, kde jsou skoro všechny sdělovací prostředky pod tak striktní vládní kontrolou, o jaké se Kaczyńskému v Polsku může jen zdát. Et tu, Brute?

Když už hovoříme o sdělovacích prostředcích, údajně byla nedávná obrovská pokuta pro televizi TVN za to, že informovala o protestech před parlamentem, jen plácnutím přes ruku. Podle "expertky",  která nese za tu pokutu odpovědnost, by ta pokuta měla fungovat jako vážné varování, jako červená pro ostatní novináře, kteří by měli vážně zauvažovat nad svým chováním. Avšak TVN si z pokuty nevzala žádné poučení a drze právě informovala,  že soud zvrátil rozhodnutí prokuratury zrušit vyšetřování skutečnosti, že jednání parlamentu bylo přesunuto do menší místnosti, aby tam nebylo místo pro opoziční poslance. Zajímalo by mě, jak vysokou pokutu teď dostane TVN za tak otevřený pokus chválit "zkompromitované" soudce, kteří se "zoufale drží nezákonně získané moci a snaží se zabránit rozhodnutí prokuratury, která už byla osvobozena od vlivu komunistické mafie..."

A zdá se, že existuje další kandidát na obrovskou pokutu. Rozhlasový a internetový portál Tok FM právě informoval  o protizákonném jednání v Senátu. V pátek odpoledne se rozhodlo několik senátorů ze strany Právo a spravedlnost, že odjet domů na víkend je důležitější než hlasovat o zákonu reformujícím příspěvky do státního pojištění zaměstnanců, takže když se opoziční poslanci odmítli hlasování účastnit, ukázalo se, že neexistuje usnášeníschopná většina. Avšak náměstkyně předsedy Senátu Maria Koc nalezla řešení. Prostě manuálně spočítala přítomné v místnosti a rozhodla, že usnášeníschopná většina existuje. A proč o tom ten portál vůbec informoval? Neměl spíš zesměšnit senátora Rulewského z opozice za to, že měl na obličeji masku řecké tragédie během jednání o soudních reformách, tak, jak ho zesměšnila státní televize TVP?

Avšak nebuďme zdeprimovaní skutečností, že se polský parlament opravdu stal fraškou. Těšme se na blížící se Vánoce a radujme se z toho, že všichni je budou moci můžeme řádně oslavovat. Dokonce i Mateusz Kijowski, bývalý šéf opozičního hnutí KOD, který musel odstoupit poté, co vyšlo najevo, že se vyhýbá placení alimentů pro své děti z předchozího manželství a po skandálu s falešnými fakturami za počítačové služby, které údajně poskytl této organizaci. Díky crowdfundingu  obdržel asi 32 000 zlotých z takzvaného "Grantu svobody". Mnoho lidí přispělo, protože v důsledku šikany od státních institucí není nikdo ochoten Kijowského zaměstnat nebo si od něho objednat nějakou službu. Dokonce prý i zahraniční firmy, které zaměstnávají na dálku velké počty polských programátorů, a také obří mezinárodní korporace, které mají v Polsku pobočky, se silně obávají polského daňového úřadu a dalších vládních institucí, které nemají nic jiného napráci než je šikanovat za to, že by zaměstnaly Kijowského. Ale i kdyby to bylo pravda, vyvstává otázka, jak to, že byl Kijovski nezaměstnanýu už předtím, než se dal na politiku? No, v každém případě, těch čtvrt milionu korun si určitě zaslouží. A tak být "vysoce kvalitním specialistou v oboru IT", který v dnešním Polsku nemůže sehnat zaměstnání, to je přece také výjimečný úspěch.



 
0
Vytisknout
5901

Diskuse

Obsah vydání | 27. 12. 2017