Poukazem na "vlastní rozum" Zeman pochválil naši uzavřenost a bigotnost

26. 12. 2017 / Boris Cvek

čas čtení 2 minuty

Má reakce na vánoční projev prezidenta Zemana bude spíše filozofická. Ne že by tam nebylo mnoho politicky zajímavých momentů, silná gesta, včetně zaťaté pěsti, nicméně mne nejvíce zaujal samotný závěr projevu, kde prezident apeloval na náš vlastní rozum, dokonce na zdravý rozum. A tu, uvědomil jsem si, je kořen mnoha nedorozumění naší veřejné debaty.

V běžné mluvě občas tyto apely taky používám, a to v případech, kdy mám pocit, že musím reagovat na něco, co je příliš dogmatické nebo spekulativní, intelektuální, odtržené od běžného života. Když se ale v politice bere jako samozřejmost, že existuje něco jako vlastní rozum, a ten je dokonce tím rozumem zdravým, je to velmi nebezpečné. Vytváří to totiž dojem, že to, co si člověk sám vymudruje, je vlastně to, oč se má opírat, neboť je to jeho asi ve stejném smyslu, jako jsou jeho modré oči. Jako by se s tím narodil.



Nikdo se ovšem s žádným vlastním rozumem nerodí. Náš rozum je vždy plodem dané rodiny, výchovy, školy, společnosti. Kdyby mne někdo po mém narození vzal a přenesl třeba do 15. století, asi bych měl úplně jiný „vlastní rozum“, než mám nyní. Proto je naprosto zásadní, kdo náš „vlastní rozum“ ovlivňuje, co je v našem okolí považováno za „zdravý rozum“, z jakých zdrojů informací vycházíme, v jakém hodnotovém rámci nad věcmi uvažujeme.

Politický apel na „vlastní rozum“ v konečném důsledku znamená: spokojte se s tím, co si o věcech myslíte sami, aniž byste se museli vzdělávat, aniž byste se museli vystavovat hledání, které to, co považujete za samozřejmé, ukáže jako velmi málo samozřejmé. Každý např. na vlastní oči vidí, že Slunce se pohybuje po obloze. Těžko by někdo vlastními silami mohl dojít k tomu, že je to vlastně naopak, že Země se pohybuje a Slunce stojí. Pokud náš „vlastní rozum“ bere za samozřejmost, že tomu je tak, jak to nevidíme, je to dáno vzděláním, jehož se nám dostalo.

Teprve když si budeme vědomi toho, že společnost není tvořena lidmi, kteří se narodili s vlastním rozumem, ale že teprve její konsensus v otázce způsobů hledání a posuzování pravdy dává možnost, aby lidé vůbec nějaký „vlastní rozum“ měli, můžeme v ní nějak smysluplně žít. Budeme si díky tomu totiž jednak vědomi své vlastní omezenosti a nutnosti zajímat se o to, co je za horizontem našich samozřejmostí, jednak ale také budeme vědět, že pokud si naší spoluobčané něco nesmyslně primitivního myslí, nespadlo to z nebe a nemusí to tak zůstat navěky.

0
Vytisknout
11998

Diskuse

Obsah vydání | 2. 1. 2018