PF 2018
24. 12. 2017
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous Váž...22. 12. 2017 / Boris Cvek
CHRISTMAS TOUGHTS: Photojournalist Kevin Carter committed suicide shortly after taking this photograph. pic.twitter.com/gR3Vydtbq9
— Wim Grommen (@wimgrommen) December 21, 2017
Nedávno
jsem byl nucen přemýšlet nad otázkou, co vlastně znamená lidská
důstojnost.
To slovo „důstojnost“ má mnoho různých významů. Mnoha lidem
se jako první vybaví něco ve smyslu: chovej se důstojně! Tedy
vzít si příslušné společenské oblečení, nemlaskat atd. Hrát
nějakou roli. A co když třeba někdo na takovém dýchánku
dostane epileptický záchvat? Je to nedůstojné? Tady právě
začíná význam slov lidská
důstojnost, píše Boris Cvek.
Lidská důstojnost spočívá v tom, že člověk má důstojnost jako člověk, že jeho důstojnost nejsou jeho šaty, způsoby, postavení, ale to, že je člověkem. Důstojnost má v tom smyslu, že se k němu máme chovat jako k člověku, snažit se pochopit jeho situaci a pomoci mu. To je důstojnost žebráka Odyssea, o níž vypráví Homér, to je důstojnost Sofoklova Filoktéta, to je také důstojnost všech utlačovaných, ponížených.
Za fasádou noblesních šatů a způsobů je fyzická bytost se svými potřebami: nutričními, spánkovými, sexuálními, emocionálními, obecně zdravotními. V této potřebnosti jsou si lidé rovni. Proto se Bůh narodil jako slabé dítě v chlévě mezi prostými lidmi. Proto tentýž Bůh později během svého působení mezi lidmi obrací otázku (v příběhu o milosrdném Samaritánovi) „kdo je můj bližní?“ v otázku „komu jsi ty bližním?“ – nebo taky: ke komu se ty chováš tak, že respektuješ jeho lidskou důstojnost? Což implicitně říká: měl bys ke každému.
Proto vtělený Bůh uzdravuje a má pochopení pro volání postižených, nemocných lidí. Neřekne jim: mlč a nedomáhej se uzdravení, snášej svou bolest důstojně. Když na něj křičel Bartimaios, slepý žebrák, ostatní tohoto žebráka napomínali, aby mlčel. Ale Ježíš se zastavil a řekl: „Zavolejte ho!“ A uzdravil ho. Vánoce jsou oslavou právě této lidské důstojnosti. Té důstojnosti, na které je postavena myšlenka lidských práv (cituji první článek Všeobecné deklarace lidských práv): „Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.“
Rozdíl je v tom, zda dbáme na svou důstojnost, nebo na důstojnost jiných, zda nám jde o naše postavení, na kterém tak lpíme ze strachu z jeho ztráty (neboť co by nám pak po pádu zbylo? samota? chudoba? nemoc? samá nedůstojnost!), nebo o postavení těch druhých, zejména těch slabých, chudých, nemocných, utlačovaných. Kdyby Bohu šlo jen o jeho vlastní důstojnost, nikdy by se nevtělil, nikdy by nesestoupil jako vyhnanec mezi lidi, kteří – a zejména ti nejvíce důstojní z nich – ho pak nechají umučit na kříži.
Lidská důstojnost je ve zranitelnosti a potřebnosti, které zůstávají za všemi maskami našich životů. Všichni jsme si ve zranitelnosti a potřebnosti rovni. Všichni potřebujeme pomoc. A betlémské dítě, vtělený Bůh, za námi nepřišel proto, aby se setkal s maskou, přišel se setkat s námi. Záleží mu na nás všech jako na lidech bez ohledu na veškerou vnějškovou důstojnost, záleží mu na nás pro naši důstojnost lidskou.
Diskuse