Svátek prvomučedníka Štěpána a křesťanské hodnoty

26. 12. 2017 / Boris Cvek

čas čtení 3 minuty
Když si připomínáme dnešní příběh prvomučedníka sv. Štěpána, je to jakási předzvěst – z hlediska liturgického kalendáře – slavení Velikonoc. Umučení Krista samozřejmě reálně předcházelo ukamenování sv. Štěpána. Liturgicky ale máme svátek prvomučedníkův hned po Narození Páně. Štěpán – podobně jako Kristus – byl zavražděn, protože jeho příběh ohrožoval zavedenou náboženskou moc.


Z radosti z narození Mesiáše spadáme hned do reálného světa. Nicméně i Mesiášovo narození samo má temné podtóny. Nenarodil se v chlévě proto, aby to bylo romantičtější, abychom mohli stavět jesličky a zpívat o pastýřích. Narodil se v chlévě, neboť jinde pro něj nebylo místa. Narodil se jako zavržený, podřadný člověk. Jako miliardy lidí na této planetě. Uctít ho přišli prostí pastýři, naopak vladař se ze špatně pochopené zprávy o narození Mesiáše a ze strachu o svou moc rozhodl pro hromadné vraždění dětí.

Často jsme dnes zmateni otázkou, na čí straně vlastně máme být. Někdo klade důraz na bezpečí a představuje si, jak většina společnosti, která drží moc, je ohrožena menšinou. Herodes se také cítil slabší, přitom zdaleka nebyl. Ohrožení se cítili také velekněží, kteří nechali umučit Krista. A také sv. Štěpán byl ukamenován, protože byl vnímán jako ohrožení establishmentu. Buďme tedy rádi, že žijeme v sekulární společnosti, kde náboženství nemá moc, a nedělejme z našeho způsobu života v naší krásné, převážně ateistické zemi nějaké nové mocenské náboženství, které se bude děsit menšin.

Podle tradice byl u kamenování sv. Štěpána přítomen také jakýsi horlivý farizej Saul. To, co už po dva tisíce let nazýváme křesťanství, je zásadně spjato s jeho příběhem. Stalo se mu totiž následující (Skutky apoštolů 9, 1-6): „Saul nepřestával vyhrožovat učedníkům Páně a chtěl je vyhladit. Šel proto k veleknězi a vyžádal si od něho doporučující listy pro synagógy v Damašku, aby tam mohl vyhledávat muže a ženy, kteří se hlásí k tomu směru, a přivést je v poutech do Jeruzaléma. Na cestě, když už byl blízko Damašku, zazářilo kolem něho náhle světlo z nebe. Padl na zem a uslyšel hlas: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Saul řekl: „Kdo jsi, Pane?“ On odpověděl: „Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Vstaň, jdi do města a tam se dovíš, co máš dělat.““

Ze Saula se stal sv. Pavel, jehož listy jsou páteří typicky křesťanských témat, jako je milost (nezasloužené odpuštění), svoboda (obřízka srdce vs. obřízka těla), eucharistie, láska jako ta nejvyšší hodnota (slavná 13. kapitola Prvního listu Korintským), litera vs. Duch (litera zabíjí, ale Duch dává život), vzkříšení těla atd. A tento Pavel, který se najednou z pronásledovatele stal tím, kdo je pronásledovaný, byl úplně jiný, než býval Saul. Křesťanské hodnoty z této doby, z doby, kdy křesťanství vzniklo, jsou hodnoty pronásledovaných, hodnoty slabé menšiny, nikoli pronásledovatelů a mocných. Doba, kdy se kněží měli stát mocipány, byla tehdy ještě hodně daleko. Bohužel ta pak přinesla podobné příběhy, jako je ten Štěpánův, ba mnohem horší – jako je třeba křížová výprava, vlastně bezuzdný masakr, proti albigenským –, nicméně v nich křesťané už hráli roli vrahů a mučitelů.

0
Vytisknout
9454

Diskuse

Obsah vydání | 28. 12. 2017