Prezident pro IV. odboj, aneb Proč podporovat Jiřího Drahoše...

11. 1. 2018 / Richard F. Vlasák

čas čtení 6 minut
Pokud někdo začíná svůj komentář slovy, že je potřeba volit hlavně srdcem, myslí tím, že bychom měli podpořit buď Michala Horáčka, Pavla Fischera nebo Marka Hilšera, protože argumenty rozumářů zní, volme Drahoše – ten má šanci Zemana porazit. Zatím jsem nenašel žádný text, v němž by stálo – budu volit srdcem, tedy Jiřího Drahoše. To je třeba napravit, protože není potřeba porazit M. Zemana, ale to zlé, co svým působením na Hradě přinesl a navázat na to dobré, co by nemělo být zapomenuto.

Myslím si a budu si myslet, že politická volba je otázkou svědomí. Nelze volit proti svému svědomí, nelze říci, aby to nebylo tak, musím jednat takto. Negativní volba nebyla nikdy dobře. Chápu všechny podporovatale pánů Horáčka, Fischera a Hilšera – vím, proč si přejí svého kandidáta v druhém kole. Sám jsem v posledních parlamentních volbách podporoval hlasy nicotné Zelené. Nemyslím si, že by volební průzkumy měly poslední slovo. A vlastně bych se chtěl všem svým spoludisktujícím omluvit, vždyť jsem byl často zbytečně nesmlouvavý, tvrdý...

Sleduji jeho kampaň soustavně, čtu si jeho vyjádření a přemýšlím, jestli v některých ohledech nemají lidé z protivných táborů pravdu. Jistě, obrovská podpora sponzorů je předmětem spekulací, ale zaručuje-li se pan Motejlek, novinář s neotřesitelnou pověstí a fenomenální erudicí, nebo Ivan M. Havel, bratr Václav Havla či paní profesorka Illnerová, že je vše v pořádku, jsem uklidněn. Ano, vadí mi paní Drábová v týmu poradců, ale jako milovník přírody se těším z podpory Ladislava Mika. Ne, nemyslím si, že by povinná vojna zachránila syny českých matek od „mamánkovství“ a rozhodně nejsem toho názoru, že pan Kovanda (jeden z poradců Jiřího Drahoše) ví, co je to sociální stát. V čem se však mýlí a podléhají radám marketérů ostatních kandidátů je, že je pan Drahoš „želé“, „mlha“ a nebo „slabý kandidát“. Vyloženě mne točí videosestřih s vyjádřeními: „Já nevím.“ Přemýšlení a rozvaha ztrácejí na kurzu. Staré přísloví: „Dvakrát měř a jednou řež“ se vytratilo jako z mysli lidí, kteří v životě neviděli pilu, natož, aby s ní kdy pracovali.

Výhrady mi nebrání jasně vyslovit podporu prof. Jiřímu Drahošovi, chci vidět věc vcelku a neztratit se v detailech. Ano, není čistě levicovým kandidátem, ale ze všech ostatních má k levicové agendě nejblíže – mluví o sociálních dopadech přijetí eura; myslí si, že by se měla zvýšit úroveň mezd. Ve svém „novoročním projevu“ hovořil o problémech seniorů. Liberály zaujme svým příklonem k EU nebo právě ekologickými vizemi, či akcentem vzdělanosti. Pravice se uvidí ve slovech o aktivním členství v NATO, nebo podpoře moderního státu i technologií. Všem, a zde navazuji na svůj článek Začíná čtvrtý odboj, komu jde o zachování demokratického systému v zemi, musí imponovat jeho uctivý vztah k ústavě a zákonům. Tedy, drahošovská verze „švédského stolu?“ Nikoliv. Prezident republiky nemá mít program, má mít vize – dlouhodobé výhledy pro rozvoj společnosti – vláda a parlament uskutečňují politiku, na níž se ve společnosti najde konsensus dlouhodobou debatou. Vede se k výše zmíněným okruhům věcná debata? Nevede. Na sociálních sítích najdete výkřiky, zamítání, ale rozhovor, třebas i provokativní a ostrý, abyste pohledali. To očekávám od kandidáta s vědeckou kariérou v životopise, ve vědě se totiž musí diskutovat, musíte se hádat, aby výsledek byl racionální a nosný.

Německá a především švýcarská zkušenost mne utvrdily v názoru, že slušnost a zdvořilost nejsou projevem slabosti, ale naopak rozhodné a tvořivé síly. Zatímco někteří jiní kandidáti (Marek Hilšer je čestnou výjimkou) okopávali prof. Drahošovi kotníky zapomínajíce, že cílem prezidentských voleb je najít představitele státu, který má uklidňovat a spojovat. Jiří Drahoš odpověděl stručně, otevřeně a „nekoupal se“ se v prohřešcích protivníků. „Páni“ se rozhodli, že se protlačí do druhého kole v chiméře jakéhosi „Antizemana model 2018“ a zapomněli přitom na to, že 1) pan Zeman má voliče, 2) pan Drahoš má voliče, 3) znechucení volebními tahanicemi přivedlo do Strakovy akademie jistého pana Babiše, který ve smrtelném koktejlu spojenectví právě s Milošem Zemanem ohrožuje ústavní zvyklosti demokratického státu, a svou koketérií s SPD a KSČM vede k politickému extremismu, k zpochybňování veřejnoprávních médií a praktickou politikou ohrožuje sociální stát jako takový.

Vrátil se duch staré dobré „pražské kavárny“, která ohrnuje nosem nad kýmkoliv, koho si nezvolila sama? Jiří Drahoš odmítl podporu „Kroměřížské výzvy“, která však ve svém posledním vyjádření musela uznat, že jimi preferovaní kandidáti (Fischer a Hilšer) nenašli u signatářů výzvy samotné takovou podporu jako bývalý předseda Akademie věd. Jak se zachová „kavárna“ poté, co nebude zvolen její kandidát? Bude skutečně ráda, pokud ztratí objekt své obsese na Hradě? Není ona sama vina svým elitářstvím, že pojmy jako lidská práva, demokracie a svoboda jsou cizími a nepřátelskými pro lidi od ponků a z ranních směn? Právě těmto lidem přináší Jiří Drahoš nehraný respekt, aniž by neupozornil v čem všem se lze mýlit a v čem je třeba rozlišovat, jestli někdo „neopíjí rohlíkem“.

Věřím po zhlédnutí různých debat, diskusí, po přečtení mnoha textů, že prof. Jiří Drahoš je tím, kdo má vést naši republiku a tím, kdo vrátí do veřejného prostoru věcnost a odpovědnost. Nechápu rozpaky nad jeho volbou, copak chceme „vůdce,“ který strhne davy? Myslím, že chceme a potřebujeme člověka, který nás opět přivede k věcné diskusi nad problémy, které jsou skutečné a ne z Aeronetu. Jiří Drahoš není pro mne žádná druhá volba, či z nouze ctnost, ale naopak rozhodnutí srdce, které bylo ve Starém zákoně symbolem moudrosti.

1
Vytisknout
10777

Diskuse

Obsah vydání | 12. 1. 2018