OLAF vás hodlá germanizovat. Řídí ho Škrlová vlevo dole

12. 1. 2018 / Karel Dolejší

"Olaf", staronorsky "Áleifr", je vikingské vlastní jméno s významem "potomek předků". Historicky vzato jde o velmi časté pojmenování norských králů. Evropská agentura proti zpronevěře tedy dostala do vínku starogermánský název s norskými kořeny. Náhoda? Nemyslím si.

Nejde jen o to, že předseda mandátového a imunitního výboru PSP ČR Stanislav Grospič (KSČ(M)) ve středu připustil na žádost ANO (vedeného Babišem a Faltýnkem, které vyšetřovací zpráva OLAFu výslovně zmiňuje mezi podezřelými z dotačního podvodu) a SPD předvolání nepravomocně odsouzeného detektiva Komárka. Ten má svědčit proti šéfovi českých vyšetřovatelů Nevtípilovi, jenž je podle jeho "zaručených" informací napojen na mafii ZDE.

Spiknutí proti slovanské vládě bez důvěry, která by konečně zajistila, že bude líp, je ale mnohem širší, protože za zprávou bruselského OLAFu ve skutečnosti stojí podvratné záměry NWO, síajej, béendé, jézetdé a také sklolaminátů. Aktivity OLAFu v ČR tajně řídí podmínečně propuštěná Barbora Škrlová, kterou během pobytu v Norsku, kde se vydávala za třináctiletého Adama, prostřednictvím nacistického Barnevernetu naverbovali agenti vojenské rozvědky E-tjenesten. Vím to s naprostou jistotou, neboť informaci mi prostřednictvím mrtvé schránky sdělila proslulá česká online věštkyně Andromeda.

***

Po třech dekádách demokracie a svobody tisku to Česká republika díky dezinformačním webům a sociálním médiím v úrovni veřejné debaty dopracovala tak daleko, že se nyní nepochybně najde nejeden konspirátor, jenž povzbuzen výšeuvedenou fabulací začne opravdu "zkoumat", které "temné síly" stojí za zřízením OLAFu a jeho aktivitami. Tak to totiž v českém veřejném prostoru dnes funguje: Místo aby se gramotnost, zvýšená dostupnost vzdělání a internet promítly do postupného růstu civilizačních standardů a rafinace politické kultury, ve skutečnosti především poskytly prostor pro cílené šíření paranoidních konspiračních teorií, jakými se prababičky bavily při draní peří. Při té příležitosti také stojí nepochybně za povšimnutí, jak usilovně se nyní s pomocí poplašných konspirací bojuje za znovuzvolení Miloše Zemana ZDE (pdf), ZDE.

"Выборы в Чехии: останется ли у власти «друг России»" (Volby v Česku: Zůstane u moci "přítel Ruska"?), ptá se velmi srozumitelně titulek listu Moskovskij komsomolec ZDE. Nejde samozřejmě o žádnou legraci, protože kromě Trumpa, pod nímž se ovšem židle povážlivě houpe, nemají Rusové v zahraničních prezidentských funkcích zrovna nadbytek svých lidí. Takže dlouhá léta vlastním úsilím prozrazený vlivový agent Moskvy v ČR předem plní plán šíření poplašných zpráv o hlavním Zemanově protikandidátovi na 280 % ZDE ZDE ZDE ZDE.

Tragédie České republiky ovšem principiálně nespočívá v tom, že zde za podezřelé peníze vznikly dezinformační kanály, které se ochotně propůjčují coby nástroje "aktivních opatření" podnikaných proti tomuto státu v rámci zpravodajské a politické války nepřátelské mocnosti. Tragédií je, že česká občanská společnost, včetně řady opinion leaderů, alespoň od roku 2013, kdy se tento vliv poprvé významně projevil, nevyvinula schopnost od dezinformačních webů se jednoznačně distancovat a omezit jejich dopad na postoje a rozhodování voličů. A tak si nyní zajisté někteří opravdu myslí, že Jiří Drahoš šíří "psychologii totální války", že "není skutečným akademikem" (tím samozřejmě může být pouze absolvent univerzity v Oděse), že je slouhou židovského spiknutí v čele se Sorosem a proto je připraven Čechy germanizovat či rovnou vyhubit. Vždyť to psali v novinách.

Připustili jsme, aby ve veřejném prostoru působili mluvčí šířící poplašné zprávy, které jsou na první pohled zjevnými pitomostmi, aniž se seriózní opinion leadeři takovým vykukům okamžitě vysmějí a upozorní veřejnost, že někdo s podobnými kvalitami měl nanejvýš tak ještě zůstat kmenovým autorem bulvárního deníku Špígl. Připustili jsme, aby ti kdo se nechali zmanipulovat nebo uplatit zaujali místa vzorů a stali se legendami.

Jedno ze špinavých tajemství zmíněného politováníhodného vývoje představuje fakt, že v zaujatém stranickém boji, s vidinou moci, peněz, vlivu a pozornosti pro vlastní partu na dosah, byli mnozí léta ochotni akceptovat praktiky, které by v osobním životě pravděpodobně odsoudili a dali si zatracený pozor na aktéra, jenž jich byť jen jednou použil. Že se dezinformátoři snaží vylíčit ombudsmanku Šabatovou jako osobu vážně psychicky nemocnou nebo prezidentského kandidáta Drahoše coby šíleného válečného štváče není otázka případného administrativního "zákazu" podobných špinavých praktik. Na prvním místě by občanská společnost měla mít dostatečnou samočistící schopnost, aby omezila dopad podobného jednání. To se ovšem neděje. Dochází k pravému opaku: Sebevětší zlovolná pitomost se nyní široce přeposílá, doporučuje a šíří, protože v politickém boji už dlouho neexistuje žádný prostředek, jehož použitím by se aktér jednoduše vyloučil ze slušné společnosti.

Princip reality byl kumulativním působením dezinformátorů a jejich povolných spolupachatelů postupně zničen - a průměrný mediální uživatel již sám nedokáže rozhodnout, co je praštěná fabulace a co tvrzení, které by mohlo mít nějaký reálný základ. Nadsázka a ironie v českém veřejném prostoru dávno nefungují - ať přeženete sebevíc, vždy se najde někdo, kdo vás přesto vezme za slovo.

***

Politik podezřelý z kriminálního jednání v normální zemi odstupuje - může se vrátit, pokud se očistí, ale nezůstává v politické funkci, dokud se tak nestane. Člověk, který se v takové situaci ze všech sil cpe do funkce premiéra vlády bez důvěry, již tím dostatečně prokázal, že by neměl působit ani na postu náměstka starosty Kostelního Vydří pro hospodaření s odpadem.

A prezident ochotný jmenovat takového premiéra již tím prokázal, že nemá ve své funkci co dělat. Totiž kdyby to neprokázal již tím, že se do své funkce prolhal, což následně dosvědčil soud.

Zemanovi protikandidáti včetně Jiřího Drahoše mají nepochybně různé větší či menší chyby. Žádná z nich však není ani zdaleka srovnatelná s tím, co Zemana jako prezidenta jednoznačně diskvalifikuje.

Až tak jednoduché to je. Strašení Sorosem, germanizací a plánem na vyhubení Čechů bude mít však na výsledek prezidentské volby zřejmě větší dopad než signály, které by měly u voličů okamžitě aktivovat politický pud sebezáchovy.

2
Vytisknout
7487

Diskuse

Obsah vydání | 16. 1. 2018