Kdo chce Drahoše na Hradě, nebude ho dělat kandidátem vyhraněné skupiny

15. 1. 2018 / Boris Cvek

Kontext minulé prezidentské volby byla Nečasova vláda a Klausova amnestie (podepsaná premiérem Nečasem). To byla doba, kdy politická vyhraněnost, tvrdost, zkušenost měly váhu, a v okamžiku, kdy se v druhém kole proti sobě postavili Zeman, podpořený ČSSD, ač ta měla původně svého kandidáta, a exponent Nečasovy vlády Schwarzenberg, musel zvítězit opoziční, „levicový“ prezident. Dnes je tomu ale naprosto jinak.


Dnes je, jak jsem odhadoval již ve svém článku z konce března minulého roku „Proč Jiří Drahoš může porazit Miloše Zemana“, hlavní přednost politická nevyhraněnost, možná až politická šedivost kombinovaná s důstojností, důvěryhodnou osobností. Tématem není vláda, žádný z úspěšných kandidátů nebyl spojován s nějakou politickou stranou nebo vyhraněnou skupinou. Dokonce bylo spojení s politickými stranami – a správně – explicitně odmítáno. Tématem dnešní prezidentské volby není vláda nebo politické strany, ale Miloš Zeman.

Pokud někdo chce, aby Drahoš skutečně Zemana porazil, nesmí ve společnosti vyvolat pocit, že Drahoš je kandidátem nějaké politické strany nebo vyhraněné skupiny. Musí zůstat co nejméně vyhraněným kandidátem, který je oproti Zemanovi zejména důstojný a slušný. Není třeba přesvědčovat přesvědčené, je třeba umně a opatrně tvořit široký průnik. Vyhranění lidé by se měli aspoň na těch 14 dní stáhnout do ústraní, chvíli prostě jen mlčet, nikoli se spojovat se jménem Jiřího Drahoše a dělat z něj svého kandidáta. Pokud jim tedy vskutku jde o veřejný zájem a nikoli jen o vlastní prezentaci a surfování na konjukturální vlně.

Nový prezident ostatně nemusí být nijak zvláště vyhraněný. Jsme v situaci, kdy by bylo jasným pokrokem, kdybychom měli prezidenta, který prostě jen mlčí. Skutečným zápasem o politiku budou příští sněmovní volby, nad těmi by měli přemýšlet ti, kteří chtějí politickou změnu. Ale i v těch sněmovních volbách, jak se ukazuje dnes, k získání voličů Jiřího Drahoše, Marka Hilšera, Michala Horáčka a Pavla Fischera bude zapotřebí nejspíše nějaké nové, sjednocující osobnosti na způsob Emanuela Macrona, nikoli starých harcovníků, kteří štěpí politický potenciál liberálních voličů na malé ostrůvky, zakotvené v minulosti.

Dokáže stará garda v zájmu společné věci odejít z veřejné scény? Nebo to bude jako s panem Kalouskem, který prohlásil, že odchází z čela TOP09, a pak najednou mluvil jako samozvaný mluvčí celé politické scény „od středu doprava“?

0
Vytisknout
4781

Diskuse

Obsah vydání | 18. 1. 2018