Do jaké míry o prezidentských volbách rozhodnou dezinformace?

Proč je Miloš Zeman veskrze neúspěšný prezident

18. 1. 2018 / Daniel Veselý

čas čtení 6 minut

Bezezbytku souhlasím s Bohumilem Kartousem, že vliv Ruska na prezidentské volby je velice spornou otázkou a že by Drahošův tým neměl na tuto vějičku skákat – a to navzdory tvrzením ideologizujících think-tanků, jakými jsou třeba Evropské hodnoty, jejichž hysterické proklamace spolehlivě přitáhnou Zemanovy voliče k druhému kolu prezidentských voleb jako šváby na pivo. Koneckonců prodlouženou paži Kremlu v české dezinformační operetě se bezvýhradně a nade vši pochybnost nepodařilo demaskovat ani Ondřeji Kundrovi z Respektu přes velkorysé finanční zázemí, jež mu poskytuje jeho kontroverzní zaměstnavatel. Přesto však hraje dezinformační mašinérie nezanedbatelnou úlohu při rozhodování o budoucí hlavě státu. Otázkou ale zůstává, kdo za mystifikační kampaní ve skutečnosti stojí. Mezitím Miloši Zemanovi zjevně dochází dech, přičemž se může spoléhat pouze na nevědomost a krátkou paměť svých voličů.     

Volba českého prezidenta se podle očekávání odehrává na pozadí za uši přitažených manipulací. Třebaže se dezinformátoři opřeli především do Jiřího Drahoše, ani stávající prezident Miloš Zeman nezůstal ušetřen. O Zemanově vyzyvateli jsme se například mohli dozvědět, že je „vítač“ a „kývač“, který chce zaplavit českou kotlinu afro-islámskými migranty. Každý, kdo se seznámil s akademikovými stanovisky ohledně kvót a migrace obecně, naopak dobře ví, že je to naprostý nesmysl. Jiří Drahoš totiž zastává poměrně nekompromisní protiimigrantské postoje, neboť by s opačným názorem v českých luzích a hájích jednoznačně pohořel. To samo o sobě je dosti smutnou výpovědí o stavu naší společnosti, jež se málem zhroutila pod „náporem“ dvanácti běženců.     

Jiří Drahoš není ani bývalým spolupracovníkem StB, jak dokazuje jeho lustrační osvědčení, ani agentem temných zahraničních sil, protože je nejštědřeji financován běžnými Čechy. Mezi šiřiteli těchto hoaxů jsou jak anonymní trollové na sociálních sítích, tak známí prokremelští dezinformátoři - a koneckonců i prezidentův dvorní šašek Jiří Ovčáček, jehož strmou kariéru nastartovalo angažmá v Haló novinách. Ostatně sám Ovčáček pustil do světa fámu o Gottově podpoře pro Miloše Zemana, již zveřejnil jeho oblíbený manipulativní web Parlamentní listy. Hradní pán se po prvním kole prezidentského klání veřejně chlubil Mistrovým požehnáním, aniž by tušil, že sám sedl na lep vousatému hoaxu.

Ačkoli se v českém mediálním prostředí neustále píše o tzv. prokremelských webech, prozatím neexistují spolehlivé důkazy, jež by potvrdily tezi o napojení desítek těchto serverů na ruské zpravodajské služby či přímo na Kreml. Ruské tajné služby v rámci hybridní války patrně financují některé z těchto serverů (zjevné je to kupříkladu u webu Sputnik), nicméně veřejnost stále postrádá solidní důkazy. Co naplat, redaktor Bakalova Respektu Ondřej Kundra se jako investigativec příliš neosvědčil, přestože má ke své práci naprosto skvělé podmínky. Osobně se domnívám, že dezinformační mašinérie manipulativních webů, mezi něž počítám především Parlamentní listy, je dílem užitečných idiotů, kteří svým bludům sami očividně věří.

A abychom nebyli k Zemanovu fanklubu nespravedliví, je třeba odsoudit dezinformaci, podle níž měl úřadující prezident automaticky postoupit do druhého kola, a Zemanovi voliči se tak v prvním kole nemuseli obtěžovat do volebních místností. Otázkou zůstává, kolik prezidentových stoupenců, jejichž slabost pro nesmysly všeho druhu je vskutku impozantní, tuto lživou výzvu uposlechlo.  

Zatímco Jiří Drahoš je politickým novicem, jemuž lze vytknout jeho protiimigrační postoje, některé jeho excentrické poradce a topornou marketingovou kampaň, Miloš Zeman je veskrze neúspěšným prezidentem na konci svých sil. Starý pán z Vysočiny chtěl do roku 2017 zavést euro, což je v očích jeho elektorátu nepřijatelná hereze, nehledě na to, že v prezidentově kompetenci nic takového není. Dokonce ani jeho spanilé výjezdy do Číny nepřinesly žádný hmatatelný výsledek, jelikož slavná Hedvábná stezka přes Českou republiku nepovede. Ti, kdo se obávají údajně vzrůstajícího vlivu Pekingu a Moskvy v ČR, mohou však klidně spát, protože žádná čínská ani ruská ekonomická bonanza se u nás nekoná.   

Miloš Zeman nehájí ani zájmy obyčejných lidí, jak do omrzení vytrubují jeho mediální tribuny, jinak by se tak okatě neopíral o dva nejbohatší české oligarchy a mezi jeho nejbližšími poradci by nefigurovali kontroverzní multimilionáři Mynář a Nejedlý. Zeman se rovněž podílel na transformaci české ekonomiky privatizací velkých podniků a bank, přičemž kontroverzní privatizaci obecně považuje za úspěch. Byl to stávající prezident, jenž v 90. letech varoval před celostátním referendem řka, že polovina národa je moc hloupá na to, aby rozhodovala o složitějších otázkách. Český prezident své ovečky dokonce ani nemůže ochránit před imaginární islámskou invazí, neboť o tom rozhoduje vláda, jejíž představitelé zastávají na migraci a uprchlíky podobné názory jako on. A kdyby náhodou Strakova akademie kývla na přijímání uprchlíků z válečných oblastí, Zeman by české hranice mohl bránit maximálně tak svým dýchavičným tělem.  

Zemanovi přívrženci vyčítají druhému táboru nenávistné invektivy, jimiž hlavu státu od začátku jeho prezidentského mandátu zasypává. Mají z části pravdu, neboť Schwarzenbergova suita se před pěti lety skutečně předvedla v ošklivém světle, avšak Zeman sám své protivníky také nikdy nešetřil. Dokonce i prezidentův letitý spor s Českou televizí má kořeny v odhalení bamberské aféry.

Zeman svým voličům může nabídnout pouze šíření nenávisti vůči čtvrtině lidské populace a stmelení značné části národa ve strachu před imaginární hrozbou, dále pak oplzlé bonmoty a pomstychtivé intrikaření, zatímco jeho elektorát podléhá směšné iluzi o všemocném prezidentském stolci.    

1
Vytisknout
14067

Diskuse

Obsah vydání | 19. 1. 2018