Glosa

Zemanův povrchní rétorický duch

23. 1. 2018 / Roman Kanda

Zeman není myslitel, ba není ani ideolog; jeho světonázor je ostatně docela záhadou. Čemu vůbec věří, jaké hodnoty vyznává? Zeman je poměrně povrchní rétorický duch, který kvůli egocentrické touze zapůsobit na publikum semele páté přes deváté a který jakoukoli myšlenku permanentně degraduje na bonmot. Cituje věty, které nikdo nikdy nevyslovil, četl články (např. Peroutkův), které nikdy nikdo nenapsal, používá statistická data, která dávno neplatí, platila-li vůbec. Nestuduje, jen lepí přibližnosti do působivého vyjádření a čerta se zajímá, že včera tvrdil něco jiného a že hned zítra svá dnešní slova zase s přehledem popře.

Vychází mu to dokonce i u novinářů, a to jen proto, že v našem světě, který článkují média, se vytrácí dlouhodobá paměť (o svém obdivu ke Švédsku mluvil Zeman už v roce 2013 i dávno předtím – a nikdy pro to, aby se ČR k této zemi přiblížila, nehnul prstem). Platí tady a teď. Čistý verbální výstřel. Měl bych proto do nastávajícího kola prezidentské volby jednu radu: nevšímat si – ale opravdu důsledně – toho, co Zeman říká. Vůbec mu nedopřávat sluchu. Obsah jeho řečnění totiž není důležitý, nikdy nebyl. Důležité je to, co dělal a dělá. Právě na základě Zemanova konkrétního jednání se budu ve volební místnosti rozhodovat. Je to celkem prosté, milý Watsone, ne?