USA vyhlásily v Sýrii strategický bankrot

22. 1. 2018

Pokus Trumpovy administrativy napravit americkou strategii v Sýrii vykazuje nedostatek strategické vize. Capitol Hill požadoval jasnost. Místo toho ale ministr zahraničí Rex Tillerson v projevu Hoover Institution 17. ledna nenabídl žádnou novou cestu pro dezorientovanou americkou politiku. Projev se vyznačoval pěti chybnými zdůvodněními a koncepcemi, jež mají zdůvodnit časově neomezené zapojení USA v Sýrii, napsal Joe Macaron.

Za prvé, Tillerson tvrdil, že americké jednotky bojují s teroristy v Sýrii, aby se vyhnuly tomu čelit jim doma. To se už od 11. září 2001 ukázalo být chybným přístupem. Invaze do Afghánistánu v roce 2001 zdecimovala hlavní strukturu al-Kájdy, ale invaze do Iráku v roce 2003 umožnila nové vlně levantských a iráckých teroristů zpochybnit vedoucí postavení al-Kájdy. To nakonec vedlo k vzestupu skupiny "islámský stát". Zatímco masivní nasazení amerických jednotek v Iráku do roku 2010 často změnilo tyto vojáky ve snadné terče, takzvané Arabské jaro změnilo zaměření těchto teroristických skupin na snahu uchytit se v selhávajících státech regionu. Klíčový cíl předejít ohrožení USA ze strany teroristů nezávisí na americkém zapojení v Sýrii.

Druhé zdůvodnění pro setrvalou roli USA v Sýrii je předejít ohrožení Izraele ze strany Íránu. Ve skutečnosti spolu americké a izraelské zájmy v Sýrii nesouvisí a izraelská vláda vloni v červenci nepodpořila americko-ruskou dohodu podporovanou Jordánskem. Navíc Izrael koordinuje své nálety na Hizballáh v Sýrii s Ruskem a nedochází k incidentům s cílem chránit Izrael, které by zahrnovaly americké vojenské úsilí.

Za třetí, Tillerson prohlásil, že syrská centrální vláda "která není pod Asadovou kontrolou bude mít novou legitimitu vynucovat svou autoritu nad státem," což znamená, že USA se nevzdají kontroly nad severní Sýrií, dokud Asad neodstoupí. Politici v Trumpově administrativě mohou operovat s iluzí, že je možné v dohledné době zřídit v Sýrii neutrální vládu. Možná se dívají na Irák a Libanon, ale i v těchto zemích křehké centrální úřady dál čelí výzvám při vymáhání kontroly nad vlastním územím.

Tillerson výslovně neřekl, kdy by měl Asad odstoupit. Vyzval syrskou opozici, aby byla trpělivá a prohlásil, že ke změně dojde "postupným procesem ústavní reformy". K dosažení tohoto cíle USA plánují vyzvat Rusko, aby donutilo Asada k vážně míněným jednáním, zatímco zmrazí pomoc na obnovu pro území pod kontrolou Asadova režimu. To sotva přesvědčí Asada, aby odstoupil, po tom, co považuje za své vojenské vítězství.

Za čtvrté, Tillerson tvrdil, že "omezení a vypuzení zhoubného íránského vlivu závisí na demokratické Sýrii," což znamená nejen uznání faktu, že Washington nedokáže Teherán odstrašit, ale také to ukazuje, jak krátkozraká je americká politika na Blízkém východě. Pravděpodobnějším důvodem udržování vojenské přítomnosti v Sýrii je udržení vlivu v Levantě a Iráku, ale to je vliv sdílený s Ruskem a Íránem. Spojené státy získaly kontrolu nad dálnicí Ammán-Bagdád, stejně jako nad sunnitskou nárazníkovou zónou v Dajr az-Zauru v sousedství kurdských oblastí na severu a u irácké hranice, což ochrání americké zájmy před tím, aby čelily jednotkám, které podporuje Írán.

Za páté, Tillerson sdělil novinářům, že americký plán zřídit pohraniční síly v severní Sýrii byl dezinterpretován. Tvrdí, že někteří lidé v administrativě špatně vyložili plán, který zahrnuje rozpočet, personál a detaily o mandátu oznámené Pentagonem. Turecký prezident Erdogan tvrdí, že tyto síly budou zadušeny "ještě před narozením". Americkým představitelům trvalo 48 hodin, než veřejně popřely plán, a nyní turecké jednotky mohou kontrolovat syrský Afrin a koridor do Džarábulu, aby zřídily nárazníkovou zónu. Tillerson během projevu opakoval mantru o "stabilní, jednotné, nezávislé Sýrii," ale nezmínil se o "územní integritě". Novým prvkem v americké strategii je pokus začlenit (kurdskou YPG/PKK kontrolované - pozn. red.) Syrské demokratické síly do ženevského procesu, což může vyvolat napětí ve vztazích s Tureckem a syrskou opozicí.

Když USA omezily své zapojení na kurdské oblasti kolem hranice s Tureckem a Irákem, vzdaly se zbytku Sýrie a nemají v této válce žádné spolehlivé spojence. Trumpova administrativa doufá, že zatáhne Rusko do zadržování Íránu, současně s oslabováním ruského vlivu v Sýrii. Aby administrativa dosáhla dlouhého seznamu podmínek pro stažení ze Sýrie, nasadila laťku vysoko a plánuje dlouhodobé setrvání bez jasné výstupní strategie.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
6553

Diskuse

Obsah vydání | 25. 1. 2018