Sudety versus imigranti

23. 1. 2018 / Jaroslav Polák

Nedávno si pan Hlavenka povšiml zajímavého fenoménu preferencí-volbou voličů v závislosti na místě bydliště. Nejvíce hlasů a největší procentní zastoupení získal inženýr Zeman v oblastech tzv. Sudet, tj. tam kde žilo před rokem 1945 padesát a více procent německy mluvících obyvatel. To je velmi zajímavé a opět se jako bumerang vrací záležitost stará již přes půl století a zase znovu pociťujeme následky poválečného etnického čištění. Ještě zajímavější je ovšem souvislost s dalším velmi „živým“ fenoménem, jímž je hysterická reakce většiny (etnicky čistého) českého národa vzhledem k tzv. imigrační – lépe řečeno humanitární krizi v souvislosti s exodem válečných uprchlíků z oblastí postižených válkou (Sýrie, Afganistán atd.).

Není vůbec překvapením, jak většina českého národa reaguje – je to obsedantně kompulzivní opakování mantry: „Kvóty nefungují, kvóty nic neřeší a lapidárně řečeno – my tu nikoho nechceme a slovíčku solidarita nerozumíme (nejlépe je asi ho úplně vyškrtnout ze slovníku spisovné češtiny). Češi opět aplikují již „vyzkoušený“ princip kolektivní odplaty, tj. že vyhnali přes tři miliony svých německy mluvících občanů a při tom jich desetitisíce pozabíjeli, a to v době míru!  

Nějakým hledáním možné individuální viny se v případě německy mluvících občanů vůbec nezabývali. Domnívám se, že toto je tribalismus v „praxi“ par excellence. Stejně se teď nechtějí zabývat rozlišováním mezi uprchlíkem a ekonomickým imigrantem. Existenci ženevských konvencí průměrný Čech vytěsňuje či je zatvrzele odmítá. Je vcelku s podivem, proč pan prezident – intelektuální top-představitel těchto postojů, tedy již dávno neinicioval odstoupení od těchto konvencí, když je evidentně nechce dodržovat.

Například nechává polepovat celý stát billboardy s heslem stop imigrantům a Drahošovi (tj. patologická zkratka a spojení zjevně již dále churavějícího mozku). To všechno se děje za situace, kdy tu téměř žádní uprchlíci či arabští imigranti nejsou a pan prezident je představitelem národa, který asi „vygeneroval“ nejvíce uprchlíků přepočteno na hlavu na světě. Tedy co se týče vyhnání Němců, tak oblíbeným blábolem je, že „mocnosti rozhodly“. Ne, rozhodl Dr. Beneš a jeho program „vylikvidace“ byl realizován za takřka masové podpory českého národa. Kupodivu nyní, kdy „Brusel rozhodl (kognitivně deficitní zkratka v české hlavě)“, tak je zase vše naopak. Dá se vcelku očekávat propaganda ve stylu konceptu-mytologie „mnichovské zrady“ a opět s osvědčenou tradicí zakrývání faktů (Nečasova mise – Benešův 5. plán).

Češi opět vlastně do světa vykřikují, že nechtějí uprchlíky a že je to naprosto legitimní a legální, stejně jako vyhnání německy mluvících obyvatel. Vzhledem k tomu, že se zároveň ohánějí „naší evropskou kulturou“, tak se dá o legitimnosti velmi pochybovat. Evropská kultura je křesťanská a jako taková stojící na fundamentu pomoci bližnímu - i kdyby to byl nepřítel (podobenství o milosrdném Samaritánovi). Pro řadu Čechů je rodina prchající z bombardovaného města nepřítelem, jehož chování-myšlení je údajně nekompatibilní s idejemi, na jejichž základě vznikl již neexistující stát. Zejména ten Masarykův ideál, idea humanitní – tak krásně vystižená heslem „stop imigrantům“. Legálnost tzv. dekretů je přinejmenším sporná.

Představte si jen jejich aplikaci např. na aktuálně probíhající soudní jednání v Haagu ohledně genocidy na Balkáně. Český svéráz řešení národnostních či mezirasových problémů se již zase dostává na výsluní mezinárodní popularity, jak je vidno z reflexe v zahraničním tisku. Toto „myšlenkové schéma“ opět generuje negativní dividendu. Stejně jako se po válce nikdo neobtěžoval vyčíslit ekonomickou, kulturní a obecně lidskou ztrátu, tak i dnes valná část obyvatelstva ignoruje negativní ohlas v zahraničí. S návratem zpět do historie – ono stačí cestovat z centra české kotliny a většinou je národnostní hranice poznatelná na první pohled. Ještě teď je spousta míst, která částečně vypadají, jako kdyby 2. světová válka skončila teprve před rokem.

Ovšem kdo nechce vidět, nevidí. Následky ale dorazí, to je jisté, a možná se i vyplní jeden z aktuálních českých snů o vystoupení z EU, o tom, že na tom český národ „vydělá“, se dá s jistotou pochybovat. Ovšem idea věčně opakujícího se začátku bude naplněna. To vše za v podstatě komického faktu, že nám vládne původem Slovák autokrat, který nadto vyhrál volby s heslem: „Všeci (asi Cesi) kradnú“ - tedy naplnění „zlidovělé“ parafráze: „Nebát se krást“. Výše uvedené (a to bych chtěl podtrhnout) neplatí pro všechny Čechy. Obávám se ale, že jde o většinové fenomény. Výrok Miloše Kopeckého, že národ má takovou vládu a prezidenta, jaké si zaslouží, bude tedy zřejmě naplněn.

 

0
Vytisknout
5953

Diskuse

Obsah vydání | 25. 1. 2018