Volte rozumem - Volte Topolánka

12. 1. 2018 / Radek Mikula


V první řadě musím zodpovědět předpokládanou otázku nakolik je pro mne zásadní porážka Miloše Zemana v letošních prezidenských volbách. Tedy naprosto, ale nikoli absolutně. Nemyslím si, že se musím podřizovat diktátu reality a volit pod tlakem situace tak, aby dosavadní prezident prohrál. Co kladného však může přinést výsledek prvního kola právě počínajících voleb, pokud bude znamenat postup kandidáta, jemuž jsou přisuzovány podstatně menší šance uspět v kole druhého? A proč jsem se jako stále ještě vyhraněně levicový a dosud svéprávný volič rozhodl podpořit Mirka Topolánka?
 
 


Přesvědčivou argumentaci , proč si voliči kandidátů Horáčka, Fischera i Hilšera mohou zachovat svobodu volby, aniž by tím ohrozili prioritní cíl voleb, tedy porážku Zemana, přinesl včera Bohumil Kartous. V jeho výčtu chyběl, zřejmě z politickoideologických důvodů Topolánek. Nemyslím, že by to mohlo být proto, že by usoudil na větší šanci takového Hilšera v porovnání s předpoklady bývalého premiéra.

Mirek Topolánek jako někdejší ministerský předseda představuje politiku spojenou s asociální bezohledností i s poklonkováním americkému neokonzervativismu. Proč bych pak měl o jeho volbě byť jen uvažovat?

Protože zkrátka nežijeme v době, kdy se na tyto okolnosti můžeme s velkou vahou ohlížet. Realita dneška je o dost prostší. Dilema zní: pokračování nebo konec liberální demokracie. O tom chci hlasovat a právě o tom chci, aby hlasovali i mí spoluobčané. Stylově i obsahově téměř dokonalou symbolizací rozkladu liberální demokracie je současný prezident. Hodně úspěchů v prvním kole, Miloši!

Koho pak obsadit do role hlavního protikandidáta? Střízlivý a při plném vědomí prohlašuji, že nikoli polo-Zemana, ba ani ne-Zemana, nýbrž ANTIZEMANA. Někoho, kdo mu dokáže jít po krku s vpravdě zemanovskou bezohledností. Tedy naprosno přesně naopak než soudí.Petr Honzejk v  Hospodářských novinách (čtěte, prosím). Jen Topolánek to mohl být, kdo, poté co byla zveřejněna lékařská zpráva o skvělém zdravotním stavu prezidenta, vyzval starého pána, že když se mu nechce debatovat, ale jinak je v kondici, ať si s ním alespoň dá set v tenise. Krejčím s tímhle druhem hrubých záplat je mezi Zemanovými protikandidáty jen on.

Mirek Topolánek ale kromě černého humoru ve všech debatách prokazuje schopnost hluboké a přesvědčivé analýzy současného politického vývoje a místa, které v něm momentálně zaumají politici ve funkcích prezidenta a také premiéra. Oceňuji, že nejvýrazněji dokáže útočit na Andreje Babiše. Oni by to sice dost dobře dokázali i ostatní, nebo přinejmenším někteří z nich, ale rozhodli se svou kampaň vést s rozumem a realisticky. U voličů ANO 2011 tak mají malé ale možná ne zcela bezvýznamné plus.

Topol je zato kandidátem, který čelem tříská do zdi Nových pořádků jakoby bez rozmýšlení.  Jenže když ho slyšíte, uvědomíte si, že ví, co dělá. Probíhající politický proces uznačuje za přechod ke Druhé polistopadové republice s odkazem na odklon od demokratické správy státu za prezidenta Háchy. Má ho za nebezpečí, kterému se chce postavit všemi legálními prostředky.

Jsem pevně přesvědčen, že takto natvrdo pojmenoval a přesně ukázal, čemu dnes skutečně čelíme. To je pro mne podstatnější, než spory na pravolevé dělící linii. Mirek Topolánek  ovšem představuje naději, že se ve vzdálenější budoucnosti, až se podaří upevnit demokratické principy, aktuálně tak rozkolísané, povede znovu udělat ze sporu o sociální rovnost a spravedlivé mezinárodní uspořádání hlavní téma politického boje. V něm by byl jako prezident vítaným soupeřem. Coby stoupenec tržního fundamentalismu a americké hegemonie by byl čitelným a vyprofilovaným protivníkem, na rozdíl od pseudolidového zastánce neoimperialismu z jiného geopolitického směru. 

Nenacházím nic, co bych z obecně mravního nebo racionálního hlediska mohl vytknout Topolánkově předvolební kampani. Veškerá kritika, která na něj směřuje, se týká minulosti, která však ve změněných podmínách odvratu od systému, jež je založen na svobodě a demokracii, ztrácí na významu.

Co však s argumentem, že jeho postup do druhého kola zajistí konec naděje na vytouženou změnu v obsazení nejvyššího státního postu? Pokud by k tomu skutečně došlo a Zeman Topolánka drtivě porazil, jak ukazuje řada předvolebních průzkumů, bude to nejen čestná porážka jednoznačně demokratického kandidáta, ale také cenné poučení o tom, co přináší široce založený ústup od cílů sametového Listopadu. Přeji si, aby byly prezentovány co nejodhodlaněji tak, jak to ukazuje Mirek Topolánek. To umožňuje celé společnosti na  pozadí ostrého kontrastu se zemanovským výkonem prezidentského úřadu jasně vyjádřit svůj postoj k nejzákladnějším politickým hodnotám.

A pak se vším všudy sklidit plody tohoto rozhodnutí. 
0
Vytisknout
2918

Diskuse

Obsah vydání | 12. 1. 2018