Bodláky Václava Duška

Našel se prezident

1. 2. 2018 / Václav Dušek

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Našli, našli, přátelé, co usilovně hledali. Prezidenta. Svět demokratický se diví, že jsme prý nezvolili demokrata, nu, za demokrata se už považuje kdekdo, svatá pravda. U nás se to demokraty i despoty hemží – všude dobře, doma nejhůře. Nám stačí zemitý zeman, k čemu rozmazlené kníže, chemický vědátor, zmatený lékař, hudebník, hráč a… a poražení se bouří, budou politicky pracovat pro návrat práva, lásky a pravdy v zájmu nedokonalého lidu s povážlivým intelektem. 

Chraň nás, Pane, ode všeho zlého. Děkujeme. V tom volebním zmatku uniklo médiím, že se na Semilsku ztratil partajní nedouk a výpotek, zvláštní znamení – povykuje, štětí se, hodlá dobýt planetu. Hochštaplerům nebude trvale odzvoněno. Zástupci vítěze se baví – kdosi měl prý oko z kašparovy krávy. Emigrantka z nerozumu, dcerka po křišťálově čistém politikovi, říká sbohem a šáteček, hodně štígra, milunko.

Posměch máme v genech. Má ho i prezident, drsný pantatínek.

V čele země se zjeví spravedlivý ze všech zbylých spravedlivých. Jaká úleva. Přesto celebritní potěr a slavní rodáci budu prchat – hezké pořízení, drazí zesnulí, a přejeme, abyste měli cestu poházenou poupaty, a ne trním pro cizáky. Spadnout z výšky na holou bolívá, ale co bolí, to přebolí.

Přátelé ohlodaných kostí, nenechme se odstrčit od moci. Máme důvodné podezření, že slovesní abstraktní matematika nemá požadovanou úroveň. Neprošel nám kandidát konzultovaný s knížecím pytlákem Mirečkem, demokracie se točí na kolotoči, kde hýkají informátoři s dezinformátory, hysterické průměrné herendy, dosud bez Oskarů, poplašení pravdomluvní častuškáři.  Politika pro každého zasévá publikační blokády, nečekané rošády, pojedeme podle našeho osvědčeného vědomí, Shakespeara si upravíme – my jezdíme močálem bílým podél černých skal.

Ten umí to a ten zas tohle a dohromady se nedáme! A ne, a ne a ne!

Kdo málo ví a zná, neriskuje pověst a zdraví. Mystici před karambolem dostávají tanec sv. Víta. Dusivá odpovědnost napadla rozumnou politiku – opravdu existuje?! Láry fáry. Klevety snášeny – nepřítele je nutno očernit, vytmavit mu drzost a snahu vydrápat se přes hradní příkop do útulné pracovny, zošklivit mu důkladně pohled z oken na Prahu. Urážky, dogmatické plkání, ubohé výmysly; kdo nepracoval pro vyhlášenou skupinu Pravda, nemá ani minimální přehled o voličském kádru, jak přiznal chovný utajenec s klíči u pasu, odborník neobyčejně utajovaných skutečností.  Šátral a šátrá nadále ve stolech označených bytostí, luftuje regály, schraňuje materiály k budoucímu použití; rodina slyšit, rodina znajet.

Kdo neplní sliby, musí být odstraněn.

Morální nedonošenci začínají žehrat na nepovedené námluvy s tvrdohlavým venkovským lidem; pověření odborní náhončí selhali. My máme dle tvrzení dvoj domkářského odborného stavitele dva tábory lidu, pražský a mimopražský. Prezidentská pohádka vyčpěla, trpaslíci pláči, prskají jedovaté sliny, štvanci štvou, lumpové se opožděně zpovídají satanášům, slavní se dmou zvětralou pýchou – budou neúnavně držkovat, zapáleně obviňovat odpovědné státní slouhy z neschopnosti i zlých úmyslů, mašírovat budou s rypáky namířenými do nebeského klidu, v hlavách minimum růstu.

Bože, já mám prezidenta, ty máš prezidenta, máme prezidenta oba. 

Pětiletka všem mnohé napoví. I o lavírující křehké Evropě, roztodivnému parlamentu EU, o představitelích vypadlých z minulého století, s hlavami vyčištěnými od zralých nápadů, i potřebných vizí. O vztazích mírových vojenských uskupení, i o trvalém neodzbrojování, které hrozí nebezpečím z krutého procitnutí mírového spánku. Samozvaní experti a čtenáři zahraničních brožurek mají jistotu – čekají nás hladové časy. Není nad to vědět, kam se Podřipsko došourá v nastávající pětiletce. Křesťanská láska u nás doma – smrt prezidentovi, hlásají nositele divoké krásy! Šou dva tři, dva dva tři – kabaret u dobré pohody bavil domorodé obyvatelstvo, částečně se svět díky žurnalistickým čečetkám válel smíchy, i když v zahraničí mívají cirkusy nazdobené čirou pravdou, nezlomnou láskou a setrvalým štěstím v budoucnosti, realita k závisti. Kandidáti se vzájemně nešetří, vytuhnou však později špínou.

Najaté štáby se hrabou v odpadcích z minulosti kandidáta a podporovány neúnavnými reportéry šokují čtenáře a diváky v lichém domnění, že mají miliony nepoučených bytostí v hrsti – jaké milé starosti a drobné radosti na starém bělidle, kmocháčci. Partajní vědátoři hlasitě bědují, lištičky se radují.

Našli jsme, co zasloužíme. Tož, uvidíme. Ať žije prezident, ale hlavně my.

0
Vytisknout
2288

Diskuse

Obsah vydání | 6. 2. 2018