Bodláky Václava Duška

Tango perverso

3. 3. 2016 / Václav Dušek

Máváme svobodou, demokracií, pravdou, láskou a ve skutečnosti sledujeme čachry s majetky i myšlenkami a divíme se, jak je možné, kam jsme to dopracovali. Začněme u sebe - proč jsme slepě věřili přátelům a později nepřátelům. Kam jsme dali oči?! Nejprve odpouštíme lotrům, co se poflakují za nakradené prostředky u teplých oceánů, vyhřívají vypracované cejchy, papají zdravě v naději, že budou zaclánět do stovky. Namyšlení mizerové. Smějeme se, jak vyběhli se státem - ovšem stát jsme my, koťouchové, okradli nás, mne i tebe.

Pravda: dobře žije, kdo se skryje. Přeceňujeme význam nás samotných a nedoceňujeme druhé - dokonce existuje závist a závislost na slávě, polní trávě. Nebožtík vzdělanec se stal vhodnou obětinou mediálních krutihlavů. Naletěl v bance, kde mají naskladněno slušně spících kont, nebožtíci neohrožují bankovní domy. Od války uběhlo mnoho pátků, i svátků. Švýcaři jsou vysmátí.

Kdysi přítel emigrant povídal, jak k bance zajíždí šestsetrojka a pražský bafuňář špacíruje ukládat, či vybírat. Smál se naivitě komunistů. Naivita? Houbelec. Ale vykládal i o tom, že jakýsi masový africký vrah uložil balík v bance, bude zavřený, možná popravený - a peníze nesmrdí, kdepak, bude ve Švajcu zase o něco lépe. Množit peníze, bohulibá činnost zasvěcených.

Morálku nehledejte za každou cenu. Kde nic není, ani čert nebere. Máme starostí nad hlavu. Státníci zdatní komici perou do voličstva ostrými náboji - jeden hot a druhý čehý. Žvásty divadelní nic nestojí. Vyberte si. První herec pošilhává k bájnému, bohatému východu. Slovan všude bratra má. Druhý tragéd šilhá přes vlny za oceán. Oba spoléhají na podporu voličstva. Volič bývá nevyzpytatelný. Dnes horuje pro toho, zítra onoho. Stále platí - když se jedni mají lépe, druzí musí utřít huby.

Velká politika požere velké politiky. U nás spolkne malé, ale roztomilé. Politická armáda selhává v jednotě. Štěbetají, hádají se do krve, urážka střídá urážku. Mají hroší kůži - v hospodě jsou bez šance, dobře mířená facka nezmění názor, avšak hubu zavře.

Nemíníme radit. Radních dostatek. Máme problémy v politice komunální. Starostenské hlavy si semotamo přihrají za tiché podpory radních i to, co jim nepatří. A tiché dohody hrají prim. Já na bráchu, brácha na mne. Odbočka: Pražská magistrátní opereta baví lid. Řízení instituce, brnkačka. Lži, omyly, bratříci se drží nad vodou, scházejí se, paktují, buntují a čarokrásná diva pěje známou árii žrala bych.

Vystartujeme do zahraničí a nemáme brzdný pedál. Nandáme sousedům po hřbetu důkladně. Budou si pamatovat, že mají držet ústa. My si poradíme, my se zamyslíme, my si rozumíme, my máme myšlenky gigantů a následky ponesou už příští generace. Seriál Matlal a Patlal bude v budoucnu možná dotočen i uveden - v ČT se ale mezitím změní klima. Ne-li, budeme plavat proti proudu a naříkat, jak s námi média točí na jejich promazaném kolotoči.

Není dne, aby se po parketu stranicky netančilo tango perverso, bystrá polka, valčík - a muzikanti přehlížejí tanečníky, myslí si své - opravdu, kdo se skryje, dobře žije. K čemu vystrkovat růžky z ulity? Proč nastavovat krk za vychytralou partu? Být v kavárně, či lahvárně, toť otázka. Chce se povědět: některé politické vydry mohly dávno sedět v cukrárně a nic zásadního by se nestalo. U kremrole a kafíčka nebyly by nebezpečně zatvrzelé.

U nás doma potřebujeme mít vždy velká témata. Jako teď. Bacha na migranty, jsou jich miliony. U nás zatím pár desítek, ale co kdyby, že, čert nespí a tihle okouření běženci, jako by z pekla přímo vypadli... a maminka volá, braňme děti, naše, arabášovské mají smůlu. Patláme se v lepkavém exkrementu - kdo vyvolal emigrující tsunami?! Zaoceánští jestřábi, zauralští sokoli? Pro samé zásadní argumenty zapomínáme našich drobných i větších domácích témat k řešení. Máme silné vize i myšlenky, vtíravou otázku: co by bylo, kdyby nebylo tlení? Bingo!

Pějme radostně píseň dokola: Kamarádi, je to mládí, kterému dnes patří svět!

0
Vytisknout
1578

Diskuse

Obsah vydání | 4. 3. 2016