Bodláky Václava Duška

Přehlídka zdvořilosti

24. 3. 2016 / Václav Dušek

Dojemné - v sále seděli údajně podle slov celebritové samičky, samí slušní lidé. Festivaly bezduchostí, přehlídky zbytečností, demonstrace hašteřivých bloudů s hořícími koudely u zakončení, fešní fašounci v županech županů, průzrační Kot a Leba, nám ho netreba. Lidská práva, oběti zapomenuty. Vyhlazení nelidské. Přerozdělování sytosti na pořadu dne! Módní fifleny vyžehleny k nepoznání. Hrabata erteplata v utajení. Skrček ze Skrčkova dojetím hýká - slušný člověk jsem já, to jsem já, to jsem já! V sále nedýchatelno, jako v motýlím čínském lese.

Převzdělaný kněz, nevěřící Tomáš, sdělil márodu - nechci býti prezidentem ve státu, kde jsou nerozumní lidé - čti: On, velikán slova a víry jest tak vysoko, že mu může slunko snadno propálit lebku; a lid silně podivný, odevzdaný, bortící se ve větrolamech lží a slibů. Halamové namakaní, neurvalí drbani, nepřevychovatelní sprosťáci, chudá holota, vyučení lháři, drzí lichváři, děvenky noční údernice, falešné manikýrky, zloději kapesní i státní, násilníci, zbohatlíci, miliardáři za dva týdny, štěkavé domovnice i solidní domovní důvěrnice, odstavení miličníci i vyhlášení karbaníci, nevyléčitelní alkoholici i workoholici, slizcí našeptavači, amatérští prokurátoři, utajení popravčí i vyhlídnutí výpravčí, posílající nepohodlné do vzdálených destinací, šviháci z restaurací lázeňských domů, chudí lékaři, bohatí mlíkaři, hodné zdravotní sestry, bachratí generálští lvi s lampasy povadlými, učitelská hladová chasa, co dodnes prý neučí, spíše mučí, filozofické nuly a herecké muly, žurnalistické žonglerské skupinky, prodavači snů růžových, penzionovaní chrti, slušní lidé mají tě v hrsti! Že by byl Tomáš nevěřící ze závisti? Kdo to ví, odpoví ...

Partajižel, přátelé. Zanechte marnosti! Copak můžete vzít do svých rukou vládu nad zemí smutnou i veselou, jak kdy, jak pro koho? Nevědomost, matka pokroku - lidi, lidi, co vám chybí, že mlčíte, jako ryby? Založíme novou partaj a vypráskáme hanbáře do patřičných mezí.

Pohádky nejen máje existují - kdysi volali robotníci: dratovať, letovať, hrnce spravovať - to bylo posměchu, že? A dnes volají: Čo bolo, to bolo, terazky sme miliardári! Srdce vpravo, mozek vlevo. Nebo naopak?

Marné sny o vyhnání hnízdících taškářů. Zdvořilost národu prý vždy chyběla - boží mlýny se zastavily, mohly semlít společnost, jenomže trvalá skutečnost: už nás sú miliony, milý Jene z Kampy. Notabene, se zdvořilostí si na nás nepřijdete. Zdvořilost zdržuje. Slušnost zabíjí.

Bývali slušní lidé! A jsou, jen hledat. Dříve než v pokoji vydechneme s příspěvkem na kremaci. Papírové polobotky, košilka ze čtvrtky, hadry kašírované. Věnce, kytice, smuteční proslov, tklivá muzika – ještě tady mohl být. Zdvořilost dokonce. V slzách vzpomínají blízcí snílka, který objevil pramen čisté léčivé vody – a náhodou zašel na tržiště, vypil jedovatou kořalku, dosnil ... A jiný, chlap jako hora, šlapal na paty strejdovi miliardáři a nalezen byl v bytě u trouby - otrava plynem.

Skutečně: Třeba mohli popovídat albánští sousedé, jenže už zmizeli v zemi pokrokových a demokratických vymožeností.

Revoluční korytáři neznalí historie, chystali trvalé zrušení svátku MDŽ. Náhle procitli, i revoluční matrony se rozpomenuly, že svátek vznikl v USA. Jo, děvčata a chlapci, nikdy se nevrátí pohádka mládí, ze všech pohádek, ta nejhezčí. Porevoluční bitkaři a prasečkáři vzkazují běžencům: Zůstaňte doma, borci, my si svoje ženy znásilňujeme a bijeme sami.

V řádě slušných zasedl i Škrhola od Dunaje, který novináři řekl: Strana jsem já. Hele ho, vykuka. Hlavou se mu mihnul Dolfi, který hlásal - Německo jsem já a já jsem Německo. Ich bin Deutschland und Deutschland bin ich ... Pravda?

Kam oko v ráji na pohled dohlédne, láska, zdvořilost, ochota, i Kristus by zaplakal. Amen s vámi, slušní lidé.

0
Vytisknout
2104

Diskuse

Obsah vydání | 24. 3. 2016