Nastavíte-li druhou tvář, dostanete nafackováno

27. 3. 2016 / Karel Dolejší


Hlavní organizátor pařížských útoků Salah Abdeslam se po čtyři měsíce skrýval v bruselské čtvrti Molenbeek - poté, co média masivně a mnoho dní po sobě publikovala jeho portrét ZDE. A jakmile skončil za mřížemi, začalo ve městě politické násilí ze strany po léta tolerované islamistické komunity ZDE. Obojí by bylo nemožné bez podpory v řadách obyvatelstva, které se samo do ozbrojených aktivit nezapojuje.


V Glasgowě islamista zabil oblíbeného muslimského obchodníka se smíšeným zbožím Asada Shaha ZDE, který měl drzost popřát křesťanům vše nejlepší k Velikonocům. Selektivní vraždění má zastrašit muslimy nakloněné pokojnému soužití a dialogu s většinovým obyvatelstvem západních zemí.

Podle Oxfordského slovníku vymáhání práva ZDE je povstání forma revolty proti zavedené autoritě vedená povstalci, kteří nejsou mezinárodně uznanou stranou válečného konfliktu.

Podle klasika teorie povstalecké války Rogera Trinquiera představuje povstání vzájemně provázaný systém akcí vedených v politické, ekonomické, psychologické a vojenské sféře, který směřuje ke svržení etablované autority v zemi a jejímu nahrazení jiným režimem ZDE (pdf).

Podle Stuarta Eizenstata povstání vznikají v "trhlinách" hostitelských společností ZDE (pdf). Z nich jsou nejdůležitější tři: Chybějící bezpečnost, kapacita k přežití a legitimita. Když vláda nedokáže zajistit ochranu proti bezpečnostním hrozbám a vynutit suverenitu nad svým územím, ozbrojené skupiny toho mohou využít a aplikovat násilné i všechny ostatní formy boje. Když úřady nedokážou zajistit přístup k základním existenčním potřebám, včetně fungujícího ekonomického systému, může to vést k zániku důvěry vůči nim a spolupůsobit při vzniku povstání. A pokud část obyvatel neuznává existující vládu a úřady za legitimní, logicky se zvyšuje pravděpodobnost otevřeného povstání.

Podle analýzy průzkumu provedeného Gallupovým ústavem ZDE existuje v americké muslimské populaci nejméně deset let specifická etablovaná skupina, která je nositelkou radikálních a násilných postojů. V USA to podle Esposita a Mogaheda představovalo zhruba 7 % těch, kdo se hlásí k islámu.

Shrňme: Západní společnosti na prvním místě nevedou "válku proti `islámskému státu`" s centrem v syrské Rakce. Čelí především povstání organizovanému sice na nadnárodní úrovni, ale prováděnému a často i plánovanému na vlastním území, které vede guerillovou válku nízké intenzity s cílem svrhnout západní režimy a nahradit je nějakou formou radikálně islamistického režimu. Toto povstání má základnu v menšinové části muslimského obyvatelstva západních zemí, která tvoří v různých zemích různý podíl muslimů vůbec, přičemž v prvé řadě se nyní bojuje o "srdce a mysli" neradikalizovaných muslimů. Radikálové použijí všech prostředků k tomu, aby vrazili klín mezi muslimskou většinu a nemuslimské obyvatelstvo.

***

Rusko se snaží svrhnout Angelu Merkelovou ZDE a podporuje xenofobní krajně pravicovou stranu AfD i aktivisty vpravo od ní ZDE ve stopách dávno otevřené podpory pro francouzskou ultrapravicovou Národní frontu ZDE.

Již 41 % Švédů se obává, že tradiční politika neutrality nedokáže zajistit bezpečnost země před agresívním Ruskem ZDE, šéf armády generálmajor Anders Brännström varuje, že země může být během několika let ve válce ZDE. Švédská bezpečnostní služba Säpo varovala v roce 2014, že Rusko je největší zpravodajskou hrozbou ZDE, nyní její hlavní analytik Wilhelm Unge hovoří o válečných přípravách Kremlu ZDE ZDE. Vystupňování ruských zpravodajských aktivit signalizuje také finská Supo ZDE (pdf) a norská PST ZDE.

Rusko provádí masivní výzbrojní program s horizontem dokončení po roce 2020, který si v podmínkách mírového hospodaření ekonomicky nemůže dovolit ZDE ZDE.

***

V návaznosti na klasické široké pojetí války u Sun-c´ formulovali Čchiao Liang a Wang Siang-suej slabiny Západu, jichž může využít příští "válka bez omezení" ZDE (pdf). Hlavní slabinou je především fakt, že Západ považuje ve válce za rozhodující faktor a zdroj vývojové dynamiky vojenskou technologii, zatímco "správné" širší pojetí vojenské strategie, které zahrnuje také ekonomické, právní a další faktory, se na technologii neomezuje. Autoři navrhli již v roce 1999, aby byla vedena válka například na právní rovině cestou nastrčených nevládních organizací, prosazují ekonomický boj, prognózují hackerské útoky směřující k vyřazení klíčové informační, energetické či dopravní infrastruktury nebo terorismus.

Podle čínských autorů je západní pojetí, které považuje vojenskou akci za jediný způsob vedení války, zastaralé a neadekvátní. Místo toho navrhují organizovat složené válečné síly, které by koordinovaly úsilí na různých "frontách", vedené v různých dimenzích různými metodami. Nevojenské prostředky tedy mají také sloužit válce, na rozdíl od klasického pojetí, s nímž počítá mezinárodní právo.

Koncepce nelineární či hybridní války ruského náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova ZDE (pdf) vykazuje četné paralely s knihou čínských plukovníků. Zdůrazňuje, že hranice mezi stavem války a míru se stírá, role nevojenských prostředků - zejména informačních - roste a často hrají větší roli, než otevřená vojenská síla. Ta je nasazena teprve v pozdní fázi a pod pláštíkem "nastolování míru". Doporučení nezní nepouštět se do konfliktů, ale vést je způsoby a prostředky, které protivníka překvapí na nečekaných místech, naruší jeho schopnost vést válku a vůbec klást jakýkoliv odpor.

***

Západ čelí džihádistickému povstání a agresívnímu eurasianistickému Rusku, které v čínských stopách vyvíjí neortodoxní přístupy k válčení. Situace se rychle vyvíjí a nelze na ni aplikovat měřítka z 19. nebo 20. století. Nicméně přinejmenším jedna věc je jistá: Jestliže po teroristickém útoku vyvezete do ulic piano a reagujete zpěvem Lennonovy Imagine; jestliže tvrdíte, že džihádisty a Rusko musíme chápat a uznat legitimitu jejich nároků, neboť jsou obětmi Západu; jestliže tvrdíte, že by Západ měl pokračovat v odzbrojování, trendu poslední dekády; jestliže tvrdíte, že současné světové konflikty mají výhradně sociální a ekonomické příčiny; jestliže se domníváte, že právě nyní je správná chvíle prosazovat utopie typu nepodmíněného základního příjmu; jestliže deklamujete "Nesmíme se chytit do pasti a začít bojovat"; pak, ať už jste si toho vědomi, nebo ne, prosazujete, aby Západ rezignoval na svou obranu a nechal se zničit. Nakolik běžné pak bude například v čínsky stabilní České republice zpívat v ulicích anarchistické protiválečné písně či dostávat libovolné příspěvky od státu, posuďte sami dle obdivovaného vzoru.

Pokud se Západ nenechá přesvědčit k rezignaci na obranu, čekají jej velké změny. Rizika vyplývající z dané fáze globalizace se ukazují být neúměrná přínosům a bude třeba nalézt novou formuli zahrnující kompromis mezi požadavky na bezpečnost na jedné a na svobodu obchodu a pohybu na druhé straně. Pokud část radikální levice přehodnotí chronickou nenávist vůči západním společnostem, další postupný krok by musel zahrnovat přijetí faktu, že sociální otázka již není hlavním hybatelem světového dění a nelze na ni stále dokola vše teoreticky převádět. Proto se napříště bude muset stát součástí širšího balíku politik.

Dichotomie mezi výdaji na bezpečnost a sociálními výdaji, oblíbené téma radikálně levicových kritiků, se v současnosti ukazuje také jako neudržitelná. V případě, že je bezpečnost ignorována, nemůžete zajistit fungování a přežití sociálního systému. Jde o to chápat a definovat bezpečnost přesně (ne podle podílu výdajů na zbrojení na celkovém HDP, například). Nejde o to zakládat si na bezbrannosti, radostně se bratřit s antagonisty, kteří své záměry nezměnili a s úsměvem idiota je nechat ničit vlastní společnost, výsledek staletých krvavých bojů za svobodu, demokracii, lidská práva a oprávnění.

Neoliberální pravice bude muset přistoupit na fakt, že bez obnovení sociálního kontraktu nelze úspěšně bránit Západ před nelineárními, hybridními, či jak už chcete nazvat všechny možné útoky, v nichž otevřená vojenská síla tvoří jen dílčí a zpravidla pozdní komponentu složité strategie útoku. Pokud by Západ nyní začal zbrojit (což se nerovná utrácení peněz za nejnovější technické hračky), ale občané necítili žádný důvod bránit své společnosti před hrozbami, vzhledem k povaze výzev nebude taková obrana úspěšná. Obranná strategie musí být širší a zahrnovat také posilování sociální soudržnosti, včetně posílení sociálních výdajů. Pravice by měla zapomenout na Reagany a oprášit Eisenhowera, který přijal New Deal coby nezbytnou podmínku zajištění bezpečnosti Spojených států.

Pokud levice ani v současném bezpečnostním prostředí nedokáže přehodnotit politiku "sociální výdaje a mír především", v poměrně krátké době zabere pravice politický prostor od nejpravějšího okraje až po to, co je dnes považováno za levý střed (včetně). Sociální demokracie by pak přestala existovat a zbyly by pomalu vymírající radikálně levičácké sekty.

Západ se do pasti nechytil bojem s islamisty; naopak tím, že s nimi na vlastním území zpravodajskými a policejními prostředky nebojoval včas, dokud to bylo relativně velmi snadné. Západ se nechytí do pasti, pokud se konečně postaví na odpor ruské nelineární válce; naopak měl tak učinit už dávno a mezinárodní situace by byla mnohem bezpečnější. Na válku i na mír musejí být vždy nejméně dva partneři, kteří se shodli na definici situace. Jestliže však jeden vede válku a druhý se navzdory všemu snaží nastavovat druhou tvář, ustupovat a usmiřovat se, prohraje a bude neúprosně smeten.

0
Vytisknout
3885

Diskuse

Obsah vydání | 30. 3. 2016