Bodláky Václava Duška

Bordel na kolečkách

10. 3. 2016 / Václav Dušek

V televizním zábavném pořadu řádila průměrná herečka a připomínala vtíravou vehemencí svazačky a samovazačky v letech pokroku a pětiletek; hysterka divadelní nevolená, hysterky volené vídáme v senátorských i parlamentních kusech, v rolích nebezpečných lasic, sotva se otočíš, máš ji zakouslou v krku. Přejeme čest práci a rukám klid.

Mata Hari v politice? Můžete tipovat. Že by chomutovská vypelichaná sokolice, či kukačka z hnízda nově postavené slušné partaje, lačnící po pravdě nehodící se v současnosti k oživení?

Dravá modroptačka vychytralá, i topková Mery škudlivá, mají k Mata Hari, pochopitelně čechomilné, blizoučko, i když, s vykasanými rukávy jsou nepoužitelné pro nejtajnější rozvědčíky, kteří sledují, kolik veverek přeběhlo ve stromovce přes cestu; mají dobrou sinekuru, plat šikovný pro tuto dobu, pracovní dobu utajenou, výhody jízdného, prohánění se ve služebních vozech a pár kaček na útratu v restaurantech.

Nejeden vykuk, co přičichl k trýznivé robotě, může vyprávět po odchodu, jak trpěl! Stav Matky země, podle odborníků, nic moc. I když všeználek s chutí chopit se prezidentského kormidla u vyschlých necek tvrdí, že nám nic nehrozí. Nevěř mu, všade byl, mnohé viděl, prý i zcizil - nu, doba nedoba, hrozí chudoba.

Zpívává duet - my dva a čas, pracuje pro nás, má drahá. Počkáme a pojedeme dál. Kam? Raději se neptat. Capouch stojí před zrcadlem a věru nevypadá zle. Kdysi snil o kariéře, přišla, přeoral brázdy, voly prý prodal do zahraničí, aby šířili slávu hvězd se dotýkající. Mít nablízku samolibou pticu není k zahození, ovšem v kleci.

Důstojnická elita se nadouvá, kam se hrabou tetřevi. Už hodili za hlavy dvě rozdílné přísahy. Lehce propluli nastraženými kanály, čestní utonuli. Románové postavy s kulkou ve spánku zmizely. Čest, co je to čest, mrška jenom malá, nedozrálá - být čestně mrtev? K čemu, proč a pro koho?

Těžká technika o pár kusech, obklopena armádními milci straší na cvičišti i na vzdálením bojišti. Vyhlídkové lety našich bitevníků vzbuzují strach bitevníků zahraničních, vrabec a jestřáb, tolik k vysvětlení; před lety se cvičil atomový útok - za námi i před námi. Po útoku by nebylo nikoho v dohledu, muži vypařeni, sežehnuti, pohřbeni - důstojnická elita by přísahala podruhé i potřetí, počtvrté - není přesto mít hvězdy, zlacené nárameníky, vypínat se k nebesům a v trenkách mít pyrotechnická škrtátka. Větší bratři poradí, pomohou, postrčí, přeškolí, dozbrojí, oholí - s bratrem v poli, brnkačka. Mít či nemít armádu, toť otázka. Hradní pantátové tápali, tápou a tápat budou. Svědomí odloží, k obraně vlasti připraven, vždy připraven - ruku v ruce se silným bráchou a nikdy jinak. Skutečně?

Kobylky z podivného středověkého světa, muslimáci a muslimačky hrnou se do Evropy bezhlavě, uvěřili v bohatou evropskou nadílku, mají, dají. Nedají. Nedají. Nedají. V Krušnohorském divadle kdysi před lety, rok 69, hráli Jakobína A. Dvořáka s libretem M. Červinkové - Riegrové, do libreta se vložil k předělání F. L. Rieger. My cizinou bloudili...

Oči se zarosily, srdce sevřena úzkostí, za hranicemi krajané v táborech čekali na doklady a potom - světe, starej se! A rychle! Tehdejší osvoboditelé v hranatých plechových maringotkách přivezli svobodu ponašemu! Zabili nám společně s bratry pomocníky nevinné lidi - Koba se v pekle smál, málo Leňka kosil protivníky. Být na jeho místě, oj, úpěli by čecháčkové, písně skládali, básničky psali, trpěli, i kolaborovali - politický svět není barevný, kdopak se v barevné záplavě vyzná. Světoví kolohnáti si neublížejí. Dohoda - nutnost k pokrokovým metodám růstu pokřivené ekonomiky a plachosti charakterů.

Svět se mění. Národní způsobilost bude nahrazena způsobilostí světoobčanskou. Pokud ovšem neústupní zvěrozvěstové napadeni virem knihy knih, budou ochotni slevit z učení a rozpustit se ve stádu klidu a míru. Půjdeme kupředu? Anebo se vrátíme ke kořenům? Nepřipravenost volených vůdců je do očí bijící. Neměli informace? Spoléhali na náhodu? Proč je platíme? Máme zapotřebí sedět a zírat, jak tragikomická hra se životem a smrtí přivolává neštěstí na jednu i druhou stranu lidských bytostí?

Bordel na kolečkách, říkal mi dědeček. Vystoupit se nedá, zabrzdit se nedá - jedeš, jedeš a buď dojedeš nebo nedojedeš. Pravda dneška bývá jednoduchá, hošku. Život složitější.

0
Vytisknout
3291

Diskuse

Obsah vydání | 11. 3. 2016