Bodláky Václava Duška

Mír letí krajinou - položen věnec z bodláčí

31. 3. 2016 / Václav Dušek

Postarší žena, vybavena vlajkou Tibetu, neznalá ovšem historie vzdálené tramtárie, dostala nafackováno od pohledné mladé Číňanky, modelky, špionky; stalo se v den vítání prezidenta Čínské lidové republiky na hlavní třídě, za asistence kamer. Zabraly i kousance a škrábance? My kamery i kamerové systémy milujeme. Otázky: Kde se v inkriminovanou dobu courala vycvičená policie? Kde pomáhali, miláčci napapaní? Kde chránili občany první i druhé kategorie? Nu, mít odlišný názor někdy bolí - ale ministr sebevnitra by mohl vysvětlit, proč policie dopustila strkanou i fackovanou! Nejednala a vzteklou vycvičenou a nastrčenou smečku nezpacifikovala?!

Honimír Pravda hlásá bez okolků a kličkování: Bez války a krvořeže, tupci tupolánkovití, není pravého míru! Nu, udělal Honimír do politiky velkou díru. V politice musíš duši vyplivnout a mluvit, mluvit, mluvit, jak říkal věkovitý rétor, nepřestat, protože zmlkneš-li, vypadneš z kola ven. Hovořit o míru se hodí a žádá. Utajeně a neomaleně dodáváme, či jsme dodávali, zbraně a náboje teroristům i partyzánům, mírotvorcům i válkychtivým bezmozkům. Vrahům i sebevrahům. Prachy nesmrdí! Pamatuj - všichni se nemohou mít dobře. Svět zátěž hojnosti neunese. Chápeš? No, vidíš.

Zbrojní magnáti mají dokonale zmapovaný terén - támhle potřebují samopaly, jejich sousedé za kopcem děla a minomety, prachatí vrazi shánějí nadzvuková letadla, bratru aspoň dvaceti machu. Svět se otřásá v základech, umírají lidičky, hanba, i matičky a dětičky. Mír lidem dobré vůle. Toť vše, oč tu běží! A vy, hluchoněmí holobrdi, pracujte, lepte si metály na prsa, šponujte se a štěťte se - máte vymezený čas rozvoje, konečná stanice kolumbárium jest v očekávání našeho příjezdu, předtím ještě snad vystoupíme ve stanici Charita. Co velikánů odešlo! Co jich ještě odejde! Ne, smrt není zlá - zlí jsou prý jen lidé!

Na stránce facebooku mi přistálo video; useknutí hlavy ženě přihlíželi policisté i vojáci, stalo se v zemi arabské, ale přátelské. Odsouzená kvílela, bránila se... Výběr přátel nesmí být nahodilý! Však to znáte, že? U nás se hlavy zatím nesekají, nekamenujeme vyhlídnuté hříšníky, či hříšnice, neupalujeme, nepodřezáváme - u nás se fackuje. Tečka.

Postarší žena, vybavena vlajkou Tibetu, neznalá ovšem historie vzdálené tramtárie, dostala nafackováno od pohledné mladé Číňanky, modelky, špionky; stalo se v den vítání prezidenta Čínské lidové republiky na hlavní třídě, za asistence kamer. Zabraly i kousance a škrábance? My kamery i kamerové systémy milujeme. Otázky: Kde se v inkriminovanou dobu courala vycvičená policie? Kde pomáhali, miláčci napapaní? Kde chránili občany první i druhé kategorie? Nu, mít odlišný názor někdy bolí - ale ministr sebevnitra by mohl vysvětlit, proč policie dopustila strkanou i fackovanou! Nejednala a vzteklou vycvičenou a nastrčenou smečku nezpacifikovala?!

Jak pana ministra znám, lehce nás vyvede z omylu, a tak trochu z nás bude mít švandu, má rád humor a ví - pivo se pije a kecy jsou kecy, trucy neschopných kverulantských banditů. Dokud jsem u moci, ádijé, holomci. V hospodě panu ministrovi říkají, od té památné schůzky neschůzky u pana prezidenta v lánském tichu, masitý Jidáš.

Napadlo mě, že cestovní kanceláře třeba v Šanghaji, mohou propagovat cestu do země malinkaté zaslíbené, kde nafackovat domorodci se patří a očekává. Do toho, molodci? Vlajkonoši vpřed! Kde jste se takovým fofrem vylíhli? Fofrovačka a žádná rvačka, pouhá fackovačka. Že by líhnutí a školení, jak odebrat tibetskou vlajku snadno, rychlostí chánovského blesku? Kolik těch vlajek po cestě bylo? Milion? Zajímavé, že se u nás začne o čemsi baltat, až když je po veselce! Ovšem máme mluvčího, který pohne i skalami. Vyšlehá vás slovy v minutě, vteřině. Kdo s ním nemá pravdu, neobstojí. Kdo neobstojí, padne. Kdo padne, zapadne - určitě vypadne z kola ven, hola hej, nikdo nemeškej!

Nemaluji čerta na zeď, ale... co kdyby aktivista šel dát hradnímu pánovi štípanou?

Policie: Kam jdete?

Otrapa: Za panem prezidentem, dát mu pusu...

Policie: A k čemu máte sekyrku, občane?

Otrapa: Já mu chci dát štípanou.

Policie: Pokračujte.

Promiňte starý fórek z dinosauřího věku držkatému staříkovi. Pan hradní má rád humor - což je dobře. Nemá rád jen humor, o kterém málo ví. Nevadí, jednou se doučí. Ono, přátelé, být prezidentem v krásné bleší zemičce, není k závisti. Hned se do vás pustí a už vás mydlí hlava nehlava, ne dubovou židlí, jako v hospodě U Vraha, ale šípy ostrých slov - a hulvačení nám jde výborně, jedna báseň, i píseň odrhovačka, v tom jsme světoví. Nu, a jestli vám z hradu servírují na smeče, neberte to, mlčte, ba ne, nevydržíte - toť dokázáno i známo.

Mít veselého prezidenta prý lepší, než stálého držitele pravdy a pokroku rozverného Mírka s nevymáchanou jedohubou, rétorického flašinetáře a nezbedného všeznalého prófu Skálu. Odpůrce odporu, zpozdilé revoluční kádry podporované plačkami, fešandami k zulíbání.

Nepřivolávám tragedii, ale po volbách štěkny už nemusíme vídat - a tak my, prostí občané, žádáme - dávejte nám nimry k snídani, obědu i večeři. Protože, čeho je moc, toho je příliš - a všechna jejich moudrá slova, souvětí, věty rozvité i jednoduché, tudíž praktické, nám jdou v životě vezdejším k duhu i neduhu.

Mnoho pravd, občanova smrt. A přesto, hledejme neúnavně a nalézejme, ztrácejme a sladké nálezy z nás učiní opilé anděli, zamilované do sebe samých. Budeme létat světelnou rychlostí, křídla umávaná ke konečnému řešení. Hlásat otřepaná evangelia - ideologicky hnojit státní uskupení nevyhovující našemu pohledu - či rozhledu? Ano. Hnoje není nikdy dosti, k naši radosti.

Na zdi pravdy u mostu Lásky napsáno: Proč muslimové nejedí vepřový maso? Protože jsou prasata! Političtí smrtihlávci poletují v politickém nebíčku, zvysoka hledí na lid. Hledí? Jenom hledí? Paní politička frau Pumprlík se nemýlí. Co slovo, to perla! Co perla, to jed! Co jed, to taková blízkost smrti. Doma už překynuly knedle, Pumprlice bude doma hnedle, pokud sežene lístky na naftu. Kdy skončí doba žvanivých ouklejek? Zbytečné otázky zodpoví Mírek a prófa, beztak všechno vědí, bez nich bychom ještě lezli po stromech.

Bejvávalo dobře, bejval svět jako květ... jak kdy, jak pro koho. Hlavně se mít rádi, že? I proto sakrální koutek, aby lidem volená parta mohla chodit ke zpovědi, kát se za odporné hříchy, lži, duchovní zvratky, odříkat se pitomostem, namlouvat si, že potkají Šéfa - naši oživlí nebožtíci, politická polena.

Výstřely do minulosti ničeho nestojí. Mírové dny a sametová revoluční cinkaná uvedly do kolbiště nejednoho bídníka, který domovinu zaprasil neurvalostí - holt misérable, miséráblovitý kašpar s miliony na kontě, pěstitel mamonu, profláknutý dinosauří vetřelec, vyznavač samojediné pravdy. A není sám, ó Pane. Ptej se v arcibiskupském paláci, kde pravdu znají, křesťansky tě uvítají, pohostí rybou a vínem - a nabudou-li dojmu, že provokuješ, pak tě v milosti vyhostí.

Mír letí krajinou, za humny válka i smrt. Lepší špatný mír, než sebekrásnější válka. Pravda? K pomníku Člověk rozumný, z mramoru carrarského, položen věnec z bodláčí. Na první pohled půvabný, avšak raději nesahat.

0
Vytisknout
1392

Diskuse

Obsah vydání | 31. 3. 2016