Specializujme se, vzdělávejme se aneb jak se nestát čínskou kolonií

Vesele krníme vstříc blahodějné budoucnosti

31. 3. 2016 / Ivo Barteček

Člověk získává s dosaženým vzděláním pocit, že jeho vývoj, jeho další cesta za vědomostmi, je ukončena. Titul či maturita je konečná. Pak už se začíná vegetovat a parazitovat na svém mládí, kdy se vzdělávat muselo, aby byla budoucnost úspěšná. Ale samotná budoucnost je naplněna již zkostnatělými vědomostmi, svět se vyvíjí, vědomosti s ním, a člověk dlí v osidlech sobeckého přesvědčení, že jeho se nic z toho netýká. Člověk se nesmí bát být jiný, než jaký je. Drze hledat příležitosti a možnosti pro vlastní vývoj, který nemusí být nutně peněžně zhodnotitelný, teď, v tento moment. Spadnutí do bubliny vlastní důležitosti z člověka dělá právě jen bublinu.

Člověk nad sebou v dospělosti nemá karabáč učitele, který by ho poháněl dělat něco nad rámec. Nemusí se učit, aby se dopracoval až k vytouženému titulu. On už titul má. A tak může, v neprospěch sebe i společnosti, vesele krnět vstříc blahodějné budoucnosti. Sebevzdělávání, hledání souvislostí na vlastní pěst, je tak zahrabáno v nikdy nekončící zábavě a stereotypní práci. Práce sama uvádí člověka do omylu, že to, co dělá, je vše, co by dělat i měl. Píchačky jsou ohraničením prostoru pro činnost. Zbytek času je určen zábavě, odpočinku, nicnedělání. Podívejte se na vlastní čas. Kolik ho je promarněno televizí, kolik času jsme věnovali zhlédnutí filmu, který jsme už viděli, kolik času proflákáme u počítačových her, kolik času jsme strávili při prohlížení nabídky všemožných e-shopů a čtení o nudných a neužitečných celebritách?

Co člověku dá čtení o eskapádách cizích lidí? Je potřeba slyšet od Terminátora po osmadvacáté "Hasta la vista, baby"? Nestavíme si tím klec, kterou následně nejde prohlédnout někam dál, než za obzory první tyče klece samotné? Proč se musí po smyslu života, po smyslu čehokoliv, pídit jen doktor filozofie (a bůh ví, jestli to vůbec dělá, jestli nešel jen po tom titulu, který je dle pověr z nabízených nejjednodušeji získatelný)? Proč většina lidí žije jen proto, aby si nacpala břuch a po tělo otužujícím sexu a spánku se oddala práci, která je určena jen k udržení vylhaného standardu života? Tímto způsobem života přestáváme být lidmi, ale parazity přisátými k tupé úrovni materiálního přežívání, k bezmyšlenkovitému přijímání bludů, k pohrdání a vyvyšování se.

Namísto zapnuté televize před sebe položme sbírku úloh z matematiky šesté třídy. Zní to absurdně, že? Nalistujme si kapitolu se slovními úlohami a při jejich počítání sledujme, skutečně sledujme, jak nás začne tlačit mozek. Jak se ty zkostnatělé spoje probírají z mrákotného spánku a ničí dlouholetou spokojenost. V tom okamžiku jsme začali používat část mozku, kterou běžným životem příliš neprotěžujeme. Ještě sem tam sčítání při nákupu. Namísto sledování nekonečného seriálu se pokusme pochopit, skutečně pochopit, teorii relativity. A následně ji někomu vysvětleme. Absurdní? Ale jistě. Nasávejme vědění, skutečné vědění, nikoliv jen pomíjivé dění ve světě, to jest kdo a kde a jak moc vybuchl a koho to a jak moc zranilo.

Co tím chceme říci? Člověku není v životě určena jen jedna role. To jest role prodavačky, role zeměměřiče, role trenéra, dejme tomu. Ovšem jakmile člověk takovou roli získá, uhnízdí se v ní a pudově odmítá mít s čímkoliv jiným cokoliv společného. Máme před sebou nekonečný prostor informací. Jedno kliknutí myší nás dostane před problematiku rozmnožování hmyzu, o kterém můžeme mít momentálně jen matné povědomí, dostane nás před odborné pojednání o karburátoru. Časem se to může hodit a do hlavy se toho dá nacpat. Získáme díky tomu povědomí, budeme vědět, budeme moci, budeme chtít. Pasivní prožívání života nutí i k pasivnímu přijímání života. Staňme se grafiky a programátory. Stačí si pár měsíců namísto projíždění e-shopů hrát s programy a člověk se stane průměrným grafikem nebo programátorem. Každý další den se bude úroveň jen zvyšovat. Časem se to může hodit. Začneme vtipným přáním k narozeninám nebo jednoduchým skriptem a skončíme u částky 27 000,- Kč, která nám přistane na účtu za grafickou nebo programátorskou práci. Stačí se pár měsíců po večerech věnovat něčemu jinému, než jen zahazování času. Každý to dokáže.

Smutné je, že lidé začali většinu své činnosti přepočítávat na peníze. Už se příliš nehledí na práci, kterou člověk udělá jen tak pro radost. Budiž, za vším má být zisk, nějaký prospěch, který jde v budoucnosti využít. Vložit ho ze svých rukou do své peněženky. Edukací ovšem využijeme jen jiné metody, ne tak rychlé, kdy je třeba vložit do systému ještě jeden mezistupeň, ten nejtěžší. Rozum a jeho naplnění něčím novým. Specializace, nová specializace, nám dá možnosti nového uplatnění, které nemusí být nutně výdělečné. Inteligenci, imaginaci, schopnosti, to vše by v sobě lidé měli tříbit pro sebe samé, nikoliv pro zisk. Od toho jsme lidé. Nečpíme v několika málo naučených schopnostech jako zvířata, ale máme tu moc se vyvíjet, hledat řešení, možnosti, budovat si budoucnost.

0
Vytisknout
1262

Diskuse

Obsah vydání | 31. 3. 2016