Vnitřní dialog generace Y

#Kulturalhaní

31. 3. 2016 / Aneta Adámková

Říká se o nás, že se nesnažíme. Že se neumíme rozhodovat, že neuznáváme hodnoty a autority… Pokud odsunu otázku, kde a kdo jsou ty autority, které bychom měli uznávat, tak bych se jich zeptala, a co vy? My jsme ti, kdo stojí na hranicích a pomáhají uprchlíkům, my jsme Ti, co věnují dobrovolně čas a úsilí na pomoc problémům, které stát neřeší, my jsme ti, co přichází s novými projekty, jak zapojit lidi do veřejného prostoru, my jsme ti, kdo … A kde jsou oni?

Ona 1: Je mi už fakt zle z toho, jak se poslední dobou lže ve veřejném prostoru. Na Zemanovy lži už si každý zvykl, ale stejně ještě dokáže překvapit. Například jeho Peroutkův článek. Na celé kauze je nehorší to, že se ten lhář Zeman ani nemusí ze své pozice omlouvat. Teď je to na kanceláři prezidenta. Působí to docela vtipně. Až smutně vtipně. Pokud by například psychiatr prohlásil Zemana za nepříčetného alkoholika s nastupující demencí, tak by na detox a následně na psychiatrii šla také prezidentská kancelář? Ovčáček by nastoupil do Bohnic na sedmadvacítku? Diagnózu debilitu mu přiklepnout nelze.

Ona 2: Ale bohužel on zas takový hlupák nebude. Podle mě je to extrémně chytrý (rozuměj vyčůraný) a extrémně zlý člověk, který vše co dělá má promyšlené. Dělá to kvůli sobě a tomu, že mu jde o moc.

Ona 1: Což o to, že na hradě sedí takový XXX, ale to, jakou náladu roznáší po společnosti, to je ta největší hrozba. Dneska ale všichni lidé vědí, kdo lže, o čem lže. Často dokonce i proč lže. Ale reakce žádná. Člověk by čekal, jak lidi zareagují, přeci si nenechají takhle bezostyšně lhát. Všichni víme, že Babiš popírá svoji Burešovkou minulost. Všichni víme, že na Čapím hnízdě otočil hrozný, všichni víme, že...

Ona 2: ale všichni mlčíme… Tolerujeme prolhanost.

Ona 1: Tady se vždy tak nějak lhalo a šmelilo. Že to nedělám já, moje rodina a že rozhodně nechci, aby to jednou dělaly moje děti, na tom nic nemění. Je to obecná kultura. Když ti v hospodě vrátí o dvacku méně, hned tě ten debil chtěl okrást. Když ti vrátí o dvacku víc, přece mu to nepůjdu říct, to je jeho chyba, měl si dávat pozor. To je jen jedna z milionu drobných malých blbostí, který ale dohromady dělají tu kulturu lhaní a podvádění, která je tady tak nějak normální. Jenže je fakt, že se to teď nějak děsně zhoršuje. Je standard říkat, že je všechno hrozný a hotovo. A s tím pak podle mě souvisí i to lhaní, které se zintenzivňuje, a taky ta demagogie v médiích. Lidi prostě ví, že se lže. Ví to, nelze to nevidět. A protože neví, čemu věřit a čemu ne, tak právě mají tu nejistotu, jsou agresivní a melou a myslí si čím dál větší bludy.

Ona 2: A než se tím zabývat, tak raději neřešit. Méně než polovina české populace projevila zájem o kauzu Čapí hnízdo. Jak je to možné? Vždyť se jedná o ministra financí. Možná proto, že jakmile by projevili zájem, tak už se nás to týká. Je lepší se vůbec nezajímat, potom k té situaci můžeme být naprosto lhostejní. Jakmile přiznáme, že je na tom něco špatně, tak cítíme, že bychom to měli řešit. Tlačí nás svědomí. Proto je jednodušší český nezájem o vše. A hlavně o ničem nevědět. Strkáme hlavu o písku. Lenost, neochota. I vliv post totality. Nezasahovat do veřejného prostoru, polapí Tě, potom budeš součástí, a budeš se muset projevit. Rozhodnout, přiklonit se na něčí stranu. Budeš muset přemýšlet, argumentovat, zjistit si informace, zajímat se.. fuj

Ona 1: Já si nemyslím, že by neřešili to lhaní proto, že se bojí zodpovědnosti. To je sice špatné, ale ještě to není tak zlé. Protože když to máš takhle, tak vidíš že se lže, něco pro to děláš, aby tě netlačilo svědomí. To znamená, že se ještě na něco jako svědomí odvoláváš. Podle mě lidi prostě přijali kulturu lhaní a vůbec je nepřekvapuje. Nějak říkají, že se jim nelíbí, že všichni lžou, ale sami se za pravdu nebijí. Podle mě ne proto, že by se nechtěli zapojit, ale proto, že jim přijde, že to vůbec nemá cenu, že se nic nezmění, ti nahoře stejně budou vždycky lhát a tak to bylo a bude.

Ona 2: Ale když si tohle budeme myslet a necháme si to líbit, tak to tak opravdu bude. Hlavně lidi absolutně oddělují politiku od sebe, že je to něco, co my nemůžeme ovlivnit a politici jsou zloději a my s tím nemůžeme nic dělat. Ano, někteří jsou. Ale kdyby se těm lidem, co nadávají, naskytla příležitost ke zlodějině, jakou mají politici, byli by tak morálně silní, aby jí odolali?!

Ona 1: Problém je, že v tomhle si lidi dneska fakt nevidí do huby. Kultura lhaní, stav naší politické scény… to podle mě není náš úkol řešit. Říká se, že naše generace se zříká zodpovědnosti. Ale tohle není věc našich vrstevníků. Ale těch starších. Nám nepřísluší se tomu postavit. Tohle je jejich boj. My jsme v tomhle písklata. Nám Babiš nepřísluší, přestože mnoho z nás by si to s ním rádo vyřídilo. To je ale věc lidí, kteří jsou o 15, 20, 25 let starší. Věc Zeman, věc Babiš. Ale oni mlčí, protože mají výčitky. Podíleli na tom, jak se doba utvořila. Proto si nemyslím, že to je naše věc k řešení. 

Ona 2: S tím, že by ty věci měli vyřešit starší, s tím v podstatě souhlasím. Jen si nemyslím, že to jde věkově ještě výš. Že hlavní těžiště toho řešení by mělo dneska spočívat na našich rodičích. Protože tito lidé, Zeman či Bureš, jsou starší. Oni sbírali moc v době, když naši rodiče byli v tom nejproduktivnějším věku. To, co je tu teď, je dědictvím nejen komunismu, ale i 90. let, kdy Babiš vybudoval největší firmu, jejíž peníze mu nakonec umožnily dostat se tam, kde je. Naši rodiče a lidi v jejich věku byli tehdy ti, kdo v tom žili. A to, co je dnes, je dědictvím těchto let. Máš pravdu v tom, že naše generace by to tolik řešit neměla (tedy měla, ale mnohem víc ti starší). A to i proto, že my rozumíme světu, který je okolo nás teď, tehdy jsem byla malé děcko a tehdejší situaci neznám osobně. Ale starší ji znají a to ne třeba ti, kterým bylo v 90. 15 let, ti z toho taky ještě neměli rozum, ale ti starší. Mladý lidi jako my ANO nevolí. Myslím si, že ho volí právě ti starší. A na těch by pak mělo spočívat těžiště toho řešení. 

Ona 1: Hlavně oni si mají uzavřít účty... My to možná můžeme udělat za ně. Ale oni budou mít potom něco neuzavřeného. Něco v sobě, co je tady do teď, co ničí naši společnost. Něco jako, když naši prarodiče stále volí komunisty, a opakují, že za nich bylo blaze. Nikdy neměli příležitost vyrovnat se pořádně s tím, co se stalo. Nikdy nedostali příležitost sebereflexe. Stydí se, a zároveň mají potřebu se hájit. A zároveň je pro ně těžké si připustit, že je nechceme soudit. To nám nepřísluší. My jsme tam nebyli. Proto by naši starší předchůdci měli zareagovat. Teď, než bude pozdě, a vývoj vezmeme do rukou my. Neboť potom bude hrozit, že v dalších generacích bude stále trochu hniloby. Každá doba má svoje hrdiny, svoje zrádce, svoje škůdce. A každá doba se s tím musí nějak vyrovnat. Ne to přenášet na tu mladší. Takže, ať zkusí myslet na to, že než problémy odsouvat, že to za ně vyřeší další, tak se je zkusit vyřešit. A zanechat svět o trochu lepší. Pro ty, co přijdou po nich. A pokud je to moc vzdálený svět, tak alespoň jejich děti. Říká se o nás, že se nesnažíme. Že se neumíme rozhodovat, že neuznáváme hodnoty a autority… Pokud odsunu otázku, kde a kdo jsou ty autority, které bychom měli uznávat, tak bych se jich zeptala, a co vy? My jsme ti, kdo stojí na hranicích a pomáhají uprchlíkům, my jsme Ti, co věnují dobrovolně čas a úsilí na pomoc problémům, které stát neřeší, my jsme ti, co přichází s novými projekty, jak zapojit lidi do veřejného prostoru, my jsme ti, kdo … A kde jsou oni? 

Ona 2: Jenže to je právě zase složité, protože přesně tihle lidi jsou navyklí na to držet hubu a krok, jak to zažili v komunismu. A jsme zas zpátky u toho. Ještě mě k tomu napadá jeden postřeh. Vadí mi, jak lidé neustále říkají, jak je život a svět na nic. Strašně mi vadí, jak se pořád na všechno nadává, ale úplně všude a ve všech rodinách. Nikdo nemá žádné relevantní informace, ale všichni všemu rozumí a všechno je pořád hrozný a jako ty vůbec chceš mít děti a vychovávat je pro ten hnusný svět co bude?! Mě to hrozně trápí. Protože já si nemyslím, že svět bude hrozný a taky, že se lidé mají špatně. Jsou nejbohatší, co kdy byli. Mají možnost ovlivňovat situaci tam, kde žijí. Nejsme jako v Rusku, Maďarsku, dneska už i Polsku...tu politickou situaci jsme si zavinili sami. Ale pořád to nejsou politici, kteří by se rozhodli radikálně omezit naše svobody jako třeba Orbán. Ale lidi remcají víc a víc. V práci se kamarád někoho zeptal, jak se má a on mu odpověděl: No, co ti budu povídat. Kde jsou ty doby, kdy to stálo za h....

0
Vytisknout
1464

Diskuse

Obsah vydání | 1. 4. 2016