Vnitřní dialog generace Y

#Správnávejška

14. 4. 2016 / Aneta Adámková

čas čtení 3 minuty

Ona 1: Tak co, už jsi konečně podala tu přihlášku na vejšku? 

Ona2: Podala jsem jich asi 5, tak počkám, kam mě vezmou. 

Ona1: A na kterou chceš nejvíc?

Ona 2: To je mi docela jedno. Říkám, že čekám kam mě vezmou. Táta chtěl abych se hlásila na práva, matka na medicínu, děda říkal že jediné kam mě vezmou je teologickou, a já bych chtěla na FAMU. Tam ale nemám šanci se dostat. Pro jistotu se hlásím i na Peďák. Ne že bych chtěla být učitelka, ale pokud mě tam vezmou, tak tam půjdu. 

Ona 1: Teologickou? To jako z Tebe bude farářka? 

Ona 2: Ne, to je husitská teologická. Sociální práce. Prý tam berou každého. 

Ona 1: Je to pitomé no, když já se hlásila, tak jsem také absolutně netušila. Spíše jsem použila takovou vylučovací metodu.   

Ona 2: Jeden kuk od nás se přihlásil i na MatFyz. Že také berou každého, a až v průběhu roku vyhazují. Alespoň neztratí pro teď status studenta. A příští rok se když tak přihlásí na něco jiného. 

Ona 1: Tak na MatFyz bych se nehlásila ani náhodou. Pobývat chvilku mezi Matfyzákama by mě mohlo poznamenat navždy. 

Ona 2: Jako mně je to jedno. Teď se snad někam dostanu, a pokud mě to nebude bavit, tak to příští rok zkusím někam jinam. Když se nikam nedostanu, tak mi rodiče slíbili, že mi přispějí na soukromou. Na ty se dá hlásit i později. Přijímačky tolik neřeší, hlavně že platíš. 

Ona 1: Vždyť na soukromé vejšky chodí akorát blbci, kteří se nedostali nikam jinam, ne? 

Ona 2: No právě. Ale tak rozhodně nechci být jediná ze třídy, která se nikam nedostane. Jen si to představ. Všichni si budou vykládat historky z nové školy, a já budu vyprávět o tom, jak dělám servírku v baru? 

Ona 1: Tak bys nemusela být servírka. Mohla bys třeba někam odjet, nebo si najít zajímavější práci. 

Ona 2: To jsem také přemýšlela, zda bych třeba nezkusila Anglii. Jenže anglicky umím prd. Starat se o děti mě také nebaví, ale tak to bych nějaký čas vydržela. Přeci jen, to by lidi ze střední nemohli říct ani slovo.   

Ona 1: Přesně! By spíše záviděli. Oni budou muset dělat páce do školy, a ty si pěkně budeš vysedávat s Brity po hospodách. 

Ona 2: Tak pojedeme spolu! To bude sranda, představ si nás dvě v Londýně. 

Ona 1: Mě by naši nepustili, se o mě bojí. 

Ona 2: Vždyť už je ti 19 let, ti nemají co říkat. 

Ona 1: Já vím, jenže znáš ty řeči, dokud s námi bydlíš … 

Ona 2: Tak ti alespoň pošlu čumkartu. 

Ona 1: To fakt jako vážně pojedeš? 

Ona 2: Hele říkám, pokud se nedostanu ani na jednu školu, tak tady rozhodně nezůstanu. Přesvědč rodiče a pojeď taky. 

Ona 1: To nejde, oni prostě chtějí abych šla na vejšku. A mně je to jedno. Alespoň budu mít status studenta, a nebudu muset ještě makat. Stejně nevím, co bych dělala...

0
Vytisknout
9519

Diskuse

Obsah vydání | 15. 4. 2016