Bodláky Václava Duška

Vichry, víry a viry

14. 4. 2016 / Václav Dušek

V krasohledu nádhera. Prófa po třetím březňáku pravil: Vir mamonu a chamtivosti, braši, ulejvání peněz do zprofanované ciziny, jest hezký koníček. Víry k němu netřeba, ba ani kachního žaludku. Vir ješitnosti, tuposti a bezbřehé nadutosti máte v přímém přenosu - sláva zpravodajství, stane se a bývá jaksi na šíbr! Poslanec bojuje s prohnilou policií a straší okolí poslaneckou imunitou. U kanónu stál a pořád ládoval. Fackovač připomíná zastydlého puberťáka, který v dinosouřích letech vykřikoval, že jeho fotr svlíkne esenbáky z uniforem raz dva, jestli nezalezou do fízláckého krtince a nebudou kušovat! Nu, bijec hospodský potěšil prófu příspěvkem, že poslanec je zřícenina chráněna památkovým úřadem, a zbourat ji mohlo by vést k fatálním dopadům. Na to si připijme, hlaholil prófa - skončí v politickém odpadu i bez výprasku. Pošleme ho do detenčního hotelu, aby nenakazil mládež, beztak u něho propukla choroba Jájismu. Zbojník nám tam vyhasne, věšení bulíků na nos ukončeno. Obnova nuceného výseku na obzoru - prozatím hovězího. Šťoural mistr truhlář povídá: Chlapi, včera jsem sledoval zábavný pořad a pivní Maruška tam povídala, že jich klidně deset vyžahne - ale zase chyba! Prý točených.

Šťoural mistr truhlář povídá: Chlapi, včera jsem sledoval zábavný pořad a pivní Maruška tam povídala, že jich klidně deset vyžahne - ale zase chyba! Prý točených. Pivo se netočí, ale čepuje. Mordsetsakra! Točí se klikou! Po přípitku odešel rozumář škrtit nevinného, jak pravidelně hlásil, musel-li opustit pivní společnost.

Víra není vir. Víra virem je, říkají někteří, a dodávají, že jedovatým. Jiní zavile oponují. Není nad víru a bozi se musí uctívat. Rozfofrovaný myšlenkový kapitál zmizel v nenávratnu. Myšlenky jsou špatně financovány - a čistá myšlenka jest zdarma.

Kvákal z poslanecké lavice, levice pravice - vsjo rovno, vstává v ranním rozbřesku, pokleká u okna, ruce sepjaty, žadoní: Dej pane, abych vydržel do švestek. Práce mě baví, politické třenice mi vyhovují, řídit lid jakbysmet a defenestrace se nebojím.

Viry středomořské, oceánské. Hybatelé národy - známými pokornými marody. Političtí tvůrci pahodnot opuštěni lidem. Dojemná starost o člověka a vývoj země rudých makovic. Máme paměť, nikdy se nevrátí sladké nic nedělání v partajních kanclíkách, nebudou se kuchtit ideologické omáčky, zakyslé bramboračky. Opravdu?

Víme, všeho do času. Stud a pokora? Slabost, navštivte doktora. Samochvála smrdí, provozuje-li ji sluha boží, či nevěřící spodina, špatná volba vrátit nelze. Šíbři, lháři, kanóni a smečka voříšků poškodila revoluci - čistota, nahota; chrabří pašáci, profláklí mezuláni, falešní hráči, skladatelé uzmutých not, nu, parta vskutku revoluční a hodna roztočit kola novověku.

Dotočeno, sečteno, a nyní se divte, jak umíme plout divokými politickými proudy. Zbavíme se nuzných vykladačů pravdy a lásky napadené virem posměchu a hlouposti. Poctiví jsou i dneska odstrčeni. Druzí v nové nablýskané partaji šilhají po řádech a metálech, spásu nacházejí v bengálech - co se vaří, dovaří se, a kdo umí, umí, druhý nakysle čumí.

Pravil nejvyšší, že novináři vidí stále nedostatky a mělo by se jim ubrat kus hřiště - no vida, virem zasažen, víry zbaven. Ve víru hradní vášně, pracovitý jako doktor Grünstein, neví si rady s diagnózou, předepíše duchovní klystýr. Hradní pacholátko mu ke všemu poradí, že trpělivost i růže přináší.

Politické vichry přinášejí víry a viry. Lidová kola a škola. Imunitní šarapatičkové a hnipýrdové se šponují ke hvězdám. Juž, aby vám spadl hřebínek, ovádi. Raději volit, než zírat na pukavce různých druhů, co si pletou funkci s doživotní sinekurou, viďte pane doktore práv plzeňských? Kolik dvanáctek jste šoupl s pedagogy, aby vám vydali za nimravý nevyvedený pokus obhajoby doktorské osvědčení - ano může se vrtat v právech. Být pro mne za mne i doktorem pohmožděného práva, ale nepouštět partyzána do soudních síní ani předsíní musí být trvalým příkazem. Děkujeme, odcházíme. Nebojte, pouze straší - teplé hnízdo se neopouští.

Tak už máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela. Pravicoví matadoři vyškolení na známé všeznalé ambasádě, kde dnes známe pozítří, levicoví šlechtici bez levicových názorů, středoví soukmenovci, party, které se zmocnily vlády nad touto zemí a zaostalým lidem - nositelé viru s kořínku šanklapanýzu od čerta Belínka, odejděte daleko a nevracejte se! A vezměte si sebou vysmáté státní úředníky!

Víra k zapamatování, holoubci. Politická lež není lží, ale diplomatickou kličkou pro časy budoucí. Státní bojaři, vydatní ohaři, mrzcí hrobaři. Honitba rozlehlá. Zahraniční ministři, rozumy si bystří v neúnavných debatách, co by bylo, kdyby bylo - nebylo, bude! Ministři se tváří románově, jdou si po krku. Mají příkazy, doporučení, nařízení - takže dialog můžeme vést, k cíli ale daleko.

Fotíme se s arabským zástupcem lidu Allahova, kdepak, tihle fotoreportéři jsou mor. Novinářská holota nám nejde k duhu! Zbavte nás zavirovaných parazitů a bude nám všem královsky, bohovsky.

Prófa říkává po šestém: před Bohem jsem si všichni rovni, kverulanti - jasně, On do hospody nezajde jak je rok dlouhý. Má nás plný zuby a jeho kluk jakbysmet. Virů máme miliony, taktak - víru v sobě nemáme, taktak - k čemu ona pomůže? Běžte a přemýšlejte, vyptávejte se a nevzdávejte život, dokud není pozdě a na semaforu nemáte červenou.

V krasohledu prý tma tmoucí, milí brouci. Žít a nenechat se strašit, malý, ale hezký cíl. Hezké dny, vesmírná drobotino.

0
Vytisknout
1242

Diskuse

Obsah vydání | 15. 4. 2016