Do jaké míry je Izrael namočen do rwandské genocidy?

15. 4. 2016 / Daniel Veselý

Důvodné podezření, že izraelská vláda v roce 1994 ve velkém zasílala zbraně do občanskou válkou, potažmo genocidním běsněním zmítané Rwandy, by podle mého mínění mělo vévodit headlinům západních sdělovacích prostředků. Kdyby šlo o Rusko, Čínu nebo další „darebácké státy“, bylo by to jaksi v rámci západního bontonu. Neděje se tak, jelikož Izrael měl vždy poněkud výsadní postavení, a to i přes sílící kritiku ze strany řady vládních i nevládních institucí po celé Evropě. Taktéž skutečnost, že Židé a předkové mnoha Izraelců byli vystaveni jedné z nejhorších genocid v historii, automaticky Izrael nezbavuje jakéhokoliv podílu na masových zvěrstvech, jež by se daly označit za genocidu. Avšak vlády jednotlivých států ve světové aréně nejednají altruisticky, mnohdy se dopouštějí děsivých zločinů, nehledíce na to, že obyvatelstvo, jimž vládnou, kdysi neuvěřitelně trpělo rukou někoho úplně jiného.

Tuto ožehavou informaci zveřejnil nejprve kontroverzní izraelský server The Times of Israel ZDE, ale posléze i liberální izraelský deník Haaretz ZDE a britský list The Independent ZDE. Není se tudíž nutno obávat, že pracujeme s nějakým antisemitsky vyhroceným hoaxem.

Před dvěma lety poslali profesor Yair Auron a obhájce Eitay Mack v rámci zákona o svobodném přístupu k informacím žádost na izraelské ministerstvo obrany, aby zveřejnilo údaje o exportu všech zbraní do Rwandy v letech 1990 až 1995. Některé z těchto v Izraeli vyrobených zbraní, příkladně střely ráže 5.56 milimetrů, pušky a granáty, byly údajně použity při genocidní mašinérii. Jen připomínám, že v průběhu sto dnů trvající rwandské genocidy bylo zavražděno 800 tisíc až milión osob, různí se ovšem údaje o tom, kolik bylo usmrceno Tutsiů a kolik Hutuů, tedy příslušníků dvou největších etnik žijících ve Rwandě.

Auronova a Mackova žádost byla nejdříve zamítnuta izraelským ministerstvem obrany, později oblastním soudem v Tel Avivu s tím, že by zveřejnění požadovaných údajů poškodilo státní bezpečnost a mezinárodní vztahy. Kauza se dostala až před Nejvyšší soud. Izraelský Nejvyšší soud nicméně na začátku tohoto týdne rozhodl, že choulostivé informace o prodeji izraelských zbraní do Rwandy během genocidy zůstanou před veřejnosti utajeny. Nejvyšší soud toto rozhodnutí odůvodnil tím, že ačkoliv má veřejnost právo být s těmito informacemi seznámena, převažují bezpečnostní rizika a zahraničněpolitické zájmy Izraele.

Mack na rozhodnutí Nejvyššího soudu reagoval, že je chybné a amorální. „Stát Izrael na tom může jen tratit,“ konstatoval. Izraelský advokát se v minulosti v rámci zákona o svobodném přístupu k informacím domáhal zveřejnění údajů o prodeji izraelských zbraní do konfliktních oblastí, včetně Bosny, Chile, Ugandy a Guatemaly. Mack rovněž spolupracoval s poslankyní Knesetu za levicovou stranu Meretz Tamarou Zandbergovou na tom, aby bylo zabráněno vývozu izraelských zbraní do Jižního Súdánu.

Opět je na místě zdůraznit, že aktivity jakýchkoliv vlád či mocenských aparátů, zejména pokud se tyto podílejí na lokálních nebo světových konfliktech exportem zbraní a dalšího vojenského materiálu, by měly být naprosto transparentní. Jak demokratické, tak nedemokratické režimy se přirozeně brání tomu, aby vyšly najevo nepříjemné, ba přímo skandální informace, nicméně v tomto ohledu by mělo platit ono příslovečné „padni komu padni“.

Již v minulosti se ukázalo, že izraelské vlády se prodejem zbraní či vojenskou podporou obecně zapletly s genocidními režimy panujícími v Argentině, kde v letech 1976 až 1983 vládla neonacistická junta (sic!) ZDE, a v Guatemale ZDE. I proto je důležité, aby se obyčejní Izraelci a Rwanďané dozvěděli, do jaké míry je Izrael namočen do rwandské genocidy.

0
Vytisknout
2181

Diskuse

Obsah vydání | 19. 4. 2016