K 22. výročí genocidy v Rwandě
7. 4. 2016 / Marek Jandák
Francouzská republika je známá svými „zákony paměti“, které se týkají mimo jiné popírání nejzávažnějších aktů masového násilí. Francouzský stát kriminalizuje popírání holocaustu a uznává arménskou genocidu. Z triády kanonických příkladů genocid 20. století chybí jen Rwanda. Není to zapříčiněno tím, že by byla pro Francii vzdálená a nedůležitá, ale tím, že ve stejné době, kdy se vedly vášnivé debaty o nepřípustnosti popírání holocaustu i kdyby jen na samém výstředním okraji francouzské společnosti, Paříž ještě čtvrt roku po zahájení masivní vyhlazovací kampaně ve Rwandě podporovala vládu za tyto zločiny odpovědnou. Francie se nedokázala s touto temnou minulostí vyrovnat a po desetiletí má velmi napjaté vztahy s rwandskou vládou a odmítá otevřeně přiznat svůj podíl zodpovědnosti. Francouzská politika paměti se tak stává politikou sebestřednou bez univerzálního morálního významu, protože se soustředí na zločiny „druhých“, aniž by dokázala zabránit novým či vyrovnat se se starými „vlastními“ zločiny.
Rwanda se po odchodu Belgičanů dostala do gravitačního pole francouzské post-koloniální velmocenské politiky v Africe, kde noví partneři stavěli na předešlých jazykových kontinuitách. V období po druhé světové válce utrpěla tradiční francouzská imperiální moc devastující porážky v Indočíně, severní Africe a Levantě. Již od konce éry Napoleona hrála Franci ve velké imperiální hře druhé housle za Velkou Británií. V druhé polovině 20. století se z Francie již jasně stala mocnost druhého řádu, která jen obtížně bránila své kulturní a ekonomické pozice především proti dynamicky se rozpínajícímu anglosaskému světu.
Největší baštou frankofonie se staly právě země západní a střední Afriky. Prestiž a byznys tmelily pouta. Rwanda byla v toto kontextu vnímána jako výspa frankofonie vedle anglosaské Ugandy a Tanzánie. (2) K nové eskalaci konfliktu mezi Hutui a Tutsii došlo v roce 1990, kdy zahájila RPF složená především z vyhnanců z roku 1959 do Ugandy invazi do Rwandy. Stále vládnoucího Habyarimana podporovala ve válce Francie pod vedením socialistického prezidenta Mitterranda a to včetně přímé vojenské asistence. RPF však poražena nebyla a proti Habyarimanovi vzrůstala opozice i uvnitř Rwandy. Vedení RPF tehdy převzal budoucí rwandský prezident Paul Kagame. Podle experta na francouzskou roli ve Rwandě, Andrewa Wallise, by bez francouzské asistence vládě převzala RPF moc již v roce 1993, ne-li dříve. (3) Pokus o mírové urovnání konfliktu vedl k dohodě mezi RPF, Habyarimanou a zástupci opozice podepsanou v tanzánské Arushe, která zahrnovala příměří, zřízení široké přechodné vlády a nakonec sloučení obou bojujících stran do nové rwandské armády. Na plnění dohod měl dohlížet mírový sbor UNAMIR pod vojenským velením kanadského generála Roméa Dallaira.
Genocida Tutsisů a umírněných Hutuů začala po nevyjasněném sestřelení letadla s prezidentem Habyarimanou a s jeho burundským protějškem na palubě. Moci se chopili extremisté v čele s kapitánem Bagosorou, kteří za pomoci prezidentské gardy a zejména milic Interahamwe začali podle předem připravených seznamů vraždit nejdříve hutuské umírněné politiky a posléze masově všechny Tutsie.
Vraždění si vyžádalo přibližně 800 tisíc obětí a ukončilo jej až vítězství RPF v občanské válce a útěk pachatelů genocidy a velké části hutuské populace do sousedního Zairu (později DRK). (4)
Francie během občanské války (1990 – 1994) podporovala prezidenta Habyarimanu a jeho Hutui dominovaný režim a posléze i pachatele genocidy, protože představovali garanci udržení země uvnitř frankofonie, zatímco RPF byla tvořena převážně tutsijskými exulanty navrátivšími se z anglofonní Ugandy, jež byli vnímáni jako hrozba případné expanze anglosaského vlivu. Během genocidy Francie a Belgie vyslaly své vojáky „na otočku“ k evakuaci cizinců. Francie nadále poskytovala hutuským extremistům podporu ve formě finanční podpory a zásilek vojenského materiálu.
Ještě na samém konci dubna při jednání Rady bezpečnosti OSN o českém návrhu předsednického prohlášení odsuzujícího probíhající genocidu Tutsiů francouzský velvyslanec trval na tom, že vraždění bylo vzájemné a vina leží na obou stranách. (5) 22. června 1994, samém konci genocidy, kdy již RPF nezadržitelně postupovala k vítězství, Francie v Radě bezpečnosti vyjednala mandát OSN pro Operaci Turquoise, jež měla dočasně zřídit humanitární zónu na většině malého území dosud ovládaném vládními silami odpovědnými za genocidu. Tato operace je velmi kontroverzní kvůli neozbrojení vraždících milic, které ve své „práci“ částečně pokračovali i na území kontrolovaném Francouzi nebo kvůli pokračování vysílání známého rádia podněcujícího k zabíjení. (6)
V kontrastu s francouzskou zainteresovaností v regionu neměla Velká Británie žádné výrazné zájmy. V Radě bezpečnosti se pro aktivní přístup k odsouzení a zastavení probíhající genocidy vyslovovaly především země nepatřící ani mezi velmoci, ani do „skupiny neangažovaných zemí“, tedy Novým Zéland, Česká republika, Španělsko a Argentina. Velká Británie se víceméně držela linie Spojených států, která spočívala pasivním odsuzování násilí a odmítání slova „genocida“, které by vynucovalo akci, které se velmoci snažili vystříhat. Tehdejší český velvyslanec při Radě bezpečnosti, Karel Kovanda to to vzpomíná: Měl jsem pocit, jako by Rada bezpečnosti ztratila kormidelníka. Intelektuálním lídrem Rady, člověkem, který obvykle viděl minimálně za roh, byl britský velvyslanec Sir David Hannay. Ten však tentokrát vařil z vody, z Londýna nedostával prakticky žádné instrukce (Velká Británie byla jednou z mála mocností, která ve Rwandě až do srpna 1994 nikdy neměla velvyslanectví) a nechával se ovlivňovat diplomacií francouzskou. (7)
Vztahy mezi Francií a Rwandou, kterou nyní vedla většinově tutsijská RPF v čele s Paulem Kagamem, byly po desetiletí velmi napjaté. I ve Francii samotné se rozvířila debata o spoluvině země ne genocidě, například francouzský premiér Edouard Balladur z doby zločinu musel po sérii článků v konzervativním francouzském listu Le Figaro v roce 1998 čelit obviněním z nepřímého podílu na vraždění během parlamentního vyšetřování, ta však popřel. Podle Balladura se neměla Francie za co stydět, protože pomohla zachránit stovky tisíc Hutuů před odvetou ze strany Tutsiů, čímž narážel operaci Turquoise. (8) Diplomatické napětí mezi oběma zeměmi se dále stupňovalo. Francie obviňovala Rwandu z podpory rebelů a přímého nasazení rwandské armády v brutální a velmi tragické sérii konfliktů v sousedním Kongu, které si vyžádaly 4 - 7 milionů lidských životů. (9) Francie naopak čelila obviněním rwandského prezidenta Kagameho, že skrývá přibližně stovku lidí, po kterých rwandští žalobci pátrají v souvislosti se zločiny spáchaných během genocidy. (10)
Otázkou, která nakonec vedla k rozpadu rwandsko-francouzských vztahů, se stalo obvinění vedení RPF i samotného Kagameho, že v roce 1994 nechali sestřelit letadlo prezidenta Habyarimany, po jehož vraždě se rozběhla genocida. Incident doposud nebyl uspokojivě vyšetřen, nicméně RPF, Kagame i velká část dalších pozorovatelů považují za původce útoku hutuské extremisty hledající záminku pro převzetí moci a rozpoutání genocidy. (11) Francie je však opačného názoru.
V listopadu 2006 vydal francouzský soudce zejména na základě svědectví Abdula Ruzibiza, bývalého člena RPF, ve věci sestřelení prezidentského letadla mezinárodní zatykač na devět Kagameho blízkých spolupracovníků a jeho samotného uchránila před zatykačem pouze imunita hlavy státu. (12) Následně v Kigali proběhla vládou RPF organizovaná demonstrace proti Francii, jíž se zúčastnilo 25 tisíc lidí. Dalšího dne přerušila Rwanda diplomatické styky s Francií s odůvodněním, že „úmyslem Francie je rozbít naši vládu a my nemáme zapotřebí udržovat jakékoli styky s nepřátelskou zemí.“ Francouzské ministerstvo zahraničí vyjádřilo „lítost“ a zdůraznilo, že rozhodnutí o zatykačích vynesl nezávislý soud. (13) Kvůli těmto zatykačům nebyli schopni vysocí představitelé Rwandy včetně například náčelníka generálního štábu cestovat do zahraničí. Případ nakonec skončil u Mezinárodního soudního dvora. (14) Žurnalista BBC, Mark Doyle, považoval za jediné překvapení na přerušení rwandsko-francouzských vztahů, „že k němu nedošlo dřív.“ (15)
Měsíc nato, v prosinci 2006, Rwanda začala usilovat o členství v Commonwealthu. V té době z 53 členů organizace pouze Mosambik neměl ve své minulosti koloniální vazby na Velkou Británii. (16) Mezitím se prohlubovalo napětí mezi Francií a Rwandou. Francie čelila stále lépe dokumentovaným obviněním z podpory pachatelů genocidy a výcviku vraždících milic a z toho, že během operace Turquoise její vojáci nezakročili proti zátarasům, na nichž byli masakrováni Tutsiové i někteří Hutuové bez dokladů. (17) Jediný výraznější pokus o uvolnění napětí podnikl francouzský ministr zahraničí, několikanásobný ministr zdravotnictví a spoluzakladatel Lékařů bez hranic, Bernard Kouchner, který dokonce v době genocidy v zemi krátce pobýval. Kouchner ve Rwandě uctil památku obětí genocidy; popřel sice vinu Francie na genocidě, avšak přiznal, že byly učiněny „politické chyby“. Kagame navzdory sporům mezi oběma zeměmi stále považoval Kouchnera za „dobrého přítele“. (18)
Samotnému přistoupení Rwandy do Commonwealthu předcházel skokový přestup vzdělávacího systému Rwandy z francouzštiny, která měla v zemi staletou tradici, na angličtinu. Deník France 24 informoval o záležitosti poměrně obšírně, soustředil se na praktické problémy učitel a žáků ve školách spojené s jazykovým přechodem, přičemž hlavním argumentem zaznívajícím pro jazykovou změnu byly ekonomické výhody z ní vyplývající a prolomení dosavadní izolace po roztržce s Francií. Deník vypíchl i roli Velké Británie diplomatiky profitující z rwandsko-francouzské roztržky. „Je těžké nevidět potěšení na straně britské vlády, která momentálně podporuje Rwandu částkou odpovídající 70 milionům eur ročně, jak vítá zemi v Commonwealthu.“ (19) BBC zaujala poměrně smířlivý tón, když vedle ztráty Rwandy pro frankofonii zmiňovala i nedávné rozhodnutí Ghany, anglofonního ostrova uprostřed frankofonie v západní Africe, posílit roli francouzštiny ve vědě a vzdělání. Podle BBC francouzština tak zdaleka nebyla v Africe „vymýcena“. Nicméně britský deník jasně spatřoval důvod konverze Rwandy v komplicitě Francie během genocidy. (20) France 24 se vrátila k tématu v roce 2014, kdy přes jasnou dominancí angličtiny francouzština zažila jistý comeback kvůli její stále nezmenšené roli, jíž hraje při styku mezi Rwandou a jejími západními sousedy. Rwandská vláda prý dokonce uvažovala o znovuzavedení francouzštiny na základních školách v roce 2016. (21)
K samotnému vstupu Rwandy do Commonwealthu došlo v listopadu 2008. Zpravodajství BBC, které se do té doby soustředilo na témata genocidy, úspěšného rozvoje země a jejích vztahů s Francii, se začalo v návaznosti na výtky představitelů Commonwealthu vůči Rwandě soustředit na otázku lidských práv a svobody slova v zemi. (22) Jeden ze článků BBC věnovaných této problematice shrnuje, že Rwanda se za poledních 15 let těší zasloužené reputaci v oblasti bezpečnosti, rozvoje a nízké míry korupce, „ale lidskoprávní organizace nabízejí pochmurný obraz.“ Mezi zásadní problémy země podle BBC patřil nedostatek politické svobody a zastrašování novinářů. (23)
Se vstupem Rwandy do Společenství národů časově kolidovala také normalizace vztahů s Francií, o níž mimo jiných usiloval také francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner. K omluvě, kterou požadovala například největší skupina sdružující přeživší genocidy „Ibuka“, se však Francie na rozdíl od Belgie, Spojených Států nebo Kofiho Annana neodhodlala. (24) Francouzský prezident Nicolas Sarkozy pokračoval ve smířlivém duchu oficiální návštěvou Rwandy již v únoru 2010, tedy pouhé tři měsíce po normalizaci vztahů. Sarkozy přiznal politické chyby, operace Turquoise udělala podle něho „příliš málo a příliš pozdě“, nicméně k přímé omluvě za podporu genocidního režimu opět nedošlo. (25)
Normalizace vztahů však zdaleka neuvolnila napětí mezi oběma státy. Rwanda se stala terčem kritiky deníku France 24 například v souvislosti s uniklou interní zprávou OSN, která označuje akce vedené rwandskou armádou a místními rebely vůči Hutuům v Demokratické republice Kongo za genocidu, což pobouřilo Paula Kagameho a RPF, jež se naopak prezentují jako bojovníci proti genocidě. (26) Rwanda a Uganda byly v pozdějších letech obviněny z podpory konžské povstalecké skupiny M25, která využívá dětské vojáky, a podílu na loupení konžských přírodních zdrojů. (27) Medializován byl také případ zatčení rwandské opoziční vůdkyně kvůli údajnému popírání genocidy z roku 1994. (28)
Z druhé strany pokračovala kontroverze okolo vydávání osob podezřelých z podílu na genocidě žijících ve Francii k soudnímu stíhání do Rwandy. V tomto směru bylo dosaženo jen malých pokroků, protože francouzské soudy zpravidla odmítaly Rwanďany vydat, protože zločin genocidy nebyl v době spáchání činů součástí rwandského trestního práva. (29)
Nová diplomatická krize mezi Francií a Rwandou byla rozpoután během vzpomínkových akcí k 20. výročí genocidy, které sledoval celý svět. Prezident Kagame znovu obvinil v předvečer výročí Francii z komplicity při genocidě, načež se francouzští zástupci stáhli z pietních akcí v Kigali. (30) V tomto kontextu publikoval deník France 24 rozhovor s bývalým francouzským kapitánem Guillaumem Ancelem, který se účastnil operace Turquoise. Ancel otevřeně zpochybnil francouzskou oficiální verzi a uvedl, že Francie podporovala tzv. „přechodnou vládu“ zodpovědnou za genocidu ještě čtvrt roku po vypuknutí násilí prostřednictvím dodávek zbraní a finanční podpory, jež zahrnovala i krytí platů příslušníků rwandské armády kontrolované přechodnou vládou. (31)
Přesně o rok později, v dubnu 2015, podnikl François Hollande vstřícné gesto, když nechal odtajnit francouzské dokumenty týkající se Rwandy z let 1990 - 1995. Otázka míry francouzské podpory pachatelům genocidy a případného převzetí zodpovědnosti zůstává nadále otevřenou. Naposledy se tato otázka dostala do médií v únoru 2016 při slyšení s generálem ve výslužbě Jean-Claude Lafourcade ohledně údajné spolupráce francouzských jednotek s hutuskými extremisty během operace Turquoise na konci genocidy. Ten jakoukoli pomoc pachatelům ve formě zásilek zbraní i jiné rozhodně popřel. (32)
1. Srov. FIALA, Vlastimil – TOBOLKA, Radim – ZÁHOŘÍK, Jan, Politické stranictví ve střední Africe: Konžská republika, Rwanda, Burundi, Demokratická republika Kongo a Středoafrická republika, Iuridicum Olomoucense, Olomouc 2012.
2. WALLIS, Andrew, Silent Accomplice, I.B. Tauris, London 2006, s. 8 – 13.
3. Tamtéž, s. 209.
4. Srov. DALLAIRE, Roméo, Shake Hands with the Devil, Arrow, London 2003.
5. KOVANDA, Karel, „Česká republika v Radě bezpečnosti OSN: Genocida ve Rwandě, 1994“, Mezinárodní vztahy, 3/2004, s. 51 – 52, 55 – 58.
6. Srov. WALLIS, Andrew, Silent Accomplice, I.B. Tauris, London 2006, s. 122 – 145. DALLAIRE, Rómeo, Shake Hands with the Devil, Arrow, London 2003, s. 421 – 460.
7. KOVANDA, Karel, „Česká republika v Radě bezpečnosti OSN: Genocida ve Rwandě, 1994“, Mezinárodní vztahy, 3/2004, s. 50.
8. FRYER, Jonathan, „World: Analysis France's contentious African role“, BBC, 21. dubna 1998. 9. „Rwanda accused of DR Congo offensive“, BBC, 15. března 2002.
10. „France 'shelters guilty Rwandans' “, BBC, 5. dubna 2005.
11. „Hutus 'killed Rwanda President Juvenal Habyarimana' “, BBC, 12. ledna 2010.
12. „Rwanda denies French allegations“, BBC, 11. března 2004. „France issues Rwanda warrants“, BBC, 23 listopadu 2006.
13. „Rwanda cuts relations with France“, BBC, 24. listopadu 2006.
14. „Rwanda takes France to UN court“, BBC, 18. dubna 2007.
15. DOYLE, Mark, „Ties frayed by decades of tension“, BBC, 24. listopadu 2006.
16. „Rwanda seeks to join Commonwealth“, BBC, 21. prosince 2006.
17. „France accused in Rwanda genocide“, BBC, 5. srpna 2008.
18. „France bids to mend Rwandan ties“, BBC, 26. ledna 2008.
19. „French is dead, long live English Rwanda!“, France 24, 27. ledna 2010.
20. PLAUT, Martin, „Rwanda opts for English teaching“, BBC, 10. října 2008.
21. „French language down, but not out in Rwanda“, France 24, 27. listopadu 2014.
22. HOLMES, Georgina, „Rwanda and the Commonwealth: The Evolution of the BBC’s Institutional Narrative on the 1994 Rwandan Genocide“, The Round Table, Vol. 100, No. 416, 519 – 530, říjen 2011.
23. ROSS, Will, „What would the Commonwealth do for Rwanda?“, BBC, 27. listopadu 2009. „Rwanda becomes a member of the Commonwealth“, BBC, 29. listopadu 2009. „Rwanda admitted as the 54th Commonwealth member“, BBC, 30. listopadu 2009. Srov. JANSEN, Yakaré-Oulé, “Denying Genocide or Denying Free Speech? A Case Study of the Application of Rwanda’s Genocide Denial Laws”, Northwestern Journal of International Human Rights, Volume 12, Issue 2, jaro 2014, s. 191 – 213.
24. „Are France and Rwanda turning the page on the past?“ France 24, 30. listopadu 2009. „Paris and Kigali pledge to improve ties after diplomatic freeze“, France 24, 7. ledna 2010. „Rwanda and France restore diplomatic relations“, BBC, 30. listopadu 2009.
25. PEYRON, Julien, „ Sarkozy in Rwanda on first visit by French leader since genocide“, France 24, 25. února 2010. „Sarkozy admits French ‘mistakes’ in 1994 genocide“, France 24, 26. února 2010.
26. „Leaked UN report cites 'genocide' in DR Congo“, France 24, 27. srpna 2010.
27. „Rwanda, Uganda are arming Congo's bloody rebellion, UN says“, France 24, 18. října 2012.
28. „Opposition leader arrested on 'genocide denial' charges“, France 24, 21. dubna 2010.
29. „France blocks Rwanda extradition“, BBC, 11. prosince 2008. „French court approves extradition of Rwanda genocide suspects“, France 24, 13. listopadu 2013. „Rwanda genocide: France blocks extraditions“, BBC, 26. února 2014.
30. „Rwandan president renews claims that France aided genocide“, France 24, 5. dubna 2014.
„Rwandan president blames France at genocide commemorations“, France 24, 7. dubna 2014. „France pulls out of Rwanda genocide commemorations“, BBC, 6. dubna 2014.
31. „French presidency declassifies Rwandan genocide documents“, France 24, 8. dubna 2015. France declassifies Rwanda genocide archive“, BBC, 7. dubna 2015.
32. France claims innocence in Rwanda genocide, again, France 24, 8. února 2016.
Diskuse