Nakolik je kritika aféry Panama Papers oprávněná?

5. 4. 2016 / Daniel Veselý

V souvislosti s převratným odhalením informací o finančních operacích, jejichž prostřednictvím si v daňových rájích „ulévá“ peníze mimo jiné 140 světových politických představitelů z více než 50 zemi, se z různých stran ozývá legitimní kritika tzv. Panama Papers . Ta by se dala shrnout do několika zásadních bodů. V hledáčku západních sdělovacích prostředků, příkladně Guardianu, se v prvním sledu objevil tradiční démon Vladimir Putin nebo osoby pohybující se v blízkosti čínského a syrského prezidenta, avšak v daleko menší míře západní politicky činné osoby, především Američané – což má implikovat mediální bias. Vyrojily se rovněž pochybnosti ohledně důvěryhodnosti organizace International Consortium of Investigative Journalists (ICIJ), jež uniklé informace déle než rok zpracovávala. A v neposlední řadě se objevily názory, že neběží o zásadní kritickou reflexi globálního finančního systému jako takového, nýbrž jen jeho části.

Pravděpodobně první zásadní text o aféře Panama Papers, jenž nese titulek „Odhaleno: Dvě miliardy dolarů v daňových rájích, které vedou k Vladimiru Putinovi“, se objevil v neděli večer na stránkách britského deníku Guardian ZDE. Přestože se jméno ruského prezidenta neobjevuje v uniklých dokumentech přímo, list spekuluje o tom, že tok peněz, díky němuž si jeho přátelé na offshorových účtech přilepšovali, nemohl být realizován bez jeho „patronace“. Dále prý z uniklých materiálů vyplývá, že z těchto financí těžili členové Putinovy rodiny. To je samozřejmě zásadní obvinění, k němuž se mnozí staví skepticky a snaží se předložit argumenty (Je třeba spolehlivě dokázat, že na finanční machinace Putin sám dohlížel apod.) i domněnky, jež tato tvrzení mají vyvrátit. Tito lidé taktéž poukazují na skutečnost, že mezi odhalenými politiky figuruje málo západních činitelů, v první řadě Američanů.

Přestože lze mezi klienty tajnůstkářského průmyslu stojícího na praní peněz pod hlavičkou Panama Papers počítat rodinné členy nebo spolupracovníky západních politiků - nebo přímo je samotné: islandského premiéra Sigmundura Davida Gunnlaugsona (ten mezitím na svou funkci pod tíhou skandálních odhalení rezignoval), britského ministerského předsedy Davida Camerona, ukrajinského prezidenta Petra Porošenka, saúdskoarabského krále Salmána bin Abd al-Azíz al Saúda, pákistánského premiéra Naváze Šarífa či jihoafrického prezidenta Jacoba Zumu, je pravda, že američtí politikové zde poněkud absentují. Tento fakt nahrává jak legitimní kritice činnosti ICIJ, tak všemožným konspiračním teoriím.

Věc se samozřejmě nemá tak, že by se movití Američané vyhýbali daňovým rájům jako čert kříži, neboť podle některých odhadů v nich v roce 2014 skončilo 1,2 bilionu amerických dolarů ZDE. Novinář Danny Vinnik v článku s názvem „Panama Papers: Kde jsou Američané?“ píše, že někteří Američané mohli své bankovní účty v Mossack Fonseca jednoduše „maskovat“ další stranou. Když se bohatí Američané chtějí vyhnout svým daňovým povinnostem, dnes se na rozdíl od minulosti neobracejí na firmy působící v Panamě, ale přímo na společnosti mající sídlo na Bermudách, Kajmanských ostrovech nebo v Singapuru, pokračuje Vinnik. Značnou roli v tom hraje také skutečnost, že bohatí Američané preferují právní systém výše uvedených destinací a nadto je pro ně snazší si finanční prostředky ulít v anonymních společnostech přímo v USA. Nicméně Vinnik cituje postřeh profesora práv působícího na univerzitě v Michiganu Reuvena Avi-Yonaha, který o daňových únicích svědčil před americkým Kongresem: „Kdyby na rozdíl od úniků informací z Panamy existoval odliv informací ze Singapuru, asi bychom narazili na více daňových úniků ze Spojených států“.

Mnohým kritikům Panama Papers dále nemusí konvenovat fakt, že zatímco jen 4 procenta amerických finančních prostředků končí na offshorových účtech, v Rusku je to 52 procent a v arabských monarchiích dokonce 57 procent. A ať se nám to líbí nebo ne - západní země jsou v potírání daňových úniků efektivnější než jiné státy. Nicméně investigativci z ICIJ v rámci vyšetřování celosvětového skandálu identifikovali 211 osob majících sídlo ve Spojených státech, i když nemusí jít nutně o Američany. Tolik Danny Vinnik.

Musíme si uvědomit, že aféra s daňovými úniky je stále v plenkách a další odhalení mohou přinést konkrétní jména amerických politiků či byznysmenů. Šéfredaktor listu Süddeutsche Zeitung, jenž je jedním z hlavních mediálních kanálů přinášejícím zvěsti o Panama Papers, se v tomto ohledu nechal slyšet, že si máme počkat na další várku informací.

Není tak úplně pravda, že by odhalení Panama Papers naprosto ignorovala aktivity vrcholných amerických politiků, byť běží o spojitost nepřímou. Novináři David Sirota a Clark Mindock v International Business Times v článku „Panama Papers: Obama a Clintonová prosazovali dohodu o volném obchodu navzdory varování, že umožní praní peněz a zhorší daňové úniky“ připomínají ZDE, že několik let před současnou aférou americký prezident Barack Obama a tehdejší ministryně zahraničí USA Hillary Clintonová prosazovali administrativou prezidenta George W. Bushe navrhovanou dohodu o volném obchodu s Panamou, Kolumbií a Jižní Koreou.

Oponenti namítali, že smlouva o volném obchodu s Panamou zhorší úsilí o potírání nízké sazby z příjmu či snahy o transparentnost ohledně bankovního tajemství v této zemi, dále se pak objevily výtky, že kontroverzní pakt umožní bohatým Američanům a korporacím snadněji zakládat offshorové bankovní instituce, aby se vyhnuli daňovým povinnostem.

Namísto toho, aby si americká administrativa na panamské vládě vynutila přísnější regulace finančních operací a ostrý kurs proti zneužívání daňových rájů, zvolila si opak, konstatovali odpůrci dohody o volném obchodu, za kterou lobbovalo kupříkladu mediální impérium Rupperta Murdocha News Corporation, které v té době mělo v Panamě 136 dceřiných poboček ZDE.

Ačkoliv Sirota s Mindockem v názvu svého textu spojují amerického prezidenta Obamu a stávající kandidátku na úřad amerického prezidenta Hillary Clintonovou s aktuálním skandálem, v seznamu ICIJ tito vrcholní američtí politikové nefigurují. Nicméně je možné, že události dní příštích vrhnou více světla na americké politiky a byznysmany a jejich offshorové bankovní aktivity.

Jak už bylo výše uvedeno, kritika se nevyhnula činnosti stovek novinářů sdružených v ICIJ, kteří citlivá data o daňových únicích zpracovávali, ani západním mainstreamovým sdělovacím prostředkům, jež je publikovaly. Podle některých hlasů je UCIJ financována řadou lobbistických a zájmových skupin obecně podporujících americké zájmy ve světě, mezi něž lze počítat Ford Foundation, Carnegie Endowment, Rockefeller Family Fund, W.K. Kellogg Foundation, Open Society Foundation ZDE apod.

I z tohoto důvodu se mnozí pochybovači domnívají, že primárním cílem masivního úniku informací byli oficiální nepřátelé USA – Putin, Si Ťin-pching, Asad, nikoliv západní předáci. Tyto výtky nelze jen tak smést ze stolu, nicméně, jak již bylo napsáno, je třeba si počkat na další odhalení.

Co se západních sdělovacích prostředků týče (Guardian a Süddeutsche Zeitung), jež jako první publikovaly informace o aféře, jejich metodika podle moderátora a lidskoprávního aktivisty Craiga Murraye spočívala v publikování zpráv o reprezentantech režimů, na něž jsou uvaleny sankce OSN – tedy o představitelích Zimbabwe, Severní Koreje, Ruska, Sýrie atd. ZDE. Murray proto míní, že jde o jasný příklad mediálního zkreslení a ve svém textu odkazuje na detailní metodiku těchto sdělovacích prostředků v souvislosti s aférou.

Přestože Panama Papers skutečně neobracejí naruby globální finanční systém, je pravděpodobně předčasné hovořit o tom, že máme co do činění pouze s jeho kosmetickou kritikou. O tom ostatně svědčí i kladné reakce od proslulého whistleblowera Edwarda Snowdena, který světu odhalil nečisté praktiky amerického šmírovacího aparátu NSA. Snowden na svém twitterovém účtu k masivnímu odhalení Panama Papers napsal, že „odvaha je nakažlivá“ - s jasným odkazem na činnost dalších whistleblowerů, jež Obamova administrativa pronásleduje ZDE.

Podle Matthewa Turnera z listu Independent může globální aféra výrazně pomoci úsilí progresivního kandidáta na úřad amerického prezidenta Bernieho Sanderse k získání symbolického klíče do Bílého domu, neboť Sanders vedle hlasité kritiky nešvarů finančního systému sepsul neblahé dopady již zmíněné dohody o volném obchodu mezi Spojenými státy a Panamou ZDE. Navíc v souvislosti s celosvětovým skandálem už padla první hlava – islandského premiéra – který prostřednictvím offshore společnosti ukrýval investice v hodnotě miliónů liber. Pro každou společnost je dobrým znamením, že postihy se dotýkají i politiků ve vrcholných politických funkcích, a nejen těch v „podzámčí“.

Kritika masivních odhalení pod hlavičkou Panama Papers je samozřejmě na místě, ačkoliv je záhodno se vyhnout zjednodušujícím a ideologizujícím pohledům. Jsou-li první na ráně představitelé autokratických a diktátorských režimů, již často stojí v opozici vůči západní hegemonii, není možné je nikterak šetřit. Čas navíc ukáže, zda Panama Papers nebudou inspirovat další masivní úniky informací, které ukážou, že žádná z elit kdekoliv na světě není neprůstřelná.

0
Vytisknout
3409

Diskuse

Obsah vydání | 8. 4. 2016