Jak porazit islamofoby

18. 4. 2016 / Boris Cvek

Z různých diskusí s islamofoby jsem dospěl k závěru, že jejich důležitým rysem je důraz na partikulární situaci, která se nenávistně zevšeobecní bez ohledu na složitost kulturních a společenských dějin. Je to podobné, jako by si někdo přečetl knihu o zločinech inkvizice a požadoval pak na návštěvnicích katolických kostelů, aby změnili své vyznání.

Nepomáhá odkaz na vzdělání, neboť vzdělávající instituce jsou podle nich zmanipulované, a proto mají pravdu obskurní, manipulativní zdroje. Je to velice podobné jako se zastánci šarlatánských metod v medicíně. Když odkážete na seriózní studii, je podle nich zkorumpovaná, naopak když zpochybníte jejich zdroj, jste zaslepení nebo zkorumpovaní vy. Často neumějí pořádně anglicky ani česky, nemají přehled ani v základní chronologii událostí světových dějin a jako materiál k doučení poskytují nesmysly.

Odkazy na poučení z 2. sv. války nebo z dob komunismu nefungují, nefunguje odmítání kolektivní viny. Naopak energie většinového protinacistického postoje naší společnosti je u nich přeměněná pomocí představy islám = nacismus v nenávist vůči islámu. Na rozdíl od konsensu naší společnosti ale tento postoj nacisticky paušalizují a převádějí do kolektivní viny.

Asi nikdo příčetný v rámci většinového protinacistického postoje společnosti by neobviňoval nacisty narozené po válce z podílu na holokaustu. Naopak islamofobové mají silnou, de facto nepřekonatelnou potřebu vinit nevinné muslimy ze zločinů, které spáchali jiní, třeba tisíce kilometrů nebo let vzdálení lidé – je to stejná potřeba, jaká stvořila nacismus: každý žid je vinen za negativní společenské jevy, a proto musí být židé vyhlazeni, aby byla společnost uzdravena. Naprosto stejně uvažují islamofobové: islám musí být vyhnán a vymýcen – jenže islám nelze vyhnat nebo vymýtit bez vyhnání nebo vymýcení lidí, kteří ho vyznávají. Představa, že by stačila nějaká represe, selhává na příkladu starých křesťanů nebo čínské sekty fa-lun-kung. Jediné „efektivní“ řešení je to ve stylu křížové výpravy proti albigenským, tedy neselektivní vyvraždění. Přesně tím směrem jde logika islamofobů.

Existuje ale jedno slabé místo, s nímž si velmi špatně vědí rady. Lidem u nás bývá obtížné vysvětlovat zlo kolektivní viny, zlo nevzdělanosti a předsudků, nicméně jednu věc celkem silně intuitivně chápe téměř každý: člověk má být souzen podle vlastních skutků, podle toho, co sám udělal, a ne podle toho, co udělali jiní lidé, kteří jsou s ním nějak příbuzní nebo jsou mu podobní. Za zločin otce nesmí být trestán syn. Tohle už naštěstí proniklo hluboko do srdcí téměř všech lidí v Česku (kdysi to bývalo naopak a v Bibli můžeme číst o trestání dětí za hříchy otců).

Myslím si, že na opakování tohoto principu lze celkem efektně postavit většinu společnosti proti islamofobům. Pokud mají islamofobové pocit, že někdo koná trestnou činnost ve jménu islámu, dá se lidem celkem snadno vysvětlit, že trestán má být ten, kdo tuto trestnou činnost spáchal, a to bez ohledu na jeho náboženství (trestán bude pro tu konkrétní trestnou činnost, která zůstává trestná bez ohledu na to, jakou víru zastává) – a že trestán nesmí být ten, kdo tu trestnou činnost nespáchal, ačkoli je třeba shodou okolností stejné víry. Opakováním a zdůrazňováním tohoto principu ve veřejných debatách lze, myslím, islamofoby účinně zatlačit na periferii a sjednotit tak většinu společnosti.

0
Vytisknout
3433

Diskuse

Obsah vydání | 21. 4. 2016