Chcete žít v demokracii?

21. 4. 2016 / Ivo Barteček

Jednoduchá otázka, s jednoduchou odpovědí - vždyť v ní přeci žijeme. Máme právo volit, máme právo projevit svůj nesouhlas, máme právo na svobodu. Tak se na tu mršku podívejme. Demokracie je v doslovném překladu vláda lidu. Momentálně si užíváme demokracie zástupné. To jest demokracie, která nám dovolí jednou za čtyři roky vzít občanský průkaz a s ním rozum do hrsti, který by nám měl napovědět, jaký z programů politických stran je nám nejbližší, nebo lépe, jaký je nám nejméně vzdálený.

To je všechno? Ano, to je vlastně všechno. Po odvolení máme právo se srotit na náměstí a proti vlastnímu rozhodnutí protestovat. Dle ústavy bychom při tom neměli být tlučeni policií, protože máme mít právo na projevení nesouhlasu. Kdyby šlo do tuhého, policie by to stejně nedodržela, ale většinou se z práce utrhne tak dva až tři tisíce lidí, což je policii a politikům spíše k smíchu. Ostatní se utrhnout nezvládnou, anebo na to prostě dlabou. Nebo tvoří šedou část ekonomiky a problémy společnosti jsou jim více než ukradené.

Jak to všechno krásně nefunguje

Základním nedostatkem je neodvolatelnost zvoleného zástupce. Pokud je zvolen standardní poslanec, můžeme si být jisti, že na svém poslaneckém trůnu setrvá až do posledního dechu. Na náměstích se může srotit jakkoliv početný dav, ale pokud není vůle z řad ostatních poslanců, dav se jen vyřve a zcela bez účinku zaleze zpět do svých nor. Vyvolat celorepublikové referendum je nemožné. Samozřejmě, že je v zákonech ukotvena možnost vyvolat referendum, ale s téměř nesplnitelnými podmínkami. Vyvolat referendum o tom, zda v Lipové bude nebo nebude dětské hřiště, je schůdnější, ale neřeší to nic. Jen to hřiště. A jenom v té Lipové.

Dalším zásadním nedostatkem naší demokracie jsou problémy, které odhalili Snowden, Assange nebo Manning. Celá síť špehování vlastních obyvatel, utajování zásadních politických kroků, podloudné kroky politiků, arogantní dobyvačné války (nyní) vedené proti muslimským státům. Snowden je uprchlík z vlastní země norující v Rusku, Assange zimuje v Londýně na ekvádorském velvyslanectví a Manning si pobude několik desetiletí ve vězení. Tak se nakládá s Šemíky demokracie. V demokracii musí být politické kroky vidět. Musí být zcela veřejné. Stejně jako financování státní kasy a její výdaje. Každá koruna musí být každým občanem veřejně dohledatelná. Nikoliv na požádání. Každá koruna má být zaznamenána ve veřejném prostoru, do kterého každý občan může vstoupit a dohledat si, co potřebuje.

Stát, který před vlastními lidmi ukrývá tok peněz, kvůli čemuž probíhá tolik korupce, není demokratický. Švýcarská demokracie se pojmu demokracie blíží možná nejvíce. Proč tedy, když vidíme, že to jde jinde, to u nás nejde? Jsou přeci rozhodnutí, která by měli učinit lidé a jenom lidé, nikoliv jen jejich zástupci, kteří jsou jako slepice na hřadu a neustále zobany odhánějí ostatní od toho nejlepšího místa. Vzpomeňme jen na poslední volbu prezidenta, kterou měla pod taktovkou poslanecká sněmovna. To směšné hašteření, ubohé obviňování a neschopnost chovat se kapku moudře. Jako nějaký silvestrovský večer v televizi.

Demokratůra v praxi

V Irsku lidé v referendu řekli Lisabonské smlouvě razantně NE. Za pár měsíců museli své rozhodnutí přehodnotit v dalším referendu, kde řekli, po výživném mediálním tlaku, ANO. Kdyby řekli Irové ANO již napoprvé, nic by se opakovat nemuselo. Ostatní státy k referendu radši nepřistoupily vůbec. Aby náhodou lidé neprojevili svou vůli.

Z naší země si lze vzpomenout na případ Nečase a Nagyové, kteří pro své osobní potěšení využili i státní tajné služby. A zavedení S karty - zrušení S karty - při čemž zmizela hromada peněz do díry zvané něčí kapsa. A OpenCard a její něčí kapsa. A tunel Blanka a další něčí kapsa. A drancování Šumavy a opět jiná kapsa, kterou je třeba naplnit. A nakonec - na ministerstvo financí se usadí člověk, který lobbuje za vlastní podniky a je majitelem hlavních zpravodajských médií. Kocourkov na třetí.

Mnohá rozhodnutí politiků jsou zaměřena proti vlastním lidem nebo jdou proti vůli vlastních lidí. Co jde, to je před zraky lidí utajeno. K dispozici máme Internet, který je jako stvořený k zavedení skutečné demokracie.

Software má možnosti kontrolovat kroky politiků, má možnosti sledovat v přímém přenosu transfery peněz.

Sociální sítě mají možnost rychlé reakce lidí. Ještě mít program k vyjádření vůle lidí a nějaké statistické aplikace a znalostní databáze.

Tím, že se necháváme zastupovat bez možnosti účinné kontroly svých zaměstnanců - politiků, se demokracii sami bráníme. To že jdeme jednou za čtyři roky k volbám a odevzdáme hlas těm, kteří jsou nám nejméně vzdáleni, neprojevujeme svou vůli, ale svou bezradnost.

Jako kdybychom nebyli schopni řídit svůj stát sami. Jako kdybychom chtěli odevzdat svou zemi neznámým vlivům a lidem, kteří svým založením tíhnou ke korupci. Přitom řešení je nasnadě - všechen potřebný software i hardware je léta k dispozici - korporace ho používají k řízení statisíců zaměstnanců. Stačilo by pozměnit pár funkcí...

0
Vytisknout
2451

Diskuse

Obsah vydání | 25. 4. 2016