Kde je hranice, kdy lze ještě mluvit o demokracii a svobodě?

Nastal čas poohlížet se po azylu

25. 2. 2016 / Bohumil Kartous

Bavili jsme se s přítelem z jedné polské univerzity o vítězství ultrakonzervativní strany Právo a spravedlnost v parlamentních volbách a o dopadech na polskou společnost. Hodnotil situaci s velkou trpkostí a mezi jinými zmínil, že v okruhu jeho známých, vesměs mezi lidmi z akademického prostředí, se vcelku otevřeně mluví o možnosti dočasného či trvalého exilu. Sám měl zanedlouho na stáž do zahraničí a netajil se tím, že se pokusí prověřit, zda je možné zůstat. Otázka je, kdy podobná situace nastane v ČR. Jak poznat, kdy už nežijeme v demokracii ale v despocii modelu 21. století? Až budou učiněny kroky na omezení svobody vyjadřování, jako v Maďarsku a Polsku? Není to pozdě?

Česká republika je stále ještě mezi zeměmi střední Evropy přijímána relativně nejlépe, pokud se lze spolehnout na výsledky průzkumu, o němž překvapivě informoval server iDNES.cz. Překvapivě proto, že mainstreamová média ochotně podléhají majoritnímu názoru na uprchlickou krizi a kritikou znovuobjevené "národní hrdosti", která s rychlostí kapénkové infekce postihla velkou část české společnosti, riskují obvinění z napomáhání zločinné invazi islamistů, neboť znovuobjevený hrdina a ochránce nebohých, malých a ukřivděných Čechů Miloš Zeman říká, že to tak je.

Jenže fakt, že je ČR přijímána zhruba se stejnou vřelostí, jako mediálně těžce degradované Řecko, je varováním, o němž mluví Jan Čulík v posledním rozhovoru pro Regionální televizi. Problém je, že zatímco Řecko se do podobné pozice dostalo pravděpodobně vlivem vysoce negativního mediálního obrazu v souvislosti s jeho hospodářským úpadkem, o jehož příčinách se vedou sáhodlouhé polemiky, ČR a další středoevropské země "pracují" na své pověsti zcela dobrovolně a bez jasných objektivních příčin.

Zdá se, že míra tolerance k demagogii, která kope velký příkop mezi středoevropskými společnostmi a západní Evropou, je takřka neomezená. jak si jinak vysvětlit, že nejčtenější deník v této zemi, krajně bulvární Blesk, publikuje otevřeně rasistické, primitivní kresby na úrovni mentálně retardovaného tvůrce, doplní je o "vysvětlivky" potvrzují zobrazený stereotyp a nikdo z oficiálních představitelů země se proti takové debilizaci veřejného mínění otevřeně nepostaví?

Je to neuvěřitelné. Pražská kavárna, jak je patrné z přímého pozorování, si stále žije ve své komfortní zóně, která pomáhá vytvářet dojem, že se vlastně nic neděje, protože to všechno je jen nějaký přelud venkova, jenž stejně nemá žádnou moc. Ti rozumní se snaží většinou cosi opatrně namítat a nevyvolávat přitom ještě větší kontroverzi, neboť se v dobré víře domnívají, že by to věci nijak neprospělo, že je potřeba zacházet s radikalizací směrem ke xenofobii a rasismu opatrně. Vždyť ti lidé za to vlastně nemohou, prostě se bojí a jsou vyděšení. Mezitím někteří politici a média zcela tupě exploatují společenskou paniku, akcelerují ji způsobem výše uvedeným a zbytek se tak nějak snaží opatrně obcházet, respektive přiznávat částečně pravdu těm, kdo demagogii šíří. Volič a konzument na prvním místě, tedy zejména s ohledem na okamžitý zisk a volby. Přitom, jak poznamenal jeden český akademik, který se na své alma mater setkává s otevřenými xenofoby mezi vysokoškolskými pedagogy, dnes už jde o skutečný boj. Alespoň na úrovni diskursu.

Pražská kavárna svou většinou mlčí, nebo se projevuje velmi vlažně. Ano, jsou to lidé, pro které bude zdaleka nejsnazší sbalit v případě trvalého zhnědnutí společnosti kufry a odstěhovat se někam, kde se dá dýchat. Asi je jim jedno, co se stane s českou společností, protože k ní, stejně jako náhle se zrodivší "národovci", stejně cítí jen odtažitý vztah. 

Možná tedy nastal čas k preventivnímu hledání azylu. Možná se to zdá z hlediska dnešního stavu a dění ukvapené, ale není. Česká společnost není silná ani natolik, aby se vyrovnala s několika uprchlíky z muslimského světa. Natož aby zvládla postřehnout, že demokracii nahradil soudobý diktát pomyslného zachování plné ledničky, otroctví vepsaného do letáků se slevami. Představa, že ČR nebude nadále součástí Evropské unie, je reálná více než si můžeme přát a v takovém případě exodus začne. ČR - opět - přijde o své elity, za frenetického smíchu idiotů, libujících se v tom, že ve vykradené demokracii zůstali pouze oni.

0
Vytisknout
6651

Diskuse

Obsah vydání | 29. 2. 2016