Vydává se Čína na temnou cestu?

29. 2. 2016 / Tomáš Maštalíř

Ze strachu z domácích nepokojů vyvíjí Čínská lidová republika tlak na vlastní občany, stejně tak i cizince. Propašování Hongkongských publicistů do pevninské Číny, cizinci předčítající vynucená přiznání za zločiny “poškozující Čínu“ a nový zákon tvrdě omezující působení zahraničních médií v Číně, to jsou nedávné útoky na již tak omezenou svobodu projevu v Čínské lidové republice.

Od července loňského roku došlo k zatčení téměř 250 právníků a aktivistů bojujících za lidská práva, kteří čelili obvinění z „podvracení státní moci“. Většina z nich byla již propuštěna na svobodu, ale nejméně deset jich stále zůstává ve vazbě bez jediného kontaktu s rodinou či obhájci. Cizinci nejsou vyjímkou. V prosinci byl z Číny vyhoštěn francouzský žurnalista za publikování článku kritizujícího Komunistickou stranu. Následovalo záhadné zmizení pěti hongkongských publicistů z knihkupectví v Causeway Bay, které se specializovalo na publikaci kritických knih.

V lednu naopak zmizel Peter Dahlin, Švéd žijící v Pekingu, který se o několik dní objevil v čínské televizi. Dahlin recitoval “přiznání“, ve kterém se omlouval za „zranění citů čínského lidu“, jeho organizace údajně nabádala čínské občany ke konfrontaci vlády a vyvolávání masových nepokojů. Nad to vše, čínská vláda plánuje vydání nového zákona, který výrazně omezí působení zahraničních médií v zemi. Tento zákon velmi striktně vymezí, co smí být publikováno online, zároveň zakáže webové verze mezinárodních médií.

V moderní Číně se mnohdy hovoří o určité formě nepsané dohody mezi Komunistickou stranou Číny a občany. Strana zajistí ekonomickou prosperitu a politickou stabilitu výměnou za to, že nikdo nebude ohrožovat jejich monopol na moc v zemi. Tento systém fungoval relativně dobře a mnoho Číňanů bylo díky tomu vytaženo z chudoby. Co se ale stane v okamžiku, kdy čínská vláda nebude schopna plnit její část dohody? Co se stane ve chvíli, kdy se 1,3 miliardy Číňanů začne dožadovat jiné formy vlády?

Čína je již delší dobu ohniskem pro sociální nepokoje. Drobnější protesty zažehnuté korupcí místních straníků, vládní inkompetencí nebo špatným životním prostředím jsou v této zemi naprostou běžností. Skutečná hrozba pro Peking ovšem leží ve stagnující ekonomice, což by mohlo vyvolat nevídané komplikace pro politickou stabilitu země. Čína disponuje nejsilnějším aparátem pro vnitrostátní bezpečnost na světě. Od čínského firewallu až po polo-vojenské bezpečnostní složky, Čína dává na vnitrostátní bezpečnost miliardy yuanů, dokonce více než je rozpočet na vnější obranu v podobě Lidově osvobozenecké armády.

Čína potřebuje minimální ekonomický růst 7%, aby zajistila pokračující ekonomickou prosperitu. To se z dlouhodobého hlediska jeví jako neudržitelné a mnozí budou souhlasit, že zpomalování růstu ekonomiky je nevyhnutelné. Dle oficiální zdrojů byl růst HDP v roce 2014 na 7 %, v roce 2015 to činilo 6,9 % a předpověď pro rok 2016 hovoří o 6,8 %. Tyto oficiální čísla jsou ovšem podezřele konzistentní, obzvláště pro tak vibrující ekonomiku. Existuje podezření, že skutečný nárůst HDP bude pouhých 2,4 %. V závislosti na inflaci v Číně, toto by mohlo mít velice negativní dopad na ekonomický růst. Takovéto údaje pak mohou vyvolat spekulace, že ekonomika Číny je v podstatně horším stavu, než je vláda ochotna přiznat.

Panují určité obavy, že čínská vláda zahajuje čtyřbodový plán na odvrácení šíření potenciálních domácích nepokojů. Zaprvé, přijmout zákon legitimující drsnější bezpečnostní opatření. Zadruhé, zastrašit lidsko-právní aktivisty, kteří by mohli stát v čele demonstrací. Zatřetí, zamlžovat skutečný stav ekonomiky pomocí přehnaně optimistických výsledků a prognóz. A začtvrté, obvinit zahraniční aktéry ze zasahování do záležitostí Číny. Problémem této strategie je, že je v konečném důsledku sebezničující. Hospodářská a bezpečnostní opatření, která mají ve skutečnosti sloužit ve prospěch přežití Komunistické strany, budou prohlédnuty a manipulací s ekonomickými ukazateli vláda ztratí kredibilitu a důvěru čínského lidu, což by v důsledku mohlo vést k jejímu pádu. V každém případě, čínský prezident Xi Jinping se očividně rozhodl připravit na nejhorší možné scénáře.

0
Vytisknout
1661

Diskuse

Obsah vydání | 1. 3. 2016