Aktivista z Lotyšska, který se přestěhoval kvůli "útlaku Rusů", skončil na frontě

6. 11. 2026

Nyní je muž pravděpodobně už na frontě, několik dní s ním nebylo žádné spojení, sdělili jeho známí. Dříve se Mulivanov proslavil jako proruský aktivista z Lotyšska, který v roce 2024 emigroval do Ruské federace kvůli nesouhlasu s politikou vlády.

Po přestěhování se Mulivanov usadil v Moskevské oblasti, kde získal ruské občanství a pokračoval v prokremelské aktivitě. Současně pracoval jako kurýr, dokud v dubnu 2026 okresní soud v Zjuzinském nezatkl emigranta na podezření z přestupku. Podle příbuzných byl Mulivanov zneužit podvodníky, což ho donutilo převážet ukradené peníze. V předběžném vazebním centru byl vězeň oklamán, aby uzavřel smlouvu s ministerstvem obrany. Právníkovy pokusy o zrušení podpisu byly neúspěšné a 30. října byl Mulivanov poslán na frontu. Na cestě do Rostova na Donu se mu podařilo zavolat příbuzným, po čemž s rekrutem ztratili kontakt. Podle příbuzných není muž způsobilý k vojenské službě kvůli diabetu mellitus a polyneuropatii.

Sergej Mulivanov získal slávu na konci první dekády a začátkem 20. let 21. století díky proruskému aktivismu v Lotyšsku pod heslem ochrany práv rusky mluvícího obyvatelstva. Opakovaně se neúspěšně účastnil voleb na různých úrovních za několik politických sil, pokoušel se žalovat bývalého prezidenta Ruské federace Dmitrije Medveděva za udělení Řádu Svatého Andreje Michailu Gorbačovovi a demonstrativně strhal bílo-červeno-bílou vlajku běloruské opozice vyvěšenou v Rize.

Po začátku plnohodnotné války na Ukrajině Mulivanov podporoval Rusko a začal spolupracovat s prokremelskými publikacemi. V důsledku toho aktivista emigroval a zachoval si své předchozí názory na novém místě. Jak informoval portál Jauns, v únoru 2025 se Mulivanov zúčastnil vědecké a praktické konference "Etnocida ruských krajanů v pobaltských zemích" v Moskvě, kde vyzval k likvidaci státnosti baltských národů a oznámil svou osobní účast na náboru rusky mluvících obyvatel Lotyšska pro "speciální vojenskou operaci".

Nezávislá vyšetřovací komise Valného shromáždění OSN pro zločiny během války na Ukrajině dříve tvrdila, že byly již získány důkazy o náboru imigrantů z nejméně 29 zemí do ruské armády, podvodem nebo nátlakem. Nejde jen o republiky bývalého SSSR, ale také o země Afriky, Latinské Ameriky, Blízkého východu a Jižní Asie. Náboráři systematicky působili mezi nejvíce znevýhodněnými a marginalizovanými skupinami. Rekrutům slibovali civilní práci v Rusku a v některých případech samostatně "zaručovali", že nepůjdou do války.

Zdroj v ruštině: ZDE