Útok na demokracii v Polsku je nebezpečný pro Poláky i pro celou Evropu

17. 1. 2016

Pokud bude vláda strany Právo a spravedlnost takto pokračovat, přivede nejen Polsko do bodu varu. Ochromí bezpečnost celé Evropy.

Vzestup Polska po roce 1989 byl ohňostroj. Hlučný, energický, v některých ohledech brilantně úspěšný, v jiných znepokojující. Avšak polská ekonomika rostla s energií divokého koně. Přísná kontrola nad polskými bankami znamenala, že Polsko nebylo postiženo v roce 2008 globální finanční krizí. Politika a média byly energické, občas špinavé, ale svobodné. Nyní je ale demokracie v Polsku ohrožena, varuje v týdeníku Observer slavný britský odborník na středovýchodní Evropy a autor knih o Polsku Neal Ascherson.

Nynější polský ministr obrany zastává názor, že Protokoly sionských mudrců (starý antisemitský padělek) jsou pravděpodobně autentické. Ministr, který je odpovědný za bezpečnost, byl jmenován do funkce v době, kdy byl podmíněně odsouzen za zneužívání pravomocí a za pomluvy. Ministr zahraničí si myslí, že letecká katastrofa ve Smolensku r. 2010 byla vražda, kterou naplánoval prezident Putin.

Polské drama však není absurdní, je nebezpečné. Nová vláda strany Právo a spravedlnost za pár krátkých týdnů ochromila Ústavní soud, zpolitizovala jmenování prokurátorů, zrušila pravomoc soudů rozhodovat o přístupu státu k soukromým internetovým účtům a podřídila veřejnoprávní rozhlasové a televizní vysílání přímé kontrole vlády. Je to nemoudré: pro Poláky je omezování ústavy urážkou zásadního symbolu polské nezávislosti. Druhým nebezpečím je to, že vláda samotná je tak nepřesvědčivá. Reálnou moc má v rukou šéf strany Právo a spravedlnost Jarosław Kaczyński, který záměrně nepřijal žádnou vunkci. Kaczyński se chová jako jeho předchůdce Józef Piłsudski.

Vážným problémem je také to, že názory v Polsku na novou vládu jsou rozděleny. Vznikly dvě odlišná Polska, každé má přibližně stejnou sílu. Stoupenci strany Právo a spravedlnost mají svou základnu ve východním Polsku mezi zbožnými malorolníky a dělnickými rodinami, které přišluy o zaměstnání a o příjmy, když byla státní ekonomika nahrazena často krutým neoliberalismem. To druhé Polsko, lépe vzdělané a bohatší, zoufale usiluje o záchranu toho, co považuje za historický úspěch roku 1989 - první víceméně stabilní a prosperující liberální demokracii v polské historii.

Ano, tento rozkol mezi tradicionalistickými nacionalisty a liberálními reformátory byl viditelný po dlouhá léta. V oblastech, kde kdysi vládlo Rusko, vládne staromódní náboženské vlastenectví, otevřenější a liberální postoje převládají v bývalých pruských a rakouských oblastech. Avšak tento kontrast se nyní stal vážným konfliktem. Socialistické a okrajové politické strany téměř zmizely. Proti Kaczyńského reižmu stojí mladá, rozzuřená a sjednocující se "liberální" fronta, která je odhodlána vzdorovat a zrušit všechno, co udělala strana Právo a spravedlnost. Otázkou je, zda tato konfrontace může být pokojná.

Strana Právo a spravedlnost není "fašistická", jak ji někdy označují v západní Evropě. Zastává staromódní autoritářský nacionalismus a využívá tradičních katolických hodnot (někteří členové katolické hierarchie ji nemoudře podpořili). A z hlediska Západu je podivné, že tato freneticky pravicováý strana také hájí pozůstatky sociálního státu a brání miliony těch lidí, pro něž přechod ke kapitalismu znamenal jen ztrátu a zmatek.

Avšak tato nová vláda také přinesla do polské politiky jednu zásadní chybu. Totiž instinkt, že vítěz musí mít všechno. To vedlo okamžitě k ovládnutí soudnictví i médií. Jako za komunismu, "nestrannost" je terčem pohrdání jako luxusní západní import. A co je nejhorší, vede to politiky k identifikování jejich oponentů jako zrádců národa.

Historikové ukazují, že tato paranota má dlouhé kořeny v minulosti, kdy politickou opozici skutečně často financovali carové a císaři s cílem vymazat Polsko z mapy. Dnes je to pošetilé. Vláda strany Právo a spravedlnost je "protievropská". To ale neznamená, že její stoupenci chtějí opustit Evropu. Poláci si myslí, že jejich "křesťanské hodnoty" je činí více evropštějšími než je kdokoliv jiný na tomto kontinentu. Zatímco Poláci obviňují Evropskou unii, že podporuje ateismus, individualismus a nemorálnost, 75 procent z nich chce zůstat v EU.

Nebezpečí pro Evropu je strategické - tato varšavská vláda by mohla zahájit expanzivní politiku vůči východní Evropě. Kdysi bylo Polsko imperiální a snažilo se ovládat regiony na Ukrajině, v Bělorusku a na Litvě, kde žily polské menšiny. Po roce 1989 se první polská vláda Tadeusze Mazowieckého vzdala veškerých těchto nároků. Tento odvážný krok byl učiněn navzdory sílícímu nacionalismu. Supervlastenci a starší lidé vyhnaní z domovů na východě začali snít o tom, že znovu získají z rozpadávajícího se Sovětského svazu zpět města Lvov a Vilnius.

Je velký rozdíl mezi intenzivní bdělostí vůči Rusku a hysterií. Není zrovna útěchou, že Kaczyńského ministři a stoupenci jsou téměř stejně sprostí vůči Německu jako vůči Rusku. Démonizovat Rusko mýty a urážkami, namísto pevného obranného postoje, znamená selhat v kritickém období.

Pokud v tom bude vláda strany Právo a spravedlnost pokračovat, přivede nejen Polsko do bodu varu. Ochromí bezpečnost celé Evropy.

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
2759

Diskuse

Obsah vydání | 18. 1. 2016