Moderní demokracie a kompromisy s davem

14. 4. 2016 / Boris Cvek

Naprosto souhlasím s panem Urbanem, že západním zemím trvalo desítky let, než se z nich staly multikulturní společnosti. Dokonce za naprosto klíčovou událost, která umožnila v Evropě jasné vítězství otevřené, anti-rasistické společnosti, považuji druhou světovou válku, v níž Hitler neuspěl se snahou vystavět společnost na rasismu.

Nicméně rasismus a dokonce ani nacismus a různé flirtování s nimi nezmizely ani po válce, nezmizely ani dnes. Nedošlo k žádné definitivní výchově lidí, kteří by procitli a pochopili a stali se novými lidmi. Ani Zola nezměnil takto Francouze, ani Masaryk Čechy. A přece jejich úsilí a úsilí mnoha dalších veřejných intelektuálů mělo smysl zejména v neustálém vnášení hodnot právního státu, zejména odmítnutí kolektivní viny a pověr, tedy hodnot, které nejsou nějak samozřejmé a přirozené.

Výchova, vzdělávání je jistě klíčová věc, ale neměla by to být právě oslava kompromisů s lidovými předsudky a tmářstvím. V druhé světové válce se mimo jiné střetla právě tendence vrátit se před osvícenství (za použití karikatury osvícenské vědy a osvícenstvím vzniklého státního molochu) s osvětou, se vzděláváním, které ukazuje na proces pokroku jako na boření starých pohádek o člověku a o světě. Moderní společnost opravdu nevznikla na tom, že by se dělaly nějaké kompromisy s lidovými představami o světě, takovým kompromisem nebyla ani Encyklopedie, ani zavedení povinné školní docházky, ani emancipační hnutí.

Tento problém je mnohem starší než normalizace, v níž zdaleka nešlo pouze o selhání tisku, ale o selhání celé vládnoucí struktury už od chvíle okupace. Lidé byli v normalizaci naprosto systematicky nuceni ke lži a v takové společnosti nelze věřit ničemu oficiálnímu. To, čemu čelíme dnes napříč Evropou a stejně tak i v USA, nevychází ze zkušenosti systematicky prolhané a okupované společnosti. Je to ve skutečnosti zpochybňování hodnot moderní vzdělanosti, hodnot, které převážily v západní Evropě s porážkou Hitlera, a je pochopitelné, že východní Evropa, jež přešla z nacismu do stalinismu a pak do produktů jeho rozkladu, tyto hodnoty v sobě nemá zdaleka tak zakořeněné jako Evropa západní.

Tím, že se k těmto hodnotám někdo veřejně hlásí a nechce je ohýbat ve strachu z většiny, jedině tím lze společnost dlouhodobě měnit a právě z takových lidí by se měly stát pro moderní vzdělávání vzory (Galileo, Zola, Masaryk, Martin Luther King) – a mnozí mladí lidé je jaksi instinktivně hledají. Britské listy čte mnoho takových lidí. Ano, nečtou je davy. Suverénně nejčtenější deník v Česku je Blesk. Ale podstatné je, aby existovali občané, kteří vědí, že postavit se předsudkům zmanipulovaného davu ve jménu otevřené debaty postavené na vzdělanosti a znalosti má smysl, že to je dokonce základní hodnota, díky níž mohla vzniknout moderní vzdělanost a demokracie.

Moderní demokracie totiž nespočívá v lynči, ale v ochraně před lynčem, nespočívá v názoru většiny, ale v ochraně menšin, není to konzervativní demokracie aristofanovského davu, která dala popravit Sókrata, ale je to demokracie, která investuje obrovské peníze do vědeckého výzkumu a jeho aplikací. Jedině vzdělaní lidé mohou zajistit prosperitu a funkčnost takového demokracie a tím odvrátit to, aby se v rozložené společnosti nedostaly k moci takové síly, které čtenáře Blesku prostě zneužijí k návratu nového Hitlera.

0
Vytisknout
2004

Diskuse

Obsah vydání | 15. 4. 2016