Největším ohrožením planety není chudoba, globální klima ani voda...

14. 4. 2016 / Ivo Barteček

Podle rozhovoru s Petrem Carvanem je na planetě k mání jen 0,7 % pitné vody. Zbytek je voda slaná, kalová, znečištěná, nepitná. 0,7 % není příliš. Mohli bychom se tedy začít bát nedostatku vody. Boj o vodu byl v osmdesátých letech hrozba, která plnila první stránky novin. Ovšem ze stejného rozhovoru s Petrem Carvanem plyne, že to nebude tak horké. Petr Carvan a jeho tým totiž dokážou i z prasečí kejdy filtrací vybublat pitnou vodu. A nejen z kejdy. I ze slané a kontaminované vody, ze splaškové vody, prakticky z jakékoliv vody. V osmdesátých letech měli pravdu, utopíme se v žízni. Ovšem to ještě Petr Carvan nedomyslel to, co domyslel nyní. A není jediný, nejen že se několik start-upů také zajímá o vodu, ale také existuje i spoustu jiných již dávno existujících řešení, jako je třeba extrakce vody ze vzduchu. Je-li dostatek kvalitní chutné pitné vody, nejspíš by se mohlo konečně přijít se zákazem plastových lahví, neboť nemám pocit, že by dnes již byly ekologické.

S žízní roste chuť. Co jídlo? Hladomor je přetěžká věc, jakmile někomu kručí v břiše, není sto přemýšlet o čemkoliv jiném. I hladomor v minulých letech plnil stránky médií. Je přelidněno a jak takovou spoustu uživit? A co takhle zkumavky? Těch máme nad hlavu. Jenže zkumavky se nedají jíst. Ale můžeme z nich vyloudit, kupodivu, něco podobného jídlu. V laboratoři vyvinuté vepřové? Bez nutnosti týrat zvířata ve velkochovech? Maso vypěstované jako zelenina? Zní to… nechutně? Proč? Zní to daleko lépe, než jatka. Organizace PETA, tedy Lidé za etické zacházení se zvířaty, do projektu nacpali milion dolarů, aby se vývoj uspíšil. A… řeší se tím vlastně zpola i ten hladomor. Velká část zemědělství je zacílena na chov zvířat určených na porážku a pastviny pro výživu chovných zvířat. Stačilo by podobné pěstění řízků v Petriho misce uvést na trh masově.

Nebo by šlo i všeobecně implementovat nápad japonské pracovní agentury Pasona, která ve společných prostorách svých kanceláří pěstuje zeleninu. Nebo změnit na zahrádky všechny městské střechy. A další, a další. Každá snaha jednotlivě nikam moc nepovede, ale všechno dohromady by přinejmenším snížilo exploataci obnovitelných zdrojů o desítky procent.

Poté nebude potřeba natáčet dokumenty typu Earthlings, protože podobné chovy a jatka a chování ke zvířatům, budou na celé planetě odsuzované. Nebudou potřeba a stanou se znakem barbarství předchozí doby. Navíc, což je bonus, maso vypěstované v jakýchsi bioreaktorech, by mohlo být zušlechťováno. Tzn. zbavováno nepříznivých segmentů a přidávání těch příznivých. Řízek s celou škálou vitamínů a minerálů? No problemo! A že je to… divné? Podívejte se na dokument Earthlings a pak mluvte o tom, co je divné a co divné není.

Chudoba. Globální bubák, jehož se lekají i ti nejskeptičtější nevěřící. V roce 1892 udělal list New York Tribune soupis amerických milionářů. Došel k číslu 4 047. Z toho bylo 31 % milionářů právě z New Yorku. Když se začalo šermovat s tím, co tito milionáři dělají pro svůj stát na oplátku, že jim umožnil zbohatnout, došlo se k tomu, že prakticky všechna divadla, muzea, galerie, koncertní sály, orchestry, univerzity v New Yorku jsou dílem právě těchto 31 % milionářů. Lidé New Yorku si své milionáře skutečně užili. Ale zbytek světa ostrouhal.

Dnešní milionáři, a bude jich jistě víc, se chovají jinak. Začali myslet, když už tedy začnou, v globálnějším měřítku. Nepřemýšlí nad tím, jak to vrátit svému státu, ale jak to vrátit celému světu. Proto vznikla například Skollova nadace, která si dala za cíl vizi světa, v němž budou mír a prosperita udržitelné. Skollova nadace se snaží investicemi do sociálně orientovaného podnikatelství rozhýbat stagnující vývoj v některých částech světa. A kdo je Skoll? Muž, jenž na eBay vydělal přes dvě miliardy dolarů. Podobných filantropů není málo, ale není jich většina. Je sice otázka, jak se dalším miliardářům-filantropům daří zároveň filantropovat a zároveň ještě více bohatnout, ale to je otázka na jinou debatu.

Také vznikla například univerzita Singularity University pro vysoké manažery, jejíž zásadou je, aby absolventi po jejím skončení přišli s projektem, který do deseti let pozitivně ovlivní život jedné miliardy lidí. Tato univerzita se setkala s velkou podporou. Například Larry Page, zakladatel společnosti Google, z ní byl doslova u vytržení. A tvrzení, že to s námi ti bohatí a mocní myslí špatně? Vždyť je hloupé, něco takového si myslet, oni to myslí se všemi tak nějak průměrně dobře a samozřejmě se svými nejbližšími tak nějak elitářsky nejlépe. Ale že by to s někým mysleli vysloveně špatně? To snad ani ne.

A teď kde je to planetární ohrožení? Na bázi běžných potřeb není a nebude, to překvapivě vyřešila globalizace, ač s ní korporace nezačaly z lidumilnosti. Strach o vodu a o dostatek potravin bude časem také zbytečný, protože exponenciální technologizace vyřeší problémy nedostatku. Strach z chudoby? Každým dnem se obecná chudoba zmenšuje, sice střední třída mění skutečnou kvalitu za papírovou kvalitu, ale i papírové auto nás do práce nejspíš dopraví, neb si posledních 20 let střední třída na pokles kvality stejně nestěžuje. Chudoba prostě také časem nebude. Tyto hlavní hrozby, které provázely lidstvo celým jeho vývojem, se nám v tomto století podaří dokonale vyhnat. Tak kde je to ohrožení planety?

 Možná globální oteplování, to bude stále žhavý problém, pokud nás (paradoxně) nezchladí nějaká ultimátní sopečná erupce nebo pokud se náš technologický vývoj neobrátí více proti znečišťování. Což je vlastně velmi pravděpodobné, protože tlak na podniky stran ekologie je nyní nesmírně silný.

Tak kde je to ohrožení? Stačí si přečíst novinové titulky. Rusko ze všeho obvinilo USA. USA ze všeho obvinily teroristy. Teroristi by nejradši zabili všechny ostatní. Ukrajina se už ani nemá kam hroutit. Německo se zamotalo do všeho, že neví kudy kam. Velká Británie chce vystoupit z Evropské unie. Česká republika má šílené exekuční zákony. Severní Korea začala opět řinčet řetězy svých raket. A další a další politika. Nejsou náhodou největším ohrožením planety všichni politici?

0
Vytisknout
2976

Diskuse

Obsah vydání | 15. 4. 2016