Boj o vědecký diskurs v otázce klimatických změn

Věda a etika

21. 7. 2016 / Miroslav Žáček

Globální oteplování. Téma propírané v posledních cca 25 letech všemi médii, téma na které se napsalo určitě statisíce stránek. Někde se dočtete, že ledovce tají, jinde naopak že přibývají, že se hladina moře zvedá, jinde že osciluje kolem normální hodnoty, že CO2 ovlivňuje naše klima nebo naopak, že jeho vliv je minimální nebo možná žádný a konečně že globální teplota extrémně roste, resp. že se o žádný extrém nejedná, atd. Nemám v úmyslu se zabývat argumenty pro a proti alarmistů (zastánců globálního oteplování) a jejich odpůrců, to by již vydalo na hodně silnou knihu. Chtěl bych se pozastavit nad něčím jiným - nad etikou tohoto „klání“.

V roce 1988 byl založen Mezivládní panel pro změny klimatu, anglicky Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC) k vyhodnocování rizik změny klimatu. Končila studená válka (budování jaderného arzenálu) a environmentalisté potřebovali nové atraktivní téma. Crispin Tickell, který v roce 1977 vydal knihu o nebezpečí globálního ochlazování, se stal lobistou IPCC a začal varovat před globálním oteplováním. Od roku 1992 začal IPCC vydávat technické zprávy o rizikách vyvolaných oteplováním. Do zpráv přispívala řada klimatologů, meteorologů, environmentalistů, matematických modelářů a mezi nimi např. i výrobce helem na motocykly, odborník na biomedicínu a jiní ze zcela odlišných profesí. Tyto zprávy s postupem času nabývaly na objemu a zahrnovaly i modelování budoucího vývoje. V každé další zprávě byla hrozba oteplování více a více zdůrazňována a míra oteplení v modelech se zvyšovala. Za hlavního pachatele byl označen skleníkový plyn CO2, který je nejčastějším produktem civilizačních aktivit (vodní pára, která má 95% podíl na skleníkovém efektu nebyla v grafech taktně“ uváděna).

V průběhu času se začaly objevovat nesouhlasné názory. Mezi nejvýznamnějšími oponenty lze jmenovat B. Lomborga, bývalého člena Greenpeace, jehož dvě knihy byly vydány i v českém jazyce (Skeptický ekolog, 2006 a Zchlaďte hlavy, 2008). Ve svých knihách vedl diskusi na jednotlivá témata a snažil se je uvést na pravou míru, případně najít řešení problémů. Už první z uvedených knih sklidila velkou kritiku. Negativní reakce byla obrovská, byl označen za provokatéra a lháře. Proti němu vystoupil i Výbor pro vědeckou nepoctivost a knihu označil za lživou. Výrokem Výboru získal pověst vědeckého šarlatána a lidského škůdce. O rok později byl ale výrok Výboru zrušen dánským ministerstvem pro vědu, které ukázalo, že kritika Výboru postrádá jakoukoliv argumentaci. Zajímavým rysem události je fakt, že tvrzení výboru o Lomborgově šarlatánství bylo šířeno hlavně vlivnými ekologickými kruhy a na druhé straně byla petice za odvolání výroku podepsána několika stovkami dánských vědců.

V dalších letech se ve zprávách objevily údaje, které byly později odhaleny jako zavádějící. Mezi hlavní patřil tzv. hokejkový graf M. Mana et al., z něhož klimatičtí alarmisté vytvořili symbol klimatické změny, neboť ukazoval extrémní nárůst teploty v posledních desetiletích 20. století, připomínající hokejku se zahnutou čepelí na konci (viz obr. 1). Díky pánům McKitrickovi, McIntyrovi a dalším bylo později odhaleno, že se jedná o zmanipulovaná data.

Obr.1: Nahoře upravená data, dole neupravená data (Hasslberger)


K velké aféře pak došlo v listopadu 2009, kdy se hackerům podařilo vniknout do počítačů univerzity ve východní Anglii a zveřejnit data, ukazující na nečisté praktiky alarmistů při manipulaci s daty. Jeden email z listopadu 1999 obsahoval následující text: „Právě jsme dokončili trik přičtení teplot ke každé sérií Keithových měření za posledních 20 let v Mike's Nature, abychom ukryli ochlazování.“ Sice hackeři obsahy zveřejněných mailů nepotvrdili, dříve uvedené manipulace s daty však reálnost spíše podporují. Co už bylo jednou, může být i podruhé.

Dalším faux pas Panelu bylo úmyslné zamaskování poklesu teplot v grafech v letech 1998 - 2014, kdy satelitní měření ukázala, že od roku 1998 se mírně ochlazuje (podle britského systému HadCRUT teplota jen stagnuje). Klimatolog Trenberthto v jednom ze svých emailů, které unikly na veřejnost v aféře Climategate komentoval slovy: „Neotepluje se a nedokážeme vysvětlit proč. Je to trapas“.

Obr. 2: Modely (žlutě) předpovídaly mnohem větší oteplení, než k jakému ve skutečnosti (modře) podle satelitů RSS došlo. (http://www.remss.com/research/climate)

Podobný pokus byl proveden již v roce 1975, před existencí IPCC, kdy bylo zamaskováno silné ochlazení v letech 1940 – 1977, přestože koncentrace CO2 neustále stoupala. Nehodící se část grafu byla jednoduše ustřižena. Skutečný stav je na obr. níže.


Obr. 3: Globální ochlazení v letech 1940 - 1977 (silná zelená čára - globální teplota, černá tečkovaná čára - teplota na severní polokouli, červená čára - koncentrace CO2 (Don J. Easterbrook)).

Demokratické zemi neodpovídající zásah proti odpůrcům globálního oteplování vlivem emisí CO2 byl proveden v roce 2013. Tehdy bylo k tisku přichystáno vydání lednového speciálního čísla časopisu Pattern Recognition in Physics (PRP). K jeho vydání však nedošlo, jelikož na zásah vydavatele (Copernicus) byl tisk zrušen. Důvod oznámený dopisem: „PRP nikdy nemělo v úmyslu být platformou klimatických skeptiků“. Články totiž ukazovaly, že předpovědi IPCC jsou chybné. Číslo se ale podařilo vložit na internetové stránky a je provázeno prosbou adresovanou veřejnosti stáhnout jej a rozesílat lidem.


Nekalé praktiky nejsou nic nového, ale ve vědě a v takové míře, to je přeci jen trochu neobvyklé. A ještě k tomu cenzura oponentních názorů. Kam se poděla vědecká etika?

0
Vytisknout
3431

Diskuse

Obsah vydání | 22. 7. 2016