Věda a etika podruhé

1. 8. 2016 / Miroslav Žáček

čas čtení 9 minut

Rozpor mezi mnou a panem Ačem spočívá pouze v tom, že každý věříme jiným článkům, jiné skupině vědců. Z hlediska vědeckého problému je mi však upřímně jedno, zda se planeta otepluje v důsledku nárůstu CO2 nebo na tom má zásluhu sluneční aktivita, mě zajímá, jaká je skutečná pravda, chtěl bych znát, jak příroda funguje. A věřím, že pan Alexander Ač je v naprosto stejné pozici. Akorát každý zastáváme jiné stanovisko.

Reaguji na článek pana Alexandra Ače ze dne 27.7. 2016. K jeho komentářům bych rád uvedl následující.

1. Autor v zápalu obhajoby svého názoru přehlédl, že článek se jmenuje „Věda a etika“, tj. byl zaměřen na etickou stránku problematiky globálního oteplování a nikoliv na řešení otázky zda k němu dochází a pokud ano, tak z jakého důvodu. Redakce mi může potvrdit, že jsem při zaslání článku uvedl, že je to obsáhlé téma na celou knihu a proto jsem se argumenty pro nebo proti nezabýval a zaměřil se na tuto otázku z jiného pohledu - z hlediska etiky.

2. Úvodní věty „Někde se dočtete, že ledovce tají, jinde naopak že přibývají“ a další měly za cíl čtenáře upozornit na rozporuplnost informací, které jsou jim různými médii servírovány a které pak běžné čtenáře dezorientují, a uvést je tak do problému. Nikoliv tyto otázky řešit.

3. V průběhu delší doby jsem stejně jako autor článku prostudoval řadu knižních publikací a hromadu odborných článků. A stejně jako autor článku bych z nich mohl zase citovat já a dokládat, že hlavní příčinou změny klimatu jsou (kromě Milankovičových cyklů v globálním měřítku) sluneční cykly ve spojení s nízkou oblačností. Např. korelace vývoje teplot s aa-indexem (a i další) ukazují mnohem lepší shodu s vývojem teploty než průběh koncentrace CO2. Opět bych mohl přiložit řadu grafů z publikovaných odborných článků. Za všechny uvádím alespoň jeden z nich:

4. Nejsem klimatolog, stejně jako jím není Lomborg (ani autor není klimatolog), dokonce ani velká část členů IPCC (aspoň tak to bylo v jedné publikaci prezentováno) nejsou klimatologové, velkou měrou jsou tam zastoupeni environmentální aktivisté a matematičtí modeláři. K posledním můžu uvést, že sám jsem před pár roky dělal predikci vývoje teplot a srážek v oblasti vysokohorských jezer v Kyrgyzstánu (exponenciální vyhlazování časových řad). Výsledek modelování byl závislý na volbě hodnot koeficientů v rovnici, tj. byl tam nezanedbatelný podíl subjektu. Výsledek byl buď prakticky žádná změna, nebo naopak rychlý nárůst (viz posledních 5 let na grafech níže). Upozorňuji, že grafy pochází z týchž dat!

A tak ke klimatickým modelům přistupuji poněkud obezřetně (mimochodem o modelování existuje krásný článek našeho současného prezidenta "Jak předvídat ?", uveřejněný v časopise Vesmír č. 6 z roku 1986, str. 333 - 336, vřele ho všem čtenářům doporučuji). Model zůstává modelem, pokud není v souladu s realitou. A k tomu zatím, pokud jsem viděl, u prezentací IPCC nedošlo. Nevycházím z článku Nicoly Scaffety, jak se autor domnívá, stačí přečíst si ve starších zprávách IPCC předpovědi o kolik vzroste teplota v budoucnu a podívat se pak na současné údaje, jestli se ta předpověď naplnila. Globální oteplování je navíc evidentně multidisciplinární záležitost a nepřísluší ji řešit pouze klimatologům. Mají do toho co mluvit i glaciologové, astronomové, geologové a další. Nevadí mi proto, že Lomborg není klimatolog, stejně jako mi nevadí, že v IPCC je řada neklimatologů (až na ty zmíněné extrémy). V textu jsem ho uvedl ne kvůli jeho argumentům ale hlavně kvůli tomu, jak s ním bylo, coby oponentem, naloženo. Znovu opakuji, článek je o etice ve vědě.

5. Argument, že vodní pára nevystupuje v kalkulacích skleníkového efektu protože není antropogenního původu, se mi zdá (ať mi autor, prosím,ten termín odpustí) poněkud absurdní. Když něco modeluji, tak musím uvážit všechny faktory, které mají na výsledek vliv, ať jsou jakéhokoliv původu. Jak pak mohu porovnávat modelovou a současnou teplotu ? A i kdyby pára měla vliv jen z 65 % (různí autoři uvádí různé hodnoty), pak je to stále mnohonásobně více jak CO2 (3,62 %). Mimochodem, 19. století se říká století páry, proč asi?

6. Autor píše, že „Vědeckých studií a důkazů potvrzujících tyto vztahy (myšlen vztah oteplování a CO2) je příliš mnoho, než aby bylo zde možné se na ně odvolávat….“, ze stejného důvodu jsem se zaměřil pouze na etickou stránku věci, protože těch vědeckých studií a důkazů nepotvrzujících tyto vztahy je rovněž veliké množství. Jak by např. autor komentoval skutečnost prezentovanou NASA, že k oteplování dochází i na Neptunu ? (viz grafy níže). Tam už také člověk produkuje CO2?

Obdobný graf jsem viděl i pro Venuši, bohužel článkem již nedisponuji.

7. Co se týče mého obrázku č. 3, jméno autora je tam uvedeno - Don J. Easterbrook. Doplňuji, že působí na Western Washington University, Bellingham, USA, článek nese název „Global warming: Are we heading for global catastrophy in the coming century ?“ Odtud je převzat i mnou uvedený graf.

Nehodlám komentovat opakovaná „vytržení z kontextu“ zmíněná u manipulací s daty. Globální oteplování totiž přerostlo z vědecké záležitosti v záležitost politickou. Obávám se proto, že vzhledem k současné přesile alarmistů zůstává otázkou, jak to doopravdy bylo (v jednom článku jsem např. četl, že Mann svou chybu uznal, opět to může i nemusí být pravda). Domnívám se, že každý si dovede představit, jak obrovský dopad na několik tisíc vědců by asi mělo případné přiznání, že k manipulacím s daty docházelo a že vše je jinak. 

Vraťme se však k etice. I kdyby byly všechny manipulace s daty vysvětleny, pak stále zůstává společensky nepřijatelné potrestání Lomborga za to, že má jiný názor a hlavně cenzura (a ta je 100% pravdivá) – odmítnutí publikovat opačný názor. Pak se hned člověku vybaví přísloví „Když dojdou argumenty, nastupuje síla.“ Opoziční názory se v této oblasti totiž moc „nenosí“. Měl jsem tu před pár roky zahraniční návštěvu z Asie a překvapilo mě, že znají jen výklad alarmistů a nikdy neslyšeli o jiných teoriích. Závěrem bych chtěl říct, že argumentů pro i proti je opravdu obrovské množství a která strana má pravdu, ukáže čas. Je dobře, že jsou rozporné názory, ty jsou vždy jedním z hlavních „hnacích motorů“ vědy. 

Rozpor mezi mnou a panem Ačem spočívá pouze v tom, že každý věříme jiným článkům, jiné skupině vědců. Z hlediska vědeckého problému je mi však upřímně jedno, zda se planeta otepluje v důsledku nárůstu CO2 nebo na tom má zásluhu sluneční aktivita, mě zajímá, jaká je skutečná pravda, chtěl bych znát, jak příroda funguje. A věřím, že pan Alexander Ač je v naprosto stejné pozici. Akorát každý zastáváme jiné stanovisko. Když jsem se zabýval problematikou globálního oteplování, tak jsem prostudoval spoustu materiálů pro i proti (je pravda, že těch posledních jmenovaných bylo asi víc, protože se mi jevily jako věrohodnější a logičtější). 

A pak se mi dostaly do rukou dvě publikace a tím byl pro mě problém globálního oteplování de facto vyřešen. První z nich nese název Global Warming: The Missing Science (2009) od australského geologa Iana Plimera, který v mnohastránkové publikaci podává rozsáhlý výklad všech souvisejících problémů, počínaje vývojem teploty a CO2 v průběhu geologického času až po poslední teorie kolem oteplování. Druhou publikací je kniha Global Warming - Myth or Reality. The Erring Ways of Climatology (2005 a pro velký úspěch i v 2006 a 2007), napsaná profesorem Marcelem Leroux, ředitelem laboratoře klimatologie, přírodních rizik a životního prostředí z Univerzity Jeana Moulina v Lyonu, který je de facto zakladatelem moderní klimatologie ve Francii. A jsem ochoten věřit, že 90 % lidí z těch, kteří by tyto dvě publikace přečetli, dojdou ke stejnému stanovisku jako já nebo budou minimálně na vážkách.

0
Vytisknout
8049

Diskuse

Obsah vydání | 1. 8. 2016