Politika nepřítele, aneb Kmoníček jako suverén?

1. 8. 2016 / Karel Dolejší

čas čtení 5 minut

V rozhovoru pro Právo prohlásil prezidentův poradce Hynek Kmoníček, že na "infekci" radikálního islámu je třeba radikální léčba ZDE.


Při té příležitosti však zpovídaný za nekritické asistence Jana Rovenského zašel ještě mnohem dál než k medicinským metaforám. Pasoval se do role instance, která má právo definovat podstatu evropanství. Řekl toti

"Existují tři základní požadavky, aby člověk mohl být současně muslimem a Evropanem. Souhlas s rovností pohlaví, s rovností náboženství a s odlukou církve a státu. Kdo má s tímhle problém, není duševně a kulturně Evropan, i když má náš pas. Takový člověk tu jenom žije, ale není námi.
Veškerý základ našeho typu civilizace se dá postavit na těchto třech myšlenkách. Bez nich Evropan nejste, a tudíž nemůžete ani požadovat jeho práva. V životě je vždy něco za něco."

Možná že na první pohled takové prohlášení vypadá srozumitelně a logicky. Ale zkusme nyní vyměnit jeden výraz a uvidíme, k jakému výsledku operace povede:

"Existují tři základní požadavky, aby člověk mohl být současně křesťanem a Evropanem. Souhlas s rovností pohlaví, s rovností náboženství a s odlukou církve a státu. Kdo má s tímhle problém, není duševně a kulturně Evropan, i když má náš pas. Takový člověk tu jenom žije, ale není námi.
Veškerý základ našeho typu civilizace se dá postavit na těchto třech myšlenkách. Bez nich Evropan nejste, a tudíž nemůžete ani požadovat jeho práva. V životě je vždy něco za něco."

Církve které odmítají ordinovat kněží ženského pohlaví obecně nesplňují hned první podmínku vytyčenou Kmoníčkem; a mnoho dalších církví nesplňuje podmínku druhou. Znamená to, že podle poradce českého prezidenta jsou tím z Evropy automaticky vyloučeny. Na prvním místě je tak z Evropy vyloučena římskokatolická církev, ačkoliv podle mnoha zapálených "vlastenců" právě ona má ztělesňovat evropské hodnoty vůbec nejlépe, a to zejména v údajném civilizačním konfliktu s islámem. Kam tedy deportujeme například kardinála Duku, pokud bude i nadále odmítat stát se Evropanem podle Kmoníčkovy definice? Vždyť není "námi", řečeno s prezidentovým poradcem; má jen evropský pas, ale nemůže si nárokovat evropská práva...

Demagogická operace Hynka Kmoníčka je založena na několika málo prostých tricích. Jeden představuje pokus z privilegované pozice v celostátním médiu definovat kolektivní identitu rozdílem. "Tihle", říká Kmoníček, "jsou naši". "Tamti," dodává, "k nám nepatří". Dá se to ale říci i stručněji, a už se tak v historii mnohokrát stalo: "Kdo není s námi, je proti nám".

Evropská demokratická tradice nestojí a nikdy nestála na tomto typu definování kolektivní identity. Demokratická identita se utváří v rozpravě, ve které neexistuje žádný privilegovaně medializovaný Kmoníček obletovaný Rovenským, ale vyslovit se k věci mohou principiálně všichni. Demokratická identita vzniká komunikací, dohodou. Evropané se musejí dohodnout, co jsou a co nejsou. Nikdo nemá právo jim v této věci diktovat.

Podle německého politického filosofa a později právního teoretika nacismu Carla Schmitta je ale podstatou politiky určení přítele a nepřítele. A toto dělení provádí "suverén", instance zastupující státní zájem. "Suverénem" ovšem není žádný Kmoníček. Není jím ani Miloš Zeman. V demokracii má být suverénem výhradně lid, maximálně prostřednictvím volených zástupců.

Zkusme ještě jeden experiment: Dejme tomu, že Kmoníčka poslechneme a budeme požadovat, aby každý muslim souhlasil s rovností pohlaví, rovností náboženství a odlukou církve od státu. Jak to budeme zkoumat, ověřovat? Necháme každého žadatele o azyl podepsat prohlášení, vyplnit dotazník, složit přísahu, deklarovat souhlas se vstupem vojsk? Stačí to? A čím je dáno, že někteří, kdo podle Kmoníčka jednoznačně Evropany nejsou - například Dominik Duka - se takové proceduře mohou vyhnout? Jak je možné, že Kmoníček požaduje po muslimech respekt k rovnosti náboženství, ale přitom sám podle náboženství diskriminuje?

Otevřená společnost se může bránit před těmi, kdo ji chtějí zničit, standardními bezpečnostními procedurami. Na rozdíl od toho, co jsme mohli v minulých měsících sledovat v Německu, lze azylanty a přistěhovalce důkladně prověřit a vyloučit ty, kdo mají prokazatelně nekalé úmysly či podezřelé vazby na extrémisty, případně zločinné režimy. Občanský princip je ovšem občanský princip, nelze k němu svévolně přidávat náhodně vybraná kritéria a podle nich "vylučovat z národa". Je nemyslitelné, aby se taková společnost "bránila" porušováním pravidel, jejichž dodržování  požadují "nikým nevolení" Kmoníčkové ze stránek kdysi levicového periodika.

0
Vytisknout
8895

Diskuse

Obsah vydání | 3. 8. 2016