Bodláky Václava Duška

Státní sinekury, záruka trvalé soběstačnosti

1. 8. 2016 / Václav Dušek

Plytké století, ani náhodou. Sudetští lázeňáci, náplavy, nečekali až budou konečně více zasahovat strážníci proti nedodržování městských pravidel, ale vytvořili jakousi neúprosnou milici, která začne proti vetřelcům, arabským neposedům, dobře platícím za služby v lázních, bránit obyvatelstvo. Pro zamyšlení i pobavení. Tajné služby prý budou pořádat zátahy na nepohodlné občany. Takže, položte si zásadní otázku, zda můžete být v hledáčku Bretschneiderů. A začněte kušovat. Pokud zpráva není kachnou letních vodstev, bude o zábavu postaráno - v Jáchymově se přehrabou nejen zvětralé haldy, ale s novou výrazně moderní technikou, hrrr, do slojí - nerostů ubývá, potřeb přibývá.

Ať žije lithium v Erzgebirge, pracovní příležitosti na Zinwaldu; přijde den a budeme fárat rychloklecemi k žhavému jádru. Těžit se bude neznámý nerost - jen aby nám nepřerost přes hlavy.

Party hic a nikde nic. Revoluční brak čteme z nedostatku literárních skvostů, ze zoufalství, že sinekurní cháska vysává státní pokladnu zčista do čista; bohatě žije, chudou práci odevzdává, nehrozí jí hypermanganová koupel - může v poklidu dráždit býky z našeho chovu, podobni jsou volkům, bulíkům. Mít takového v aréně vyparáděný řezník, fešák toreador, nemusel zemřít rohem rozdurděného a poraněného zvířete. Skončete už s těmi nechutnými jatky.

Náš zástupce lidu s politickými vlohami Lva Davidoviče Trockého - Bronštejna, vyniká v popíjení alkoholických nápojů - vydatná droga pro politiky. Jak říkává filozofka s životní VŠ: Po vodce mi ještě nikdy nic nebylo - po vodě mnohokrát.

Vládní smyčky se utahují. Čmolda kliďánko piďánko zasáhne do policejního sboru, uveleben ve státní funkci funí, funí, a druzí čumí - hle, jak blízko máme k dinosaurům. I tehdy bačovali ze zabaveného kati Mydláři. Tajemník pořídil barák za babku, výbava od moderních kachlíček, drahých koberců, úžasných lustrů, nábytku se západním designem, televizí před postelí - toť drobnosti od prostého pracujícího lidu, z rezerv generálních i jiných pověřených ředitelů, či šiditelů?

Takže, nepapajme s údivem proklamace těch neskonale spravedlivých, sociálně vyškolených - ono se kradlo umně, kšeftovalo ganstersky, podvádělo i svádělo o sto šest, proč ne o sto sedm? Stačilo neohroženě vandrovat do nepřítele, spícího za humny, odměna se dostavila... nu, a pokud se nedalo jinak, tak neohroženého Hvězdu poslali za trest na jiný post, tam, kde neměl přístup k penězům, nemohl čachrovat a špinit revoluční odkazy. Opilecké kádry postrkovány kupředu, zásluhy se nezapomínají, že? Kádrů neubylo, naopak.

Hry šálivé za peníze bodrých poplatníků.

V mokřadech hrdinských bájí uvízly disidentské vzpomínky; Disidentstán připomínají písemnosti účastníků revolty, nešetří v nich ani největší disidentské špičky a zbabělá většina pozdních rozumbradů slintá nad slinty nespokojených, zneužitých, zapomenutých - zrádci revolučního kroužku se vyklubají z hadích vajec, nic nového pod sluncem.

Po každé revoluci je nutno transplantací zasažených orgánů, výměna krve holá nutnost - skandál neskandál, vyloučeny jsou rizikové skupiny. Ovšem - vybraní dosazeni do funkcí na věčné časy a nikdy jinak, jejich proklamativní názory připomínají rozbory osobností závodními výbory a jinými výbory i podvýbory; zkrátka rychtyk musí být, holobrci!

Kdo vzpomene ještě partaje Věci veřejné - ve skutečnosti značně neveřejné, s ministryní obrany snad osmidenní, literárním ministrem Vnitra přehrabujícího se v nastrčených papírech? Nahozené návnady polkli partajní dovedové i s navijáky bez brzd. V křečích opouštěli posty a zanechali resty - dramatická slátanina v pididivadýlku vykoupala chtivou blondýnku bez platných omezení. Věci veřejné se do politiky nehodí, politika není uměním pro kdejakého břídila.

Lidé jsou dobytek. Hnilouc, hnilouc - nádherné vyhlídky cestou do kolumbárií.

Vypečení pokladní chrochtají blahem. S mocí prý roste rozum. Nemusíte souhlasit, nic víc nedokážete. Nedotknutelní nezmizeli. Naopak, pomnožili se v ráji, kde vyfutrovaní šohajové a šohajky s jejich zasloužilými předky získali nedotknutelnost. Prdelkování se vyplácelo, vyplácí a vyplácet bude. Krkavčí letky vyzpěvují k žalosti drobných lidiček vyplajchované hity. Tiplice k nevyhubení. Milionáři proti vlastní vůli vyrostli i v rodinách proletářsky nakažených.

Dirigenti různorodých idejí, bývají roztomilí kati. Nabízejí výhodné sinekury za sborové hlasité popěvky. Státi se poklasným vyžaduje bezmeznou loajalitu, ledové ruce - horoucí srdce. Žhaví kandidáti toužící po moci a majetku mohou nadbíhat zvoleným vyvoleným.

Podle statistických údajů se nám nedaří špatně, dokonce se nám daří, jak tomu ještě nikdy nebylo – nu, filutové, čachráři, odboráři, ranaři, mafiáni, slídiči, dojdou posty, sinekury, prachy, majetky a potom poznáte zásadní omyl nenažraných. Nic není nekonečné. Chudoba není ozdoba - bohatství nese strach.

0
Vytisknout
1101

Diskuse

Obsah vydání | 3. 8. 2016