Už by ale stačilo, co říkáte...

Chvála nejviditelnějších mezi populisty

1. 8. 2016 / Bohumil Kartous

Když budete mít pole a nebudete se o něj starat, zaroste plevelem. Agrokultura i kultura jsou postaveny jednoduše na kultivaci, ať už jde o polnosti či dobytek, nebo lidskou společnost. Rozdíl je v tom, že zaplevelení polnosti poznáte na první pohled. Zaplevelení společnosti se často tak jednoduše rozpoznat nedá. Většinou k tomu dochází až s odstupem a část lidí nakonec nikdy není ochotná uznat, že žijí obklopeni parazitickým kulturním býlím. Pro mnohé je tento stav prostě kýžený. Političtí populisté jsou takovým kulturním plevelem v krystalické podobě. Dobré varování před tím, než pokryjí společnost kobercem těžko vykořenitelné biomasy, která pouze spotřebovává cennou energii, aniž by z ní společnost získávala zpětně jakýkoliv užitek.

Zásadní otázkou je, zda se ve společnosti najde kritická masa, která si uvědomuje nebezpečí populistického plevele na dlouhodobou udržitelnost kultury jako společenského "operačního programu". Vývoj v Evropě a v USA v posledních letech a měsících ukazuje, že je na čase takovou kritickou masu hledat. Jinými slovy, populistického plevele v podobě lokálních politických "antihrdinů" typu Zeman, Orbán, Kaczyński nebo Fico, nebo jejich globálních "napodobovatelů" v osobách Donalda Trumpa či Borise Johnsona, se v pomyslném politickém hospodářství vyskytuje najednou tolik, že to začíná některé pozornější "zemědělce" děsit.

Populista má vcelku jednoduchou taktiku. Problém, který se rozhodne politicky vytěžit, popíše z jeho jevové stránky a navrhuje zásadně taková řešení, která odpovídají povrchnosti takového chápání často vysoce komplexních souvislostí, které za problémem stojí. Je to dáno tím, že problém ve skutečnosti řešit nechce, chce jen upoutat pozornost těch, kterým se tato jednoduchá řešení složitých problémů zdají tak nějak přirozená a tzv. "selským rozumem" pochopitelná. Takže když například v důsledku destabilizace Blízkého a Středního východu, za kterým je spletitá struktura příčin, z nichž některé sahají daleko do historie, proudí do Evropy silná imigrační vlna, populista navrhne oplotit Evropu. Nechce řešit příčinu, chce uspokojit "nejnižšího společného jmenovatele" problému, zejména tehdy, když tak mocně rezonuje veřejností. 

Potíž nastává tehdy, kdy populisté začnou převažovat a jejich "řešení" získají politický mandát k tomu, aby byla naplňována. Tehdy dochází k brexitům, stavění plotů, hledání smyšlených nepřátel nejen mezi imigranty, ale i mezi těmi nebezpečnými "multikulturalisty", kteří na základě ideologické doktríny malují utopii o prolínání kultur. Dokud jde o obskurní politické skupiny, které těží z podpory toho nejméně kvalifikovaného elektorátu někde na úrovni drobků procent, je to úsměvné. Pokud taková řešení dokážou strhnout nadpoloviční počet voličů, jde o tragédii. 

Jak si všímá Die Zeit, na nedávném zasedání G20 v čínském Čcheng-tu byla přijata pozoruhodná deklarace, která je do značné míry iniciovaná právě obavou ze zaplevelení politické kultury ambiciozními pomatenci bez elementární odpovědnosti, ochotnými strhávat znepokojenou veřejnost k přesvědčen, že složité globální problémy lze řešit jednoduchými opatřeními a v podstatě v řádu dní. 

"Globální bohatství je třeba sdílet ve větší míře jak uvnitř jednotlivých společností, tak mezi nimi a podnítit tak inkluzivitu," tak zní jedno z hlavních sdělení deklarace, která, jak uvádí článek v Die Zeit, není závěrečným komuniké ze sjezdu nějaké sociálně demokratické strany či levicové aktivistické organizace, ale ze setkání reálných hybatelů a demiurgů současného světa. 

Deník Guardian v podstatě ve stejném období zveřejnil text astrofyzika Stephena Hawkinga, který poukazuje na zcela zásadní roli peněz, jejich vnímání a jejich přerozdělení ve společnosti jako na klíčovou a opomíjenou příčinu, která vedla řadu lidí ve Velké Británii k tomu, aby volili zcela v rozporu s vlastními zájmy a zejména s budoucími zájmy své země.  "Vše se vším souvisí a pokud chceme porozumět fundamentální přirozenosti světa, byli bychom šílení, kdybychom ignorovali roli, jakou bohatství v naší společnosti hraje i nehraje."

Hawking, který už během kampaně před referendem o vystoupení UK z EU varoval před důsledky, které to pro Velkou Británii jako celek i pro britskou vědu bude mít. Jeho argumentace k příčinám toho, proč se brexit naplnil, se velmi blíží závěrům G20 k tomu, jak zabránit dalšímu prohlubování nedůvěry ve společnostech. To obrovské bohatství, které - v naprosto globalizovaném procesu - lidská rasa vytváří, je vnímáno jako kořist, nikoliv jako možnost ke stavění novodobých "katedrál", k podpoře projektů, které staví mosty, nikoliv ploty, jak argumentuje Hawking.  

Skutečně, pokud by se podařilo redistribuovat bohatství spravedlivěji, ať už v rámci glóbu, nebo třeba v rámci jednotlivých regionů, kdy často malá skupina vyvolených těží z bohatství (např. energetických zdrojů), které by dokázalo utišit hlad i nenávist milionů jiných, znamenalo by to méně manévrovacího prostoru pro populisty. Na druhou stranu, chvalme ty nejviditelnější z nich, dokázali zjevně i tak otrlou organizaci, jako je G20, dovést k užitečnému poznání. Už by ale populismu stačilo, co říkáte...

0
Vytisknout
1928

Diskuse

Obsah vydání | 3. 8. 2016