Korpokracie způsobila úpadek civilizace

14. 7. 2016 / Ivo Barteček

Země východní Evropy, včetně České republiky, nejsou ekonomicky nevýkonné a neschopné, jejich obyvatelstvo není líné nebo tupé. Země východní Evropy jsou vlastněny a ovládány korporacemi.

Korporace by měly být zavrhovány lidmi napříč politickým smýšlením. U levicově smýšlejícího člověka je důvod srozumitelnější, korporace cílí především na profit a zaměstnanec, zákazník nebo lid je až na druhém místě. Již nejspíš neexistuje velká korporace, která by se nenamočila do nějakého skandálu. Pokud náhodou skandál nebyl na očích, pak nejspíš protože je jednodušší ničit planetu a příležitosti lidí daleko od své mateřské země a lid to nějak skousne. Korporace se poté může vlastním lidem profilovat jako pokroková, jako firma, která plní sen obyčejným lidem.

Na druhou stranu pravicový člověk by s obchodní politikou „zisk za každou cenu“ mohl souhlasit, protože pravicové smýšlení preferuje úspěch nade vše. Každý má přeci možnost vydělat podle vlastních možností a schopností. Ovšem i s touto vírou se u korporací narazí na neprostupnou zeď. Korporace se budou vždy za každou (legální i nelegální) cenu snažit ovládnout trh. A tak i pravicový podnikatel (70 ze 100) bude převálcován větší korporací. Korporace budují zázemí v politických kruzích, které následně podle diktátu peněz pod rukou mění legislativu ve prospěch korporací. Větší korporace ochuzují státy vyváděním peněz za hranice. Největší korporace se umě spojují v kartely. Skutečně ziskových samostatných malých obchodníků bude tak pár ze sta a tak nakonec budete mít větší pravděpodobnost, že se zabijete na schodech než že zbohatnete podnikáním.

Země východní Evropy, včetně České republiky, nejsou ekonomicky nevýkonné a neschopné, jejich obyvatelstvo není líné nebo tupé. Země východní Evropy jsou vlastněny a ovládány korporacemi. V zájmu korporací je především, aby se v Evropě nacházely státy, které budou produkovat levnou pracovní sílu a které budou odbytištěm pro nekvalitní výrobky. Sice stále můžeme snít o tom, že se z toho časem vymaníme a že přestaneme být montovnou a staneme se pro Evropu, pro Západ, partnery u jednacího stolu. Ale zůstane jen u snů, protože již dávno jsme prodali prakticky celý průmysl korporacím a dluhy vršíme na sebe jako smyslů zbavení. Můžeme se utěšovat, že to udělali námi zvolení političtí zástupci a ne my sami? O lepší budoucnosti můžeme, ale ta nikdy nepřijde, pokud si ji nevytvoříme sami.

Síla korporací stoupá a začínají pomalu zastiňovat politiku celého Západu. Chilcotova zpráva o tom, že válka v Iráku byla nezákonná, neopodstatněná a že se vpravdě jednalo čistě o válku dobyvačnou mluví nejvíce o korporacích, nikoliv o západních politicích, i když i o těch toho říká víc než dost. V čí prospěch se válka v Iráku odehrála? Ve prospěch utlačovaných obyvatel Iráku? Mají se dnes lépe? Pro uklidnění situace v regionu? Nebo pro ovládnutí regionu a tedy vyvádění zisků a bohatství z regionu? A v čí prospěch? Stejně se můžeme podívat na další války vyvolané Západem na Blízkém východě a v Africe. Korporace mění definici demokracie, protože všechny války, a že jich bylo, které Západ na Blízkém východě a v Africe vyvolal, byly vedené pod heslem vývozu západní demokracie. Bohužel ony země dnes nemají ani demokracii, ani bezpečí.

V roce 1984 propukla Bhópálská katastrofa. Korporace z USA Union Cardibe šetřila na údržbě a bezpečnosti chemické továrny u indického města Bhópál natolik, až do ovzduší unikl 27 tun jedovatých látek. Zemřelo cca 3000 - 16 000 lidí. Zasaženo bylo 520 000 lidí. Union Cardibe už v roce 1982 měla v rukou zprávu o katastrofálním stavu zabezpečení tamní továrny. Neštěstí se stalo jen proto, že jedna korporace kdesi daleko v Americe chtěla ušetřit pár dolarů.

Japonská korporace Chisso Corporacion v prefektuře Minamata vlastnila chemickou továrnu. Ta vypouštěla do moře rtuť jako odpad své výroby. Minamata byla tradiční rybářská oblast a ryby v okolí Minamaty se kontaminovaly vypouštěnou rtutí. Důsledky na lidské zdraví byly katastrofální. Podnikový lékař továrny Chisso inicioval tajný výzkum, z kterého vyšlo, že za nemoc může skutečně do moře vypouštěná rtuť. Přesto továrna dala na informaci embargo a nic se nesmělo dostat ven na veřejnost. Trvalo dlouhé tři roky, než na skutečnost přišli i nezávislí výzkumníci. Tři roky továrna vypouštěla jedovatou rtuť s vědomím, že tím ničí lidské životy. A teprve o deset let (!!!) později bylo vypouštění rtuti do moře zastaveno. Nikoliv ovšem proto, že by si vedení sáhlo do svědomí. Ale protože se přišlo na efektivnější a hlavně levnější metodu výroby. To vše se dělo s podporou ostatních průmyslníků a úřadů. Zemřelo nebo bylo doživotně zmrzačeno 10 000 lidí.

Strašlivá faleš při „pronájmech“ tankerů třetím firmám převážejících ropu, aby naftařským společnostem nevznikly náklady při havárii. Pustošení deštných pralesů ve jménu palmového oleje. Několikaleté používání DDT po celém světě a to i přes skutečnost, že DDT prudce škodilo lidskému organismu i přírodě a odpovědní lidé v korporacích i ve vládě to věděli. Určité vědecké kruhy jsou přesvědčeny, že právě štědré užívání postřiku s DDT je jednou z hlavních příčin současné epidemie rakoviny. Bezuzdné a bezcitné vytěžování nerostného bohatství na úkor jak tamních obyvatel, tak i přírody. Záměrné snižování kvality výrobků za účelem vyšších zisků. Hazardování s lidským zdravím u potravin ve jméně větších zisků. Dalo by se pokračovat dál a dál.

V Evropském parlamentu se právě projednává schválení smlouvy CETA. Smlouvy, která je předchůdkyní smlouvy TTIP, která má následovat. CETA je smlouva mezi Evropskou unií a Kanadou a staví na mýtickém otevřeném trhu. V jejích útrobách se skrývají nikoliv stejné příležitosti pro malé či střední firmy, ale ukovaná zlatá cesta pro korporace. Smlouva CETA, krom jiného, zavádí opět na scénu autorská práva, která se severoamerickému kontinentu nepodařilo v Evropě protlačit ve smlouvách PIPA, SOPA, ACTA a DMCA. Smlouva CETA již pochybný autorský zákon, proti kterému se dříve vzedmula celá Evropa, kvůli které zemřel násilně Aaron Swartz, zavede. Korporace mají trpělivost a dost času na dosáhnutí svého a co chtějí, to prostě jednou prosadí.

Korunu smlouvě CETA a jejímu schvalování pak nasadil sám Jean-Claude Juncker, který oznámil, že ratifikace smlouvy CETA neproběhne v národních parlamentech. Smlouva CETA je smlouvou Evropské unie a jednotlivé státy Evropské unie k tomu nemůžou nic říct.

Česká vláda svůj vztah ke smlouvě CETA vyjádřila velmi hezky. Vyhandlovala bezvízový styk s Kanadou za to, že nebude dělat při schvalování smlouvy CETA problémy. Hurá, můžeme do Kanady bez víza. Ovšem racionální výhrady proti samotné smlouvě z české vlády nikdo nevydoluje. Co k tom dodat. 

A pak zde máme smlouvu TTIP. Smlouvu, která lidskou existenci odevzdá do rukou nikým nevolených manažerů a výkonných ředitelů korporací. Smlouvu, která z lidí udělá jen konzumenty, jejichž osud a zdraví budou v rukou ziskovosti korporací.

K této dvojce můžeme pak, aby toho nebylo málo, připočíst právě nyní projednávanou smlouvu TISA, která se má obdobným pochybným způsobem vetřít do vzdělávání, zdravotnictví, do služeb sociálních. Korporace začnou řídit a ovlivňovat i tuto sféru naší společnosti. Korporace se začnou cpát do osobního života každého z nás. Jaké je americké státní vzdělávání? Podle Jany Bradley jedna velká emocionální radost. Četli jste o americkém vězeňství, které spadá pod soukromý sektor? Vězeňství, které nemá za cíl potrestat zločinně jednající, ale které má za cíl vydělat na nich? Jak se zkřiví vzdělávání, zdravotnictví nebo vězeňství, když jejich prioritou bude vydělat? Jen vydělat?

Zaznamenali jste někde nějaké analýzy o smlouvě TISA? Ne? Proč taky. Smlouva, která má za cíl převrátit nám životy naruby nestojí vládě a EU ani za překlad do jazyku členského státu. Takhle moc jsme pro korporace důležití. Nestojí jim ani za to, aby nás o svých plánech informovaly. A to ještě nejsou smlouvy ratifikovány.

Naše životy jsou korporacemi pokoutně svazovány, standardizovány, normalizovány. Ať levice nebo pravice, všichni skončíme na jedné hromadě. Již drahnou dobu nežijeme v demokracii a náš hlas už prakticky nic neznamená. Již dlouhou dobu žijeme v korpokracii a málokdo z nás si to uvědomuje. A přitom by do začátku stačilo tak málo. Zahltit naše politické zástupce protestními maily, dopisy, SMSkami. Vyzývat k protestům na ulici je nejspíš marnost, přišlo by jen pár desítek lidí a ostatní by řešili nějakou milou kuriozitu na Facebooku a druhý den se na stejném médiu rozhořčovali nad rezignovaností lidí, když nejdou ani podpořit volání po svobodné budoucnosti. Ale vymyslet, vytvořit a naprogramovat platformu pro zlepšování světa a návrat moci zpět k lidem by šlo, zdrojové kódy jsou již dávno k dispozici. Korporace jsou tím zlem, o kterém by se nám mělo zdát, když máme noční můry. Naprostá většina dalších problémů jsou jen průvodní jevy.

0
Vytisknout
5223

Diskuse

Obsah vydání | 19. 7. 2016