Bodláky Václava Duška

Dobrodružné podnikání v oceánu možností

18. 8. 2016 / Václav Dušek

Mnoho perníkových chaloupek roztroušeno po divukrásné zemi podřipské. Perníčky peče Johana Tausch ve spojení s Aloysusem Zorcem, Bredou Marič, Pepicou Mihailovičem; peče, peče, perníček, Pepíček i Mařenka a s nimi také Ly a Pan, ve škole měli z chemie za pět, ale vyvařili miliony do chvíle, když přešla průtrž mračen, a každý z nás byl zatčen. Podnikatelé v růžovém průmyslu přibývají. A přisyp bílého prášku trošku, oh, blaho nesmírné, hošku. Za volantem bez drogy, jezdí jenom mátohy. Zabiješ? No a? Lidí jak psů a psů, jak lidiček. Kolem silnic samý dojemný pomníček.

Políčka konopné Marijánky vonné, na výsost plodné. Vietnamské zemědělské družstvo Zastřel si sám prosperuje i přes zásahy ničitelů prokazatelné léčivky. Kam pohlédneš, tam čmuchal policajt. Stěžovat si budete moci u ředitele nového televizního kanálu Nářez. Programová tetka dramaturgyně zvaná Groteska nevylučuje veřejné žaloby na obzvláště nedůtklivé bezpečáky - ring volný, třetí kolo, direkt, hák, slož fízla bez obav! Pamatuj: Co neví - to poví. Budoucnost patří nám vynalézavým. Tečka. Ať táhne demokratická smečka! Škůdci demokratického podnikání jsou policajti. Bez debat.

Herecké parlamentní i senátorské etudy nezůstaly bez odezvy. Z pera všeuměla, bombastického glosátora vyšla krom jiného i tato úvaha: Po blbcích přijdou do parlamentu a k vládnutí všeobecně poloblbci. Toliko pravil lidozvěst, sociálně značně vypreparovaný neherec.

Průtrže politických mračen nemají většího účinku, padají totiž na betonové bunkry vysmátých kožených bakalistů. Infikovaný národ virem Řepa sleduje přilehlé i neviditelné planety, ale ve vlastním dvorku ničeho k nápravě nevidí.

Podnikání od samozásobitelských, jako by růženínů, vzdalujících nás odporné realitě, můžeme podnikat i v oblasti tiskových mluvčích - a že jich je, rychlomluvků, požehnaně. Najdeme-li vhodného utřinosa, vyděláme v klidu miliony pro vhodné živobytí. Nehrozí kriminály, lágry převýchovné a pracovní, žádný Goly otok na dohled; nu nečuč, nádhero, jak salamandr po dešti.

A hlavně se nevěnuj světovým zbytečnostem - tureckému obratu, po údajném puči nepuči, co z něho možná cosi vypučí; zapomeň, hrome, na Panamu, kde nebylo prý všechno košér, synu, nemysli na mírotvornou Ukrajinu. A nepočítej do nekonečna loutkové režimy a režiséry veškerého planetárního násilí, nezabývej se řídícími orgány za humny ani doma, to je, občane, pouze vleklá nuda. My předáváme dokumenty veřejně, uklízíme lidově medově i podřízeně s vidinami nenásledků. Mír nebo pýr?

Kdo nepodniká, nežije. Kdo nežije, překáží. Kdo překáží, musí nám z cesty! Jen žádné třesky a plesky! Podnikatelů z tvarůžkových dolů přibývá. Otrocké práce nám neubývá. Podnikatel, slaboduchý hybatel tvořivých kapitalistických dějin, zaměstnává nejraději člověny z východních krajin. Přijede meďourem k bráně, za kterou vyrábí cokoli, co vydělá majlant. A otroci se málem klaní, u nich doma poťouchlá chasa podnikatelská ani nic nevyrábí, pouze rabuje. I tam se prý zhaslo, kdo nic neulovil, šel k šípku i pod drn.

Kapitalističtí starokomici i mladokomici zpívají v honosných sídlech, i bohatém zámoří, píseň tklivou: houpy hou, houpy hou, na vlnách se keňa houpá... a sociální brandeburák pěje a hýká v dětském bazénku – hle, politický podnikatel, budoucí prezident. U nás být prezidentem... nu, předlož podnikatelský záměr a uvidíme. Mastodont doma nevyhynul. Naopak, těší se zájmu veřejnosti.

Podnikání prachy z kapsy vyhání.

My neznáme obor, kam se nevrhnout. Kdysi jsme seděli na schůzích a zvedali na povel pracky, i když nám prý lhali, a koho napadlo, že vanou silně nové čerstvé větry - prudce západní. Teď vykořisťujeme plnou parou a líbí se nám to, jak by ne?! Plujeme oceánem možností - výběr široký, naplňující lidskou košatost vrchovatě a snově.

Oceán spláchne odpad - na vlnách necháme se unášet ke štěstí. Zahul špeka, žij a nech žít!

0
Vytisknout
1107

Diskuse

Obsah vydání | 19. 8. 2016