Pozdní bitvy veteránů studené války

28. 7. 2016 / František Řezáč

V Chebu byl po válce postaven jednoduchý, asi dva metry vysoký kamenný kvádr s nápisem, vyjadřujícím vděčnost politických vězňů za osvobození americkou armádou. Pomník v parku vedle americké školy, pojmenované lidem podle dočasného sídla jejího velitelství, tak výstižně vyjadřoval skutečnost, že Cheb a jeho německé obyvatelstvo nebyli osvobozeni, nýbrž dobyti silou válečné operace. V Chebu byla totiž pod nemocnicí pověstná věznice a Sondergericht, nacistický soud, který posílal do vězení i koncentráků také naše bývalé spoluobčany německé národnosti, třeba za výroky u piva: Válka je prohraná a Hitler je svině.

Místním komunistům však pomník začal vadit a tak ho dali, tuším v roce 1951, autojeřábem odstranit. Ve stejné době zadrátovali hranici s Německem a do kláštera za nemocnicí, který byl letos zbourán, se nastěhovala také pověstná pátá brigáda pohraniční stráže.

V roce 1955 byla na místě amerického pomníku postavena atrapa sochy pohraničníka se psem a samopalem vzor 24/26, zvaným pumpička, s dřevěnou pažbou. Pomník byl k smíchu už od samého začátku. Ono se totiž nestihlo vyrobit kamennou sochu, a tak se sokl stloukl z prkýnek a nahodil brizolitem a na něj se postavil sádrový model, natřený jakousi zlatou stříbřenkou.

Ten začal poměrně brzy trpět deštěm a holubím trusem, takže vypadal jako nějaké bizarní dílo předválečného expresionisty. Pak přeci vyměnili atrapu za kámen, ale doba se měnila a k smíchu byli komunisti.

Hranice se postupně uvolňovala, hlavně pro německé návštěvníky a v roce 1968 i pro občany ČSSR. V Chebu se scházeli Němci z obou států a některým z NDR se podařilo „fouknout“ do Spolkové republiky. Bylo jich pořád víc a tak si východoněmecký stranický náčelník Walter Ulbricht stěžoval v Moskvě a všechno pak skončilo invazí vojsk Varšavské smlouvy. Pohraničník na to smutně koukal z parku, kolem kterého stály ruské tanky...

Jak se praví v článku v Lidových novinách <a href="http://www.lidovky.cz/nevidim-duvod-proc-litovat-ty-co-lezli-pres-plot-obhajuje-muz-pomnik-pohranicniku-gj9-/zpravy-domov.aspx?c=A160725_164816_ln_domov_jzl" target="_blank" class="btn">ZDE</a>, byla socha po změně v listopadu 1989 umístěna v depozitáři a pak zapůjčena a vztyčena v objektu bývalé roty pohraniční stráže v zaniklé obci Mýtina/ Boden poblíž Neualbenreuthu na bavorské straně. Tam jsem ji taky viděl na cyklistickém výletě naposled já.

Jak je vidět, pořádají veteráni z obou stran studené války nyní kolem vojáka a psa dobové tanečky. Je to taky k smíchu. Já bych tam na rotě Mýtina ten pomník nechal. On totiž dostal svou novou polohou docela realistický význam - voják nemíří samopalem na někdejší stranu imperialismu a války na západ, nýbrž dovnitř české, kdysi socialistické republiky. A tak to s tou pohraniční stráží kdysi opravdu bylo…

0
Vytisknout
2355

Diskuse

Obsah vydání | 1. 8. 2016