Klimatická, nikoliv migrační krize

7. 9. 2015

Zatímco umírají další stovky migrantů, představitelé NASA varovali, že stoupající hladiny moří, což je důsledek globální změny klimatu, zasáhnou pobřežní oblasti, včetně 150 milionů jejich obyvatel v Asii žijících ve výšce "do jednoho metru" nad mořem.

Zatímco média a politici označují vysídlené osoby za "uprchlíky" nebo "migranty" či "žadatele o azyl", daleko horší je jejich popírání nadcházejících pohybů populací vyvolaných z velké části změnami klimatu.

Neexistuje migrační nebo uprchlická krize. Místo toho se nacházíme uprostřed změny globálních migračních vzorců. I když existují nepopiratelné případy nuceného vysídlování vyvolaného válkou, útlakem nebo bídou, které jsou způsobeny různými příčinami, všechno je součástí úvodního stádia historické změny migračních vzorců, která vyžaduje dlouhodobé plánování, nikoliv krátkodobá opatření.

V roce 2014 opustilo své domovy téměř 60 milionů lidí, informovala nedávná zpráva OSN. Během jedné generace může být podle řady klimatologů vysídleno 150 - 200 milionů osob, a to v důsledku extrémního sucha, záplav a obecně extrémního podnebí.

Studie nedávno publikovaná v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences tvrdí, že "vážnost a trvání nedávného syrského sucha", které vyvolalo jedno z největších vysidlování ve Středomoří, je z velké části samo příčinou syrské občanské války.

V letošním roce už Středozemní moře překročilo na 200 000 osob.

Skutečnou krizi zde představuje popírání problému: Nečinnosti Evropanů při záchraně tonoucích a na zemi chybějící uznání toho, že existuje historický migrační cyklus, který vyžaduje integraci, regeneraci komunit a činnost v oblasti ochrany klimatu.

Staré přísloví, podle nějž krize není nikdy uznána za krizi, dokud ji nedokáže katastrofa, nebylo nikdy pravdivější než právě teď ve Středomoří a dalších migračních koridorech v Asii a obou Amerikách. Jen za posledních devět měsíců ve Středomoří zemřelo kolem 2 000 bezejmenných osob.

Pojem "uprchlík" není o nic méně dehumanizující než "migrant", když máme co dělat se smrtícími pokusy o překročení hranic a následnou marginalizací. V obou případech zbavujeme lidi vazeb na domov, zemi původu, etnicity i jmen - a budoucnosti.

Německý desetibodový plán padá do stejné iluzívní pasti: Vyzývá Evropany, aby "pomáhali skutečným uprchlíkům", jakoby migrace z environmentálně degradovaných a destabilizovaných oblastí, které se nacházejí v Africe, na Blízkém východě a v Asii, byla nějak méně "skutečná".

To není jen špatné; je to zavádějící. Musíme uznat, že žijeme v době masové klimatické migrace. Plány na výstavbu zdí, střežení moří a debaty o správné klasifikaci osob na útěku jsou něčím, na čem dost málo záleží.

V některých případech může Evropa s pomocí nově příchozích regenerovat lokální ekonomiky postižené demografickou krizí. To už se děje na některých místech v Německu či Itálii.

V každém případě nejde o nějakou dočasnou krizi, ale o dlouhodobý, epochální fenomén.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4502

Diskuse

Obsah vydání | 9. 9. 2015