Uprchlíci: Mýty a strach

9. 9. 2015

Kdybychom neměli empatii, soucit, už bychom dávno vymřeli. Příběh lidstva je příběhem pohybu, migrace, zrodu a přizpůsobování se. Tohle, co teď probíhá, je jen jedna relativně nevýznamná kapitola.

Myslíme si, že je na konci roku důležité zopakovat tento zásadní článek zkušené, dlouholeté zahraničněpolitické reportérky britských Channel Four News Lindsay Hilsum. Tuto ostřílenou novinářku totiž ohledně uprchlíků nikdo hned tak neoblafne. A zformulovala naprosto zásadní informace. (JČ)

Dostala jsem daleko větší množství nadávek na Twitteru za svou reportážní práci o uprchlické krizi v Evropě než za jakoukoliv jinou svou reportáž. Uvažuju proto o tom, jak mocné jsou určité falešné představy a strach. Dovolte mi tedy, abych odstranila určitý zmatek, píše reportérka Channel Four News Lindsey Hilsum.

1. "Nejsou to uprchlíci. Jsou to ekonomičtí migranti."

Za poslední tři týdny cestování po Evropě bylo asi 80 procent lidí, s nimiž jsem se setkala, Syřani. Setkala jsem se také s Iráčany, Afghánci, Pákistánci a lidmi ze Senegalu. Syřané prchají před válkou - o tom není diskuse. Bangladešané a Senegálci pravděpodobně hledají lepší život v důsledku chudoby a nedostatku příležitostí v jejich vlasti. S ostatními je to složitější.

Pokračující válka v částech Afghánistánu a Iráku znamená, že normální život je pro mnoho lidí nemožný, ale definice jsou tu mlhavé. Avšak pokud jste mladý muž, jehož otce zabila bomba umístěná v automobilu v Bagdádu a který nemůže najít práci, aby uživil svou matku a sestry, jste uprchlík nebo ekonomický migrant? Nejsem si tím jista.

2. "Lžou. Ve skutečnosti to Syřané nejsou."

Samozřejmě nejlepší národnost, pokud chcete být přijat jako uprchlík, je v současnosti být Syřanem. Myslím si, že někteří lidé, kteří mi říkali, že jsou Syřané, možná byli z Iráku. Ale já nejsem idiot. Ptám se lidí, odkud přesně ze Sýrie jsou a hovořím s nimi o tom, co se tam děje, abych viděla, co mi řeknou. Tlumočník mi pomáhá rozlišovat různé přízvuky v arabštině. A když mi někdo řekne, že je z válkou rozvráceného Somálska a má nigerijské jméno, vím, že lže.

3. "Platí tisíce pašerákům lidí. To dokazuje, že to nejsou skuteční uprchlíci"

Nemusíte být chudý, abyste se báli Islámského státu anebo barelových bomb prezidenta Assada. I bohatí lidé prchají před válkou. Mnoho syrských uprchlíků jsou nyní příslušníky středních vrstev, mluví anglicky a mají vysokoškolské vzdělání, protože po pěti letech války se život stal nemožným. Globalizace znamená, že mnoho z nich má příbuzné v zahraničí, kteří posílají do Sýrie peníze. Zvlášť dobře organizovaná je eritrejská diaspora. Tím se současná uprchlická krize odlišuje od krizí předchozích.

4. "Uprchlíci zůstívají v první 'bezpečné' zemi, do níž přijedou. Když ji opustí, stanou se tím ekonomickými migranty."

Podle Dublinského protokolu by uprchlíci měli žádat o azyl v první zemi EU, do které přijdou. Dnes to většinou znamená Řecko nebo Itálii. Obě tyto země jsou už uprchlíky zahlceny, takže Řecko prostě pouští lidi dál. To není vina uprchlíků, ale je pravda, že většina z nich se chce dostat do Německa nebo do Švédska, kde řada z nich má příbuzné a kde vědí, že jejich děti mají lepší šanci získat vzdělání a oni mohou dostat práci. Země sousedící se Sýrií - Jordánsko, Libanon a Turecko - už nedokáží zvládat čtyři miliony uprchlíků, o něž se starají. Uprchlické rodiny, které doufaly, že válka skončí a že se budou moci vrátit ke svým starým životům v Aleppu nebo v Idlibu si uvědomují, že to není možné, ale jestliže zůstanou tam, kde jsou, jejich děti nebudou chodit do školy. Budou navždy žít v táborech nebo na staveništích bez jakékoliv budoucnosti. Tak se vydávají na cestu. Vy byste to udělali taky. Stále ještě prchají před válkou. Právě proto žádá Vysoké komisařství OSN pro uprchlíky, aby evropské a další země přijaly z táborů v sousedních zemích více uprchlíků.

5. "Budou pro evropské společnosti břemenem."

Zpočátku ano, stojí to peníze ubytovat a nakrmit uprchlíky. Avšak uprchlíci a imigranti jsou často nejpodnikavějšími členy společnosti. George Soros, například. Nebo Einstein. Jedním důvodem, proč je Německo tak otevřené vůči syrským uprchlíkům, je, že jejich společnost stárne (jako naše), takže příliv mladých, schopných, často vysoce vzdělaných uprchlíků může bý hodně nápomocný.

6. Přijíždějí pro sociální dávky."

Přijíždějí, protože chtějí budoucnost. Statisticky, po počátečním období integrace, žádají uprchlíci a imigranti daleko méně o sociální dávky než místní lidi.

7. "Jsou to všechno muži, což dokazuje, že to nejsou opravdoví uprchlíci. Měli by bojovat za svou zemi."

Mnoho z těch "ekonomických migrantů" jsou mladí muži, kteří doufají, že najdou práci a budou posílat svým rodináḿ domů peníze. Posílání takovýchto peněz zpět do Afriky má daleko větší význam než hospodářská pomoc. Mezi uprchlíky jsem viděla skupiny mladých mužů i rodiny. Je to směsice. Někteří mladí Syřané prchají před povinnou vojenskou službou v Assadově armádě. Jiní jsou v deziluzi ohledně vzbouřenců. V Sýrii je nyní více než 2000 různých bojůvek, včetně místních skupin. Vstoupit do jedné z nich nevyřeší problémy té země. Je naprosto racionální uprchnout a nebojovat. A muži často riskují nebezpečnější cestu a doufají, že budou moci později přivézt své rodiny bezpečnějším způsobem.

8. "Evropu infiltrují teroristi, kteří předstírají, že jsou to uprchlíci."

Ve skutečnosti je tomu obráceně. Evropští teroristé cestují do Sýrie. Pokud chtějí teroristé infiltrovat Evropu, proč by byli vysíláni dlouhou, nebezpečnou cestou? V Evropě je množství potenciálních teroristů. Je daleko levnější a daleko efektivnější je naverbovat právě tam.

9. "Vysíláte záběry hezkých dětí, aby nás to dojalo."

V tom přiznávám vinu. Součástí naší práce jako novinářů je ukázat divákům, jaké tohle celé je. Viděla jsem mezi uprchlíky stovky dětí na cestě a strašně mě to dojímá. Holčičku, která se dívala z vlaku na Makedonii, míjející kolem, zatímco její vyčerpaná rodina kolem ní spala. Usmívající se batole, jehož maminka ho dala do vozíku na zavazadla na nádraží ve Vídni. Chlapeček na rakouské hranici, který zapomněl, že je strašně unavený a má strach, protože mu někdo dal brontosaura z umělé hmoty. Instinktivně sympatizujeme s dětmi, protože je jich zapotřebí k přežití lidské rasy.

Kdybychom neměli empatii, soucit, už bychom dávno vymřeli. Příběh lidstva je příběhem pohybu, migrace, zrodu a přizpůsobování se. Tohle, co teď probíhá, je jen jedna relativně nevýznamná kapitola.

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
10253

Diskuse

Obsah vydání | 4. 1. 2016